Broken Heart

,,Ahoj Greenová. Stýskalo se ti po mě?"

Uběhlo už pár dní. S Harrym jsme se vrátili na přátelskou zónu a ani jeden jsme se nevraceli k tomu, co se tehdy stalo. Malfoyovi jsem se vyhýbala, jak jen to šlo, i když s ním musím dál sedět v lektvarech, jelikož kdykoliv se posadím někam jinam, Snape mě posadí zase zpátky k němu. Takže jsem se naučila ho ignorovat, jakkoliv na mě mluví, sahá nebo cokoliv. Tyhle dvouhodinovky jsou pro mě utrpení, ale zatím to zvládám a jsem odhodlaná to zvládat do té doby než ho to nepřejde. (Což se snad nikdy nestane. Grr.)

Právě jsem scházela dolů z Nebelvírské společenské místnosti, když jsem zahlédla Draca, jak postává dole u schodů, jakoby na někoho čekal. Třeba si našel nový objekt svého trýznění a mě už nechá na pokoji, problesklo mi hlavou, ale to bylo spíš jen zbožné přání. Scházela jsem poslední schody, prošla kolem něj, ale než jsem se mu vzdálila, popadl mě za paži a přitáhl ke schodům.

,,Ahoj Greenová. Stýskalo se ti po mě?"

,,Nazdar Malfoyi. Ne nestýskalo a teď mě pusť, nemáme se o čem bavit." cukla jsem svou rukou, kterou stále svíral. ,,Pusť! Nemám na tebe čas."

On, ale nepouštěl mou ruku, dál ji pevně svíral, což bolelo. ,,Ale no tak Greenová, nedělej, že ses najednou změnila ve slušnou holčičku."

,,Au." zakňourala jsem, když stále hrubě svíral mou paži. ,,Já se, Malfoyi, nezměnila. Já jí byla pořád, jen jsem si naivně myslela, že ty si na toho zlého kluka jen hraješ. Což, bohužel, nebyla pravda. Ty, Draco Malfoyi, totiž hledíš jen a jen na sebe a své potřeby, ostatní jsou ti úplně ukradení. Nevím proč mě, tak urputně chceš dostat do svého harému, nebo si připsat pár bodů za holku z Nebelvíru, ale vím jednu věc, že jsem s tebou skončila. Nejsi nic víc, než namyšlenej idiot ze Zmijozelu, co si myslí, že mu padnu k nohám, když luskne prsty, ale to se nestane, chápeš? Ne-sta-ne. A teď mě pusť, protože nemám čas." vychrlila jsem na něj jedním dechem a začala škubat svou paží.

Stiskl mě pořádně a já k němu zvedla hlavu. V očích se mu značila divokost. ,,Cos to řekla?" zasyčel mi do ucha a škubl mnou tak, že jsem zády narazila do kamenného zábradlí schodů.

Mlčela jsem a jen pevně sevřela rty. A to mé mlčení ho nejspíš naštvalo ještě víc, protože mi silně stiskl ruku. ,,Cos to řekla?!"

,,Asi mi brzo upadne ruka, jestli mě nepustíš." zamumlala jsem, protože jsem tu ruku vážně skoro necítila, asi mu to došlo, protože stisk povolil, ale nepustil mě.

,,Takže ty si o mě myslíš, že tě chci jen jako nějakou trofej? Ty si myslíš, že kdybych se kdekoliv, kdekoliv(!) pochlubil tím, že mám holku z Nebelvíru, všichni by mi tleskali, jakej jsem kanec? Vážně si tohle myslíš?" opět mnou zatřásl a já měla pocit, že mi každou chvílí jednu vrazí.

,,Pusť mě, Draco. Prosím." Sakra, prosím Draco, prosím pusť mě. Nesnesu ten tvůj pohled, který ve mě propaluje díru. Nesnesu tvůj hlas, který ve mě vyvolává vzpomínky na ty chvíle, kdy ses choval jinak. Nesnesu s tebou být v takové blízkosti, protože cítím tvou kolínskou, cítím tvou blízkost, cítím tvůj dech na své kůži. ,,Prosím. Pusť mě. Hned."

Koukal mi do očí, těma ledově modrýma očima se vpíjel do těch mých a jen tím pohledem šeptal tichou prosbu. Uhnula jsem pohledem. Nemůžu, ne nemůžu mu zase propadnout. Stejnou chybu podruhé už neudělám. ,,Draco, pusti mě."

Ale on mě dál držel, zase mě popadl vztek. Kdo je, že si myslí, že si se mnou může zahrávat jako kočka s myší? Že si na mě může dělat nároky? Nemůže! Nemá na to nejmenší právo!

,,Malfoyi, okamžitě mě pusť, slyšíš mě?!" zakřičela jsem na něj a začala ho pěstmi být do hrudi.

,,Pusť. Mě." funěla jsem a dál ho tloukla. On se nechal. Snášel všechny mé rány a nijak se nebránil, ani mě nepouštěl. To mě štvalo nejvíce. A pak se tam najednou objevil Harry a Ron.