Amnesia 12

170 23 21
                                    

Je sobota. Nevím ale jestli mám být rád, nebo ne. Táta totiž chce, abych sedl po dlouhé době na motorku. To se mě chce zbavit? Mám vážně strach, že už to neumím. A v nemocnici už fakt skončit nechci.
Možná bych měl lhát...Řeknu mu, že mi není dobře...
Ach jo...ze strachu už vymýšlím takový hovadiny i když vím, že neumím lhát.
Nebo...se můžu vymluvit na to, že mě
máma poslala vyvenčit Ettu. Jo, to je dobrej nápad. Ale je mi jasný, že donekonečna se vymlouvat nemůžu. Ale na chvíli to oddálit taky neuškodí.
Zvednu se z postele a jdu do koupelny.
Jak říká máma, musím se jít 'zkulturnit'. Etta se mi cestou neustále motá pod nohy.
Když se konečně dostane do koupelny bez toho, abych se přizabil o psa, stoupnu si před zrcadlo a chrstnu si ledovou vodu z umyvadla do obličeje. Potom si trochu pročešu vlasy a vyčistím si zuby.
Vrátím se zpět do pokoje. Naši ještě spí. Hodím na sebe jedno zvytahaných, černých triček a pohodlných kalhot. Znovu si lehnu do postele a do uších si dám sluchátka. Ještě si něco poslechnu, než se naši vzbudí. Mezitím co poslouchám písničky se Etta snaží se nenápadně dostat na postel. Když se jí to podaří, namáčkne se mi na bok a hlavu mi položí do klína.

"Ty už jsi vzhůru?" Podivila se mamka, když vkráčí do mého království chaosu, - mám tady totiž docela bordel. "Jo. Už asi hodinu." Mamka nevěřícně zavrtí hlavou. "Většinou tě z postele musím tahat." Zívne. "Tak potom přijď." Mávne rukou a zase zmizí. Ještě chvíli lenošim, než se definitivně rozhodnu a vylezu. Cestou do kuchyně se srazím s tátou. "Ahoj Tommy! Doufám, že jsi připravený na vyjíždku." Při posledním slovu mě polije horko. Takže nezapomněl. "No...víš mamka řekla, abych šel vyvenčit Ettu." Při tátovém podezíravém pohledu polknu. Mám pocit, že tu lež na mě poznal. "To je škoda. Potom už mám nějakou práci... . Ale zítra je taky den." Usměje se a odkráčí do kuchyně. "Jo." Zasměju se přiškrceně a zvednu palec na souhlas. Jsem v háji....
Taky se divím, že mi na tu mou lež skočil.
Nenápadně vejdu do kuchyně. Snažím se vypadat vyrovnaně. "Mami? Můžu tedy vyvenčit Ettu?" Zeptám se. "Jasně. Když chceš." Pousměje se. Potom dá na stůl talíř s lívanci a džemem.

Po snídani jdu tedy najít vodítko, a taky Ettu, která je zase na mé posteli.
Ona by snad prospala i apokalypsu.
Využiju tedy příležitosti a připnu ji obojek s vodítkem. Etta se na mě zmateně podívá, ale potom začne vrtět ocasem a seskočí z postele. Potom mě začne tahat ze schodů ke dveřím. Málem jsem hodil držku. Etta zase ve svém zápalu málem narazila do dveří. Rychle jsem otevřel dveře, než si ublíží.
Myslím, že by tady měl být i nějaký park. Asi dva bloky od našeho domu jsme konečně ten park našli. Nebyl sice moc velký, ale to mi nevadilo.
"Tommy?" Vyruší mě zs svých myšlenek hlas, ze kterého se mi rozbuší srdce. "Adame?" Polknu. "Nečekal bych tě tady." Usměje se zářivě. "A já tebe." Řeknu bezmyšlenkovitě. Na ten popud se usměje ještě zářivěji. I slunce by mu mohlo závidět.
Tak to vypadá, že jsme si tou procházkou pěkně naběhl. "Ahoj Etto!" Klekne si a pohladí psa za uchem. Jak vi, že se můj pes jmenuje Etta? Asi jsem mu to řekl. Nebo...byl možná někdy u nás doma. V tu chvíli opět zakleju na svou ztrátu paměti.
"No.. ehm...šel jsem s Ettou na procházku." Zkusím prolomit trapné ticho. "A....můžu se připojit?"Zeptá se směle. Trochu váhavě přikývnu a křečovitě chytnu vodítko. Taky se na něj pokusím usmát.
____________________
Po nekonečně dlouhé době další díl :D
Je trochu o ničem no....ale já i přesto doufám, že se vám tenhle díl líbil. Jinak se předem omlouvám za chyby :D

Amnesia Kde žijí příběhy. Začni objevovat