Broken Heart

Lektvary

Ráno jsem se probudila a kolem mě bylo mrtvo. Nikde nikdo nebyl. Vstala jsem a podívala se na budík, který měla na nočním stole Hermiona. Sakra! Zaspala jsem! Rychle jsem vytáhla hábit a převlékla se. Co mám první hodinu? Rychle jsem vyhrabala rozvrh z tašky a zaklela. Měli jsme lektvary. Vyhrabala jsem z kufru potřebné pomůcky a hodila je do tašky. Snídani rozhodně nestíhám. Rychle jsem ještě skočila do koupelny se polidštit, pak jsem chytla tašku a rychle upalovala dolů do sklepení. Naštěstí jsem učebnu našla velice rychle.

Zaklepala jsem a počkala dokud se neozve chladné 'Dále.' Zhluboka jsem se nadechla, otevřela dveře a vešla.

„Jdete pozdě slečno." konstatoval Snape a vraždil mě pohledem.

„Já-já se omlouvám zaspala jsem. Včera jsem si nevytáhla budík a no-" Snape mě jedním mávnutím ruky umlčel.

„Nezajímají mě vaše ubohé výmluvy slečno Greenová." řekl až mrazivě klidně. Začala jsem se bát. Hodně bát.

„Měla jste tu být již před dvaceti minutami. Obvykle bych vám strhl body, ale jelikož jste tu nová udělám výjimku. Ale jen dnes a pouze dnes. Pokud se to ještě někdy stane strhnu vám za každou minuty bod a teď se posaďte k hmmm tamhle k panu Malfoyovi." otočil se k tabuli. Vykulila jsem oči.

„K panu Malfoyovi?" Snape se otráveně otočil a hodil po mě pohled typu 'vy tam ještě jste?' a já se urychleně přesunula do lavice k Dracovi, který měl na tváři samolibý úšklebek. Jak já bych mu ho z obličeje sejmula.

Rychle jsem vytáhla sešit, kalamář a učebnici. Oboje otevřela a začala horečně dopisovat poznámky z tabule do sešitu.

„Ahoj zlato." zašeptal mi Draco do ucha. Jeho rty byly nebezpečně blízko. Kousla jsem se do rtu, ale zvládla jsem zachovat chladnou tvář.

„Nazdar." šeptla jsem a dál se věnovala zápisu. Ale on se tak lehce nevzdal.

„Ale no tak. Zlato přestaň hrát nedostupnou. Já vím jak moc mě chceš." zašeptal mi těsně u ucha a lehce mi skousl lalůček. Tentokrát jsem se kousla do rtu silněji. Bože byl tak blízko. Polkla jsem a zhluboka se nadechla. Začala jsem dál psát. Ignoruj ho. Přikázala jsem si v duchu a psala dál.

„Ale no tak kotě." zaúpěl mi do ucha. Stáhla jsem rty do úzké linky, dál psala a posunula se na židli o kousek od něj. Draco se potichu zasmál a kousek posunul ke mě. Ať ta hodina už skončí. Žadonila jsem v duchu. Draco si mě přestal všímat. Díky ti Merline! Dál jsem v klidu psala.

„Dnes to bude pouze o teorii a od příště už začneme vařit lektvary." štěkl po nás Snape a pak zabloudil očima ke mě. Zlomyslně se mu v nich zalesklo. „Pane Malfoyi." řekl tak sladce až to nebylo snad ani možné. „Byl by jste tak laskav a uvolil se provést slečnu Greenovou, aby nám příště trefila kamkoliv? Můžete to udělat za chvíli na druhé hodině lektvarů. Stejně budu zkoušet a plně věřím že vy i slečna Greenová tuto látku již umíte." skoro celá třída zaúpěla. Snape, ale šlehl pohledem k Harrymu.

„Pane Pottere přestaňte vyrušovat v mé hodině." pronesl tichým hlasem, ale výhružným hlasem. Pozoroval Harryho vražedným pohledem. Harry se zatvářil popuzeně.

„Ale.."

„TICHO!" zařval Snape. V očích se mu nebezpečně jiskřilo. Měla jsem pocit, že tohle se už někdy stalo.

„Strhávám Nebelvíru 10 bodů za narušování hodiny a dalších 10 za odmlouvání." tvářil se neústupně, ale v očích měl radost. Byla jsem přesvědčena, že tohle se nestalo poprvé.

„A teď." znovu se otočil k naší lavici a koukal se mi zpříma do očí.

„Se sbalte slečno a pan Malfoy vás provede." Koukla jsem vedle sebe a viděla, že Draco se opírá o lavici s úšklebkem na rtech a věci má sbalené. Rychle jsem si dala věci do tašky a přehodila si ji přes rameno.

,,Na shledanou a děkuji." řekla jsem Snapeovi ve dveřích.

,,Není zač, přece nechceme, aby se nám tu nová pilná studentka ztratila." falešně sladce se usmál a já věděla, že mě vedle Draca neposadil omylem a už vůbec ho omylem neposlal se mnou procházet se po hradě. Jen ve dvou.

Rozhlédla jsem se a zaregistrovala dva naštvané pohledy sledující mě a Draca. Ten první patřil Harrymu a koukal na Draca, další byl nějaké holky s černými krátkými vlasy a erbem Zmijozelu. Tenhle zlý pohled patřil pro změnu mě. Aha, takže lezu někomu do zelí. A to ho ani nechci. 

Zamračila jsem se na ni a otočila se. Draco si asi všiml Harryho pohledu, protože mi položil ruku na záda. Šokovaně jsem vykulila oči. Vždyť nás ještě mohl kdokoliv vidět. a Taky viděl. Harry začal rudnout vzteky, Snape dělal, že nás nevidí, ale měl pobavený pohled. A ta holka, páni vraždila mě pohledem. Nebýt tu Snape tak jsem už rozhodně mrtvá.

Rychle jsem vyšla a Draco zavřel dveře. Sjel mě pohledem a já ho začala vraždit pohledem. Myslím, že si na to zvykl. Položil tašku na zem a začal se ke mě přibližovat.

,,Jdi ode mě!" štěkla jsem po něm tiše, aby nás přes dveře neslyšeli. On se jen pobaveně usmál a dál postupoval směrem ke mě. Já začala postupovat pozadu od něj. A pak jsem narazila do zdi. Sakra. Kousla jsem se do rtu a on překonal vzdálenost mezi námi jedním krokem.

,,Draco!" zaúpěla jsem.

,,Prosím!" položila jsem mu ruce na hruď a pokusila se ho od sebe odstrčit. Hloupý a neúspěšný pokus. Koukal mi do očí. A já mu taky.

Chvíli jsme tam jen tak stáli, ale mě to připadalo jako věčnost. Pak se pousmál a otočil se. Rychle jsem se nadechla. Ani jsem nepostřehla, že zadržuju dech. Draco se vrátil pro svou tašku a vyzývavě se na mě podíval.

,,Tak co, jdeme?" nechápavě jsem zamrkala a pak přikývla. Poupravila jsem si košili a vyrazili jsme po schodech nahoru.

.

.

.

Pokračování příště....

----------------------------

Aloha ^-^

Takže taková kratší kapitolka, nu doufám, že se vám líbila. Znovu vás žádám aby jste mi do komentáře napsali co se vám líbí co ne a co bych mohla zlepšit, co bych měla nechat zachované. Je to pomůcka pro mě a příběh pak bude pro vás lepší. Voted a hlavně koment potěší!

Tak bye u další kapitoly!

Tá_Greenová