Rok 1933 byl přelomový pro celé Německo. Tehdy to všechno začalo.
Všichni mu věřili a já nebyl výjimkou. Pomohl Německu z krize, dal lidem práci, dal lidem naději. A za naději je každý ochoten bojovat. Židé okrádají Německo, ničí čistotu a krásu ári...
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Arbeit macht frei, práce osvobozuje - přesně tato slova, když pominu ten odporný a nechutný zápach, který se nesl snad kilometry od tábora, mě přivítala, když jsem vysedl z auta. Jak výstižné. Pokud jsem měl potom, co se událo někde skončit, jsem rád, že to bylo zde. Doma bych to nezvládl - ne se vší tou přehnanou péčí od matky a s naléháním mého otce, že bych měl zůstat. Vážil jsem si jich, za vše, co mi v životě dali, ale zřejmě nechápali oni mě. To, že jsem byl na frontě zraněn a nesl si následky, neznamenalo, že nemůžu Říši posloužit jinak. Bylo to jen napadání na levou nohu, kterou se mi prohnala kulka a občasné bolesti. Nic víc. Přesto mi bylo zakázané vrátit se k jednotce - prý byl bych snadným cílem, a proto jsem zde. Vyprosil jsem si to, ale to bylo jedno. Byl jsem tady, zde v největším koncentračním táboře. Auschwitz. Abych se i já připojil k očištění árijské rasy od těch zpropadených vykořisťovatelů a prznitelů, jak jsem slýchával snad ve všech projevech, včetně těch od samotného Adolfa Hitlera. Rok 1933 byl přelomový pro celé Německo. Tehdy to všechno začalo.
Všichni mu věřili a já nebyl výjimkou. Pomohl Německu z krize, dal lidem práci, dal lidem naději. A za naději je každý ochoten bojovat. Židé okrádají Německo, ničí čistotu a krásu árijské rasy. Nejsou hodni života mezi námi. Nejsou ničím. Jsou to parazité. Jsou míň než to.
Přesně tohle byla filozofie mého života - nic jiného jsem neznal. Byl jsem v tom vychován, žil jsem v tom a věřil jsem tomu. Nepochyboval jsem, celé dětství jsem četl Mein Kampf, mládí trávil v Hitlerjugend - patřil jsem k nejlepším, a pár dní po mých osmnáctých narozeninách jsem odjel jako voják na frontu. Tam jsem strávil téměř dva roky, než jsem byl jednoho večera postřelen. A teď jsem tady.
