Být znásilněna ve čtrnácti.. Být těhotná ve čtrnácti.. Být vyhozena z domu ve čtrnácti..
Tamara si žila šťastně, až do té doby, než jí znásilnili a ona otěhotněla. Její rodiče jí vyhodili. Nenechali si nic vysvětlit.
Svoje dítě odnosila devět měsí...
Prošla jsem celou Ameriku. Prošla jsem celou Europu. A nikde jsem nemohla najít toho bastarda. Toho prokletýho člověka co jenom dokáže znásilňovat a mít potěšení z nevinných dívkách.
Kdybych nemusela, tak ho ani nevyhledám. Jenže já musím. Chci svého malinkatého drobečka vychovávat a to můžu jedině, když ho on vezme do péče. Já bych si ho vzala do své péče, já bych si vychovala svého drobečka bez pomoci. Jenže.. Jsem ještě nezletilá a mě ho nedají.
Šla bych za svými rodiči. Taky, že jsem šla, ale oni mě vyhodili. Takže žádná šance. Jediný kdo mi zbývá je ten prokletý Jason McCann.
Kde jsem vzala tolik peněz na cestování? Mám peníze až až. Takže v pohodě s penězi. Ale nikdy nebude všechno dokonalý, dokud nebudu mít svého malinkatého miláčka.
Začala jsem brečet. Tekly mi slzy a já je nemohla zastavit. Moje tělo se třáslo, kvůli těm slzám. Byla jsem v koncích. Svýho malinkatýho miláčka nedostanu a jsem si toho vědoma. A strašně mě to štve.
,,jste v pořádku?" zeptal se mě chlap ve věku možná, tak dvaceti až dvaceti pěti let.
,,a-ano" šeptla jsem a poutírala jsem svoje slzy
,,jste si tím jistá?" zeptal se pochybovačně. Já se na něho koukla. Měl černé vlasy a hnědé úžasné oči. Měl úžasné oči. Měl na sobě černé uhlazené sako. Vlasy vyčesané nahoře. Perfektně zavázanou kravatu a bílou košili.
,,a-ano jsem. Nedělejte si starosti" pokroutila jsem hlavou
,,víte co? Tady máte mojí vizitku, kdyby jste něco potřebovala, tak mi zavolejte anebo přijďte rovnou za mnou do firmy. Je jedno kdy. Budu vás očekávat" usmál se a z vnitřní kapsy saka vyndal vizitku a podal mi jí,,ale budu rád, když bude vědět vaše jméno" zasmál se a já sním
,,jsem Tamara. Tamara Gomezová" usmála jsem se,,a děkuju teda" usmála jsem se a vzala jsem si od něho vizitku
,,tak já už budu muset jít, zatím se mějte" zase se usmál a odešel. Oh.. Má úžasný úsměv
Ups! Gambar ini tidak mengikuti Pedoman Konten kami. Untuk melanjutkan publikasi, hapuslah gambar ini atau unggah gambar lain.
Pokroutila jsem s úsměvem hlavou. Vůbec jsem to nechápala. Bylo to divný, ale nevadí.
Jo a aby jste věděli, tak jsem v Londýně.
Koukla jsem se na vizitku a tučně tam bylo napsaný jméno toho chlapa Ryan Guzman o něm jsem nikdy neslyšela, nevadí.
Koukla jsem se, kde je ta firma. A nebyla moc daleko. Mám tam jít teď? Nebo, až později?
Rozhodla jsem se, že tam půjdu teď. No co? Jsem hrozně zvědavá jak to tam vypadá. A co to je za firmu.
Rozešla jsem se směrem k té firmě.
Zastavila jsem před firmou, kde bylo nad ní velkým písmem napsaný. Ani nevím co. Jelikož jsem to nemohla přečíst. Protože jsem hrozně malinká a je to hodně vysoko. Takže asi tak.
Otevřela jsem velké skleněné dveře a vešla jsem dovnitř,,dobrý den, přejete si?" přišla za mnou jedna ženská, asi recepční.
,,dobrý den. Je tu pan Ryan Guzman?" nejistě jsem se zeptala
,,ano je, pan Guzman o vás ví?" přešla se mnou k pultu
,,měl by" pokroutila jsem hlavou
,,jste jeho dcera?" co? Chtěla jsem se smát
,,nejsem jeho dcera" zasmála jsem se,,jenom chci vědět kde je" usmála jsem se na ní
,,dobře, pojďte za mnou" rozešla se a já jí následovala,,jenom potřebuju vědět jak se jmenujete" usmála se. Byla hrozně milá.
,,jsem Tamara Gomezová" ona jenom přikývla
Zastavili jsme před dvěma, které byli, jak to říct, z kůže.
Zaklepala a když šlo slyšet dále, tak vstoupila a mě řekla ať tady počkám.
,,pan Guzman, vás čeká" usmála se a pak odešla
Zhluboka jsem se nadechla, jemně jsem zaklepala a vešla jsem dovnitř.
