True face

Part 3

Mari

Prcek se představil jako Harry (no potěš Potter) a Svalouš jako Bruce (Že by Hulk?). Převlíkli se volných triček a bund a ostatní jim strčili quinque (kufřík s kagune). Společně jsme vyrazili do ulic.

Cooooožeeeee?!

Oni nás odvolali?!

Dostala jsem hovor od nadřízeného, že už mají situaci pod kontrolou a že už mě nepotřebují. Měla jsem stochutí ten mobil rozdrtit, ale to by mě začali podezřívat.

,,Fajn, kluci jdeme zpátky. Prozatím můžete bydlet u mě," navrhla jsem klukům. Pokývali hlavou. Cestou zpátky jsem se je pokoušela trochu rozpovídat, ale dozvěděla jsem se o nich úplný hovno.

Oba dva mají silný smysl pro spravedlnost a nevidí ghouly jako úplná monstra. Netvrdí, že všichni jsou svatoušci, ale někteří nejsou nutně vrahové. Bruce je hodně milý, rád pomáhá těm, co si nemohou pomoct sami. Harry už tak milý není, ale za to dokáže rychle analizovat situaci a reagovat.

Zrovna jsme procházeli temnými uličkami města, když jsem uslyšela křik. Zoufalý křik matky. Rychle jsme se tím směrem rozběhli. Za běhu jsem si nasadila masku.

Na jednu ze špinavých stěn byla přitlačena žena, tisknoucí k sobě svoje dítě. Obě měly hnědé vlasy a na sobě žlutéšaty se vzory. Žena měla ghoulí oči, ale na první pohled bylo vidět že se jen pokouší chránit svoji holčičku.

Ani se nebránila. Ani nevytáhla kagune. A ti CCG agenti ji chtěli zabít.

,,Hej! CO BLBNETE?!" zařvala jsem na ně. V tu chvíli zvrchu dopadl týpek, který mi někoho strašně připomínal. Na sobě měl černé tričko s černými kalhoty a na tváři plynovou masku od půlky obličeje. Do červených očích mu padaly stříbrné vlasy. Rychle je agenty uspal a pak se podíval na mě. Probodla jsem ho svým "dominantním pohledem" který obvykle určuje kdo je tu pán. Prostě ho probodnu očima zvrchu.

A on prudce vykulil oči.

,,Můžeme si popovídat v soukromí?"

A mě konečně došlo kdo to je.....

Kývla jsem.

,,Prosím postarejte se o ně," poprosila jsem kluky. Neváhaly a přiběhly k ženě. Kluk jim zatarasil cestu, ale po tom co jsem na něj kývla, je pustil.

,,Ošetřete ji a počkejte tady na nás,"

Odvedla jsem ho o uličku dál, tak abychom slyšeli my je, ale oni nás ne.

,,Tak cos se mnou chtěl probrat?"

Opřel se o jednu ze stěn a pomalu sjel po ní až na zem.

,,Proč si mě tenkrát nezabila?" Opřel si čelo o kolena.

,,Sama nevím, připadal jsi mi.......zajímavý," zamumlala jsem.

Proč jsem ho vlastně nezabila.

,,Víš co nikdy nepochopím? Tuhletu válku. Všichni jsme monstra, tak proč se navzájem pobíjet? Spojuje nás temnota a strach, ale nikdo to nechápe a proto se jako blbci zabíjíme," dokončila jsem svúj proslov. Vzhédl.

,,Založil jsem skupinu. Neútočíme na CCG, jenom na zabijácké ghouly. Trochu z toho šílím, musím vstřebávat moc kagune, alias moc osobností. Jeden by se z toho scvokl," vykulil oči. Pak je zavřel a obrátil se na mě.

,,Nepřeju si válku. Chci aby moje skupina měla jakousi mírovou dohodu se CCG, mohli bychom si vzájemně pomahat," navrhl.

Ušklíbla jsem se.

,,To je sice hezké, ale na tohle CCG nepřistoupí, dokud nebude krize-" moji řeč přerušil řev.

Rozběhla jsem se zpátky do uličky a na zemi křikčela žena co jsme zachránili. Ty dva agenty co předtím kluk jenom uspal....jeden měl dírku v hlavě a v té dirce byla kulka.

,,Je to sniper!!"

,,Pottre, Hulku, ochraňte ženu. Ty kluku jak se jmenuješ??" vykřikla jsem. Kluk zmateně ukázal na sebe.

,,Hayaki,"

,,Hayaki, můžeš je schovat u tý svý skupiny?" Rychle kývnul.

,,Tak je tam vem! Dělej!!" Přehodil si holčičku přes rameno a ženu popadl za ruku. Táhl je někam do neznáma.

,,Taaaak a to by bylo. A teď kterej zmrd ho zastřelil?!"

Hayaki

Vzal jsem je sebou a utíkal temnými uličkami města. Zahlédl jsem dva holuby CCG, kteří se potulovali na ulici. Holčička sebou docela šila, ale i přes její protest a strach se jí její máma snažila uklidnit hřejivým úsměvem, ale děvče jejímu prázdnému úsměvu nevěřila, já bych taky nedůvěřoval uměle vytvořenému pocitu. Zaběhli jsme podél knihkupectví směrem do kavárny. Tam jsem si rychle sundal masku a oprášil špinavé šaty holky a její matky. Vešel jsem dovnitř a muž se světlými hnědými vlasy, který zrovna utíral sklenici a prohlížel jsi její čistotu naproti slunci.

"Nishiki, našel jsem tyhle dva na ulici, holuby na ně chtěli zaútočit. V poslední době CCG útočí na všechny. Potřebuju je někde tady ukrýt." zaskuhral jsem k němu a on jen kývl.

"Dobře, zavolám šéfa a ten jim dá pokoj pro hosty. Musíme si s nimi ale promluvit. Je zvláštní všechno to, co se tady děje." řekl a přitom si posouval dvěma prsty brýle. Odešel zadními dveřmi a v kavárně už zůstalo jen pár dalších zaměstnanců, kteří se na dívku dívali jako na lovnou zvěř, nebo spíš jako na nechtěného vetřelce. Stoupl jsem si před ni a podíval se na ně pohledem, který jasně říkal, že ona nic takového není. To už se ale Nishiki vracel a začal vařit vodu na kávu.

"Prosím, pojďte za mnou nahoru, musíme si promluvit." šel jsem samozřejmě s nimi.