True face

Part 1

Hayaki

Za jásotu všech okolo mě jsem se rozeběhl po vydlážděné podlaze směrem k dívce, která strnula strachem na místě. Aréna byla rozlehlá a já se k ní bleskurychle přiblížil. Počítal jsem kroky, co mi k ní zbývali.

"Deset, devět, osm..." běželi mi hlavou vzpomínky.

Byl jsem malý. Sedm let mi mohlo být, když jsem se dostal do arény. Poprvé tím myslím. Pan Tsukiyama mi řekl, že bude zábava, neřekl mi, že to bude ale zábava pro něj a ne pro mě.

"Sedm, šest, pět..." zatuchlá krev, kterou se nikdo ani neopovážil vyčistit, zapáchala po celé aréně. Byla všude. Po zdech, po podlaze a dokonce i na stropě. Otevřel jsem oči dokořán a usmál jsem se, když mi došlo, že se aspoň trošku najím.

"Čtyři, tři, dva..." odpočítával jsem poslední zbylé kroky a vyskočil jsem do vzduchu. Roztáhl jsem kleště a namířil je proti jejímu krku.

"JEDNA!!!!!!!!!!" rozezněl se můj hlas arénou, když ostré kleště stiskli její hrdlo tak, že se jí z krku začala valit krev. Zavoněla. Okamžitě jsem ji kousl do krku a vyhryzl to nejjemnější maso. 

Muž se držel za hlavu a začal křičet. Chytil se za hruď a oběma rukama roztrhl košili, co na sobě měl a pohodil ji na měděnou podlahu. Ani se svou družku nepokoušel zachránit. Jeho kagune se mi ukázala v plné kráse a já na ni jen s úžasem civěl. Krásně zelená, tak agresivní barva. Líbila se mi, ale to, co potom udělal už se mi zas tak moc nelíbilo. Skočil po mně a poměrně jednoduše rozškubl kovovou obruč svírající mé hrdlo.

Podíval jsem se na svého majitele, který měl v očích strach, ale já moc dobře věděl, že to nebyl strach o mě, ale byl to strach o jeho pověst, že když prohraji, dozví se o něm všichni to, že neumí vychovávat zápasníky a dost možná i to, že nedokáže vést arénu. Gurmáni jsou různí. Nadskočil a dal mi pěstí do břicha. Bylo to tak silné, že mi z pusy vystříkla krev a dokonce jsem i vyzvracel maso, co jsem do sebe před malou chvilkou dostal. Byla to taková rána, až jsem cítil, jak mi praskla žebra a křupla podlaha pode mnou.

Z jeho očí ale stále neopadl ten naštvaný výraz. Snažil jsem se na něj dostat alespoň rukama, ale nedosáhl jsem. Podíval se na mě shora a já viděl jen jeho úšklebek. Vedle mě ležela moje maska. Černá plynová maska. Máchl jsem po ní a nasadil jsem si ji, dávala mi vždy dobrý pocit. Jeho kagune se mi smykla před obličejem a já věděl, že mě probodne a jistě zemřu. Zavřel jsem tedy oči a očekával pronikavou bolest, která otřese mým tělem. Vesměs jsem byl ale rád, že už nebudu muset tyhle muka dál přežívat, že bezcitný vražedný stroj jako já konečně umře.

Ale bolest se nedostavila. Místo toho začali všichni panikařit a pokoušet se dostat z arény. Odvážil jsem se otevřít oči. Můj protivník měl hlavu zarytou do země a na ní stála holka. Měla na sobě černou mikinu s kapuci, na tváři černou škrabošku s tyrkysovými praskanci a černé džíny. O rameno měla opřenou černou kosu a praskla růžovou bublinu žvýkačky.

,, A ty jsi jako kdo?"

Mari

Pár minut před útokem

,,Slečno, od teď jsem váš partner. Měli bychom se vzájemně respektovat," blábolí postarší chlap ve saku. Naštvaně se na něj otočím, výhled na město za sebou a prohlásím.

,,Hele, nezajímá mě kdo seš, stejně chcípneš. Nejdýl jsem měla partnera měsíc, pak ho zabili, takže se ani neobtěžuj mě nějak otravovat, rozumíme si?"

Chlap vystrašeně přikývne. V pokoji si vezmu masku a vyrazím na akci.

Stojíme před budovou vypadající zvenku jako Koloseum.

Všichni jsou tu seřazení jako nějací vojáci. Tch. Všichni jsme temní. Ghoul, nebo CCG je to jedno. Všechny nás spojuje temnota a strach.

Popadnu motorku, nahodím rychlost a rozjedu se na rampu. Vyskočím do jednoho okna a motorku odhodím tak, aby zabila několik stráží a následně vybuchla.

Rozběhnu se. Běžím nějakou chodbou, zatímco mi nad hlavou houká alarm. Cestou rozseknu nějakýho ghoula, chudák, ani nestihl vytáhnout kagune. Nakonec doběhnu k nějakým schodům. Naprosto bezcílně stoupám nahoru po schodech, až mě to sere a tak skočím. Někam se propadnu a než si uvědomím co se děje, letím vzduchem a pozoruj výhled pode mnou, nějaký šedovlasý klučina bojuje s hromotlukem. A prohrává. Přežvýknu žvýkačku, nasadím si masku a nastavím se tak abych dopadla přímo na hlavu toho borce.

Opřu si kosu o rameno, prasknu bublinu a pak se obrátím na klučinu. Má šedé roztřepené vlasy a červené oči.

,,A ty jsi jako kdo?"

Než mi stihne vysvětlit co a jak, vtrhne do arény CCG.

,,Zdrhej a nenech se chytit," křiknu na něj a vrhnu se na útočící ghouly. Jenom trošku potěškám kosu a zamorduju je jedním švihem. Podívám se rychle nahoru a uvidím letící mrtvolu toho typka co měl být můj partner. Trošku uhnu, aby mě nepocákal a on se rozplácne hned vedle těch chlapů.

Prasknu bublinu a odejdu z budovy.

Tohle už zvládnou.

Cestou zpátky zabiju týpky kteří byli na místě odkud spadl "partner" a normálně vyskočím z okna. Nasednu na motorku a uháním nocí.

Já to říkala....nikdo se mnou nepřežije déle než měsíc....