Teach me - Czech Larry Stylinson AU "Trilogy"

Teach me love

“Příště to pro tebe neskončí tak dobře,” zamumlá ještě za sebe, pak vyrazí směrem ke třídě. Následuji ho v těsném závěsu, vím, že bych měl něco říct, ale absolutně netuším co.

“Tos nemusel. Jsem zvyklý,” pokusím se nakonec o něco jako díky, když s ním konečně srovnám krok.

“Normální člověk by řekl děkuju. A na něco takového si nesmíš zvykat, Hazz.” Pořád je odvrácený, dívá se přímo před sebe, ruce v kapsách a kráčí zatvrzele kupředu.

“Že nejsem normální víš odjakživa,” ušklíbnu se, konečně se na mě podívá, jeho úsměv se rozšíří, když kýve hlavou.

“Jo, to je fakt. Ale kdo z nás je?” Vypláznu na něj jazyk a vstoupím do třídy. Zamířím rovnou do zadní lavice, za sebou slyším pár vtíravých pozdravů na Louiho osobu. S povzdechem protočím oči v sloup a praštím sebou na židli.

“Kdes byl?” zeptá se mě, jakmile dosedne na židli.

“Doma,” pokrčím rameny a doufám, že se nebude ptát proč. Nemůžu mu s klidem jen tak oznámit, že v minulých dnech bych se na něj nemohl podívat, aniž bych se po něm vrhnul.  Vytáhl jsem láhev s pitím a lokl si.

“Rozešel jsem se s Eleanor,” oznámí mi lhostejně. Tón jeho hlasu, jenž dával najevo, že je mu to naprosto jedno, ve spojení s informací, podle které se jedná o holku, která měla být - dle jeho vlastních slov- ta pravá, mi vyrazí dech. Rozkašlu se na všechny strany, voda mi uvízla v krku, a když se konečně můžu nadechnout, vykuleně se na něj podívám.

“Proč?” Ze všech sil se snažím, aby to vyznělo lítostivě, ale v hloubi duše skáču radostí.

“Asi jsem zamilovaný do někoho jiného,” zašeptá tak tiše, že si nejsem jistý. jestli to doopravdy řekl. Bohužel, mé naděje se hroutí jako domeček z karet. Do někoho jiného? Že by si v zástupu obdivovatelek vyhlédnul jakousi vysokou, hubenou, sportovně založenou brunetku s vlasy do pasu, která je navíc chytrá? Sakra, taková holka snad přece ani neexistuje. Moje představivost mi chce navodit noční můry. Ale stejně. Nemám ponětí, která to je, ale neuvěřitelně na ni žárlím. Přejdu to mlčením. Bojím se, že cokoli bych teď řekl by vyznělo smutně nebo rozzlobeně. Jenom si povzdechnu a položím hlavu na paže, složené na stole přede mnou.

Těch pár hodin školy přežívám jen tak tak, jako ostatně pokaždé. Zazvonění na konec poslední hodiny je pro mě vysvobození. Doslova. Už už chci vyběhnout z budovy, když mě zadrží Louisova ruka.

“Počkej, pojď se mnou.” Pokrčím rameny a následuji ho. Když ale staneme před dveřmi do jídelny, v krku se mi udělá sucho. Byl jsem tam jen jednou. Poté, co po mně z legrace začali házet, co jim přišlo pod ruku, nepřiblížil jsem se ani k chodbě, ze které se do místnosti vstupuje. Ztěžka polknu.

“Lou, já tam nechci,” špitnu, ale on zavrtí hlavou.

“Neboj se,” odpoví prostě a stiskne mi dlaň. Asi si ani neuvědomuje co dělá, ale pro mě to znamená hodně. Cítím snad každou buňkou, jak mě drží za ruku, když otevírá dveře. Pořád nechápu jeho úmysly. Proč mě sem tahá?

“Lidi!” upoutává na sebe pozornost ze dveří. Všechny pohledy se stočí na něj, když vysmeknu ruku z jeho sevření. Ohlédne se a natáhne ruku za sebe. Vyhledá tu mou a znovu ji uchopí.

“Musím vám něco říct,” pokračuje, všechny zraky v jídelně jsou ale upřené na naše dlaně.

“Je tady někdo, kdo mě má rád, ale fakt rád?” Ze všech stran se ozve mocné “Já!” No jistě. Obdivují ho, protože je hezký, dokonalý, milý, silný a má v sobě vůdce ale nikdo ho doopravdy nezná. S nejistým úsměvem se otočí na mě a přistoupí o krok blíž. Sakra, pořád nechápu, co to dělá.

“Jestli mě máte rádi, skousněte tohle,” ušklíbne se, nahne se dopředu a spojí naše rty. Nejdřív jen zaraženě bez pohybu vstřebávám ten šok, povzbudivý stisk jeho ruky mě ale vrátí do reality. Začnu mu polibky oplácet, ani nevnímám, že se kolem nás rozhostilo naprosté ticho. Když se ode mě odpojí, otočí se zpátky do místnosti. Sklopím pohled k zemi. Teď to přijde. Ukáže se, jak ho mají fakt ‘rádi’.

Od jednoho stolu se ozve: “Proboha, já vám říkal, že je buzna.” Z druhé strany jídelny ale křikne dívčí hlas: “Hodíš se k němu, Harry!” Zvědavě se podívám tím směrem, většina dívek se rozněžněle dívá na můj nebo Louisův obličej, kluci nás úspěšně ignorují. Louisův zářivý výraz mluví za vše.

“Louisi?”

“Hm?”

“Nauč mě lásku.”