Líně jsem se snažil otevřít oči ale víčka jakoby se k sobě nadobro nalepila.Při každém pokusu se probudit opět zapadla k sobě. "Sakra..." Zabručel jsem si pod nosem, když se mi konečně podařilo dostat vědomí zpátky. Pomalu jsem se podepřel loktem a promnul si unavené a bolavé oči, které oslepoval žár poledního slunce.Od incidentu očividně uběhlo už mnoho a mnoho hodin. Nevěděl jsem, jak dlouho jsem spal. Možná jen do rána ale také možná několik dní ale neměl jsem chuť to zjišťovat.Důležité bylo, že jsem byl stále naživu. Vyhoupl jsem se do sedu a všechna špína a prach z cesty se sesypal z mého oblečení.Chytil jsem se za spánky.Hlava mi třeštila, jakoby v ní bůh hromu válčil s bohem slunce o místo na nebi.Zavrčel jsem tiše a snažil si vybavit události z toho večera.Postupně mi mozek přehrával fakta, které se odehrály. Tři zbojníci, které jsem při lovu zabil. Opatrně jsem se rozhlédl.Kolem mě ležely tři mrtvoly v kalužích zaschlé krve.Hlídali karavan. A pak tam byl...ten stařec.Po něm však nezůstalo ani vidu ani slechu.Žádný náznak,že by tu byl.Rozplynul se v podivné páchnoucí mlze. Které monstrum může takhle zmizet? Ošálil i mé mutantí smysly. Zavrtěl jsem hlavou a prohlásil to sám sobě za nedůležité.Pomalu jsem se zvedl ze země a dlouze začal protahovat ztuhlé končetiny.Natáhl jsem se pro dýky, které mi během "boje" upadly na zem a obě pečlivě zavřel do pochev umístěných na mých bedrech. Ještě jsem si řádně prokřupal krk a vydal se prozkoumat karavan, který tady zůstal také. Zamčený a neporušený.
Pomalu jsem se k němu přiblížil, neznajíc jeho obsah ale čekal jsem něco cenného, nějaký svitek, kouzlo nebo listy k prvotřídní zbroji...možná mapu k pokladu nebo samotný poklad, jak už to u podobných zakázek bývá. Přiblížil jsem se k zadním vratům a dvěma prsty přejel po plošině. Nejtvrdší dřevo v celém ze vzácného stromu Kaize Růžového. Nezvyklé pro haraburdí obyčejných zbojníků.Dalo se rozseknout jen stříbrnou sekerou a vydrželo nespočet nárazů a útoků.Jedno z nejdražších dřevin na trhu.Prozkoumával jsem dál.Celý byl omotaný tvrdým kovem a dveře jistilo hned několik různých zámku.Probudila se ve mě zvědavost, co může být tak dokonale a pevně střeženo? Nejrozumnější by nejspíš bylo prostě pohnat koně a odjet.Nedalo mi to. Z opasku jsem vytáhl sponu a začal zámek po zámku otevírat.Postupně byli čím dál složitější ale nic co by zkušený lovec odměn nezvládl.Za chvíli se mi vrata podařilo otevřít.Pomalu jsem nakoukl. Ve tmě jsem viděl dokonale, díky svým mutacím a to, co jsem našel v tom tmavém karavanu bez oken ve mě probudilo neklid, hlavně ve chvíli kdy to ke mě zvedlo hlavu.
"Do hajzlu..." Začal jsem litovat, že jsem vůbec kdy otevřel ty dveře.Zapřel jsem se o ně a vší silou je držel u sebe ale to už sebou celý karavan začal cloumat a tvor uvnitř nepřátelsky s dveřmi bojoval, ty se jeho nárazy prohýbaly. Nemohl jsem je udržet.V tenhle okamžik se všechno podělalo. Vrata se i se mnou rozletěli a z karavanu vyskočilo ptakovité monstrum. Nejspíš podivný poddruh Grifa, se kterými jsem se setkával denně.Tenhle byl však mnohem mnohem větší. A jeho stavba těla připomínala spíš mírně opeřenou ještěrku se sokolí hlavou která byla naprosto holá.Celá jeho kůže byla popraskaná a místy šli vidět jeho šlachy nebo zámotky svaloviny.Na zádech se mu tyčila dvě neopeřená křídla, připomínající spíš drakovitého než-li křídla sokolovitého tvora. Jeho ostrý zobák byl plný špičatých nažloutlých zubů a oči byly černé jako uhel včetně míst, kde byste čekali bělmo. "Ty jsi ale pěkně nechutnej ptáček." Opatrně jsem se natáhl pro meč na mých zádech, na tohle dýky stačit nebudou.Monstrum výhružně zařvalo. Byl to vysoký tón zarývající se skrz ušní bubínky. Nepříjemné i pro mutanta jako já ale obyčejný člověk by bez toho aniž by si zakryl uši asi ohluchl. "Sotva člověk vstane, už má společnost." Začal jsem mečem točit do stran. "Tak ať už to máme z krku, ne?" Rozběhl jsem se proti němu ale dřív než jsem stihl dát úder sokol vzletěl, vysoko do vzduchu. "Chceš si hrát? Dobře." Sáhl jsem po luku a šípu a bez váhání po něm vystřelil míříc na křídla abych jej srazil k zemi. Minul jsem. Byl rychlejší než obyčejný Grif. Nezdálo se ale, že by měl v úmyslu utéct.Kroužil nade mnou jako hladový sup, lačnící po mršině.Ale já nejsem k jídlu, brachu.Natáhl jsem se pro další šíp. Chvíle nepozornosti a sokol mi zmizel z dohledu. "Kam jsi zmizel..." Rozhlížel jsem se po obloze ale po příšeře ani stopa.Uvolnil jsem nastražené tělo. Že by utekl? Při téhle myšlence jsem ale za sebou uslyšel podivné škrábání.Zamrazilo mě, než jsem se ale stihl otočit, pták vyrazil naproti mě.Sebral mě do spáru a vynesl do vzduchu. "Do hajzlu." Zařval jsem když jsem hlavou dolů opouštěl pevnou zem a z ruky mi vypadl luk. "Tohle není vtipný." Věděl jsem, co má na mysli. Chtěl mě vyzvednout a pak odhodit, z co největší výšky. "Kruci." Co teď.Neměl jsem moc času rozmýšlet, nechtěl jsem aby se ze mě stal jen mastný flek.Stín z Notherdie zabit malým nahatým ptákem. Ne, to není to, co bych chtěl aby se o mě v písních a legendách zpívalo.Bylo na čase jednat. Vytáhl jsem dýku z pochvy a bez zaváhání jsem se natáhl a skončila sokolovi v břiše na místo, kde Grifové měli největší slabinu.Nevěděl jsem, jestli to bude fungovat, přecejen to nebyl obyčejný Gryf ale za pokus to stálo.A taky jsem se dočkal dobré odezvy.Ten s bolestným řevem ještě párkrát mávl křídly, snažíc se udržet ve vzduchu ale bolest jej přemohla a on klesl i se mnou v drápech k zemi.Dopadli jsme do blízkého lesíka.Po cestě mě čekalo pár facek od větví stromů a tvrdý náraz.Naštěstí se mi podařilo spadnout do vodního jezírka, tedy jsem neutrpěl tak velká zranění, jak jsem čekal.Promočený na kost s krvavou ránou na hlavě a pár dalšími modřinami jsem pomalu vyplaval. Neznámý Grif se v křečích ohýbal kousek ode mě. "Docela jsi mě zmrzačil, ptáčku.A tohle se nedělá." Vytáhl jsem lovecký nožík a dokončil jeho trápení.
