Olivia #4

16 1 0
                                    

Co jsem to provedla?! Soukromé hodiny? Vážně? V tu chvíli mi ještě následky mého jednání nedocházely. Seděla jsem naproti němu, upíjela kávu a utápěla se v jeho zelených očích. Byl docela pohledný, ale to nic neměnilo na faktu, že je to spratek.

„Zaplatím", houkl na servírku.

„Já taky," řekla jsem. Mark zvedl obočí a přísně, nebo spíš tázavě se na mě podíval. „Jste krásná žena, a ty já zvu, vzpomínáte?"

Doufala jsem, že si nevšiml toho, jak už jsem se znovu červenala. Sklopila jsem oči.

Když zaplatil, (upřímně je to příjemný pocit, když za vás platí i nějaký jiný chlap než vlastní bratr) pomohl mi do kabátu a vydali jsme se ke kampusu. Těžko říct, jestli bydlel na koleji nebo mě jen doprovázel, překvapivě mi to nevadilo. Konverzace plynula lehce, jako kdybychom nebyli profesorka a student, až jsme se ocitli před těžkými dvoukřídlými mahagonovými dveřmi domu, kde jsem bydlela. Podivil se, když jsem prudce zastavila a vytáhla z kapsy svazek klíčů.

„Jsem doma" řekla jsem a doufala, že se Mark rozloučí a odejde. Nejdřív to tak vypadalo. Podal mi ruku.

„Moc mě těšilo, slečno Carterová, musíme to někdy zopakovat."

„Možná," řekla jsem bez zájmu, zatímco mě stále držel za ruku.

„Na shledanou, Marku." Ještě chvilku se na mě díval. Pak mou ruku konečně pustil.

„Na shledanou." Zdálo se mi, že ještě dodal Liv, ale to už bylo pravděpodobně vybájené.

Nikdo mi neříkal Liv.

Bože, ten kluk se mnou flirtuje, došlo mi, když jsem stoupala po schodech do svého bytu.


MANOWhere stories live. Discover now