Amnesia 16

200 22 2
                                    

Chvíli jdeme mlčky, než se mě znovu zeptá. "Tak o kom se ti teda zdálo?" Má fakt výdrž, ale už mě s tím docela sere. "Proč tě to tak zajímá?" Řeknu zdánlivě klidně. "Chci vědět, kdo, nebo co, ti způsobilo ty brozné kruhy pod očima." Chvíli se na mou tvář zkoumavě zadívá. "Když mi to nechceš říct, tak mě nech hádat." Navrhne, když vidí, že to ze mě prostě nevymámí. "Hm....že by....o mě?" Zavrní mi sladce do ucha. Vytřeštím na něj oči a trochu se zarazím. Snažím se to zamaskovat tím, že trochu zrychlím krok a předběhnu ho.
"Mám pravdu, že jo?" Usměje se vítězně. "Nefandi si." Odseknu. "Ale zarazil ses." Oponuje mi. "Jsi fakt naivní, jestli si myslíš, že se mi zdálo o tobě. Trochu divný, že by se heterosexuálovy zdálo o klukovy. Nejsem teplej." Prsknu. Věděl jsem, že jsem měl zůstat doma. "Neříkej věci, které nejsou pravda." Zabručí potichu. Já ho ale slyšel moc dobře.
"Co tím jako myslíš?" Zastavím se a Adam taky. Upře na mě trochu ublížený pohled. Opravdu nevím, co jsem mu provedl, takže se na něj ještě víc zamračím. "Co tím myslíš?" Zopakuju znova netrpělivě. "Zamysli se Sherlocku." To už se na mě mračí taky. Po chvíli se mi zorničky rozšíří zděšením. "Já nejsem teplej!" Prsknu na něj nasraně. Tohle nemůže myslet vážně. Přece.....přece bych nezapomněl na svou orientaci...
Bože co je tohle za debatu?
"A to se snažíš namluvit komu?" Pozvedne tázavě obočí a udělá krok směrem ke mě. Já zase pro změnu couvám. "Já...já..." zakoktám se, protože mi jednoduše došla slova. Co když má pravdu?.... ne, to není možný!
"Nevadí mi geyové jen....si nedokážu představit, že já...." skloním hlavu. Do očí se mi ženou slzy. "To není odpověď na mou otázku." Zvedne mi ukazováčkem hlavu a setře mi zbloudilou slzu. "A taky to není důvod k pláči." Mírně se pousměje a vtiskne mi na rty polibek. Celou tu dobu na něj zírám jak na zjevení.
Vzapamtuju se ale kupodivu rychle a taky ho políbím. V tuhle chvíli je to to jediné, co chci. Přijímat to teplo, které mě obklopuje ze všech stran, sametovou hebkost, kterou cítím pod svýma rukama, když mu je zabořím do vlasů, a tu vyjímečně sladkou chuť, kterou cítím na svém jazyku. Mám pocit, že z téhle děsivé dokonalosti zešílím.
Po chvíli se ale odtrhnu kvůli nedostatku vzduchu. Bože, trvalo to moc dlouho. Teď už mu moji teorii o tom, že jsem heterosexuál nevyvrátím. Proč se tohle všechno musí dít zrovna mě?
Váhavě se na Adama zadívám. Vypadá, jako když je v tranzu. Potlačím nutkání lusknout mu prsty před obličejem a raději se dám na ústup. "Počkej!" Zastaví mě rukou na mém předloktí. Já se mu ale vymaním. "Zítra se uvidíme." Zamumlám a zrychlím krok. To už se mě zastavit nepokusí, což nesu celekm těžko. Mám chuť si za to všechno dát pár facek. A ani jsem se nezeptal, jestli to rodiče ví....tak počkat. Tohle zní, jako kdybych mu na tu šaškárnu s tím, že jsem teplej skočil.  To, že jsem mu dal pusu přece hned neznamená, že jsem gey. Prostě jsem jen potřeboval útěchu a nikdo jiný v mé blízkosti nebyl....

"Jsem doma." Zamumlám. Divil bych se, kdyby mě někdo slyšel. Proto jsem teda vydal do kuchyně, kde nikdo nebyl. Na stole uvidím menší papírek, na kterém je napsáno, že rodiče jeli nakupovat. Papírek zmuchlám a hodím ho do koše. Jsem docela rád, že jeli nakupovat. Chci být chvíli sám.

V pokoji už na mě čeká Etta rozvalená na posteli. "Ty se máš nejlíp, viď?" Povzdychnu si a hodím tašku do kouta. Pak se rozvalím na postel taky. V tuhle chvíli si přeju jediné.......
abych nemusel jít zítra do školy.

_______________
Tak je tu další díl, který jsem slíbila, že dneska vydám :)
Moc všem děkuju za hezké komentáře a za votes!! :)

Amnesia Kde žijí příběhy. Začni objevovat