My messenger Stalker 2: Odveta

# Vážně se to stalo ?

Rozběhl jsem se zpět k místu, kde jsem nechal Miu. Viděl jsem nějakého muže jak se pokouší Miu zatáhnout do houští. Neváhal jsem a vrazil jsem mu pořádnou do držky. Pustil ji a utekl někam pryč. Mia spadla a udeřila se do hlavy o nějaký kořen. Nevypadalo to nejlíp. Z hlavy jí tekla krev a proto jsem ji odnesl k ní domu.

Miu doma přijali a okamžitě ji odvezli do nemocnice. Zeptali se mě na pár věcí ale jako by mé výpovědi nechtěli věřit.

Pohled Mii

Byla jsem venku s Michaelem a když jsme se rozešli přiběhl ke mě z křoví někdo. Myslela jsem si, že to je Michael ale nebyl. Byl to někdo cizí. Začala jsem křičet, přiběhl mi na pomoc Michael a dál si nic nepamatuji.
Probudila jsem se v nemocnici, všude jsem slyšela, jak pípají přístroje a mě došlo, že to musí být  zlé...

Za nedlouho přišla sestřička a řekla mi, že jsem měla štěstí, že nebýt mého přítele nemusela bych to přežít. Tím přítelem myslela asi Michaela. Když jsem o tom začala přemýšlet, přišel doktor, který ke mě pustil rodinu. Mamka šla do slz a byla nevýslovně ráda. Pak přišel táta, který mě objal a začal plakat, Jako poslední přišla sestra... Začala plakat a já konečně pochopila, proč dělal Michael celé ty roky tohle. Proč zabil tolik lidí a proč to vlastně dělal...nedělal to nadarmo, dělal to proto, že chtěl pomstít svou sestru. Rozuměla jsem tomu s chtěla jsem nu pomoct. Chtěla jsem vědět, proč se mu dějí takové to divné věci.

----

Nakonec mě Miina rodina pustila a já mohl jít domu. Celou dobu jsem přemýšlel nad tím, jestli je v pořádku.

Po deseti dnech jsem viděl Miu jak jede domu a chtěl jsem ji znovu vidět a protože jsem si nebyl jist, napsal jsem SMSku.

Ahoj Mio, uz te pustili... Nesla by jsi ven ?

Ahoj, Michaeli, ja nevim...asi ne. Promin.

Mio neboj se,ja te ochranim.

Bohuzel, promin...ale jestli chces muzes ke me prijit.

Dobre prijdu rad.

Tak v 18:00 u me?

Budu tam.

Byl jsem hrozně rád a tak jsem se šel domu převlíknout abych vypadal jako něco podobného člověku. Otevřel jsem dveře do svého pokoje a zavál na mě silný, studený vítr. Něco nebylo v pořádku...cítil jsem to. Šel jsem pomalu ke skříni, kde jsem měl ty slušnější věci... Otevřel jsem ji a viděl nějakou holku, modrou holku. Neměla na sobě moc oblečení. Dívala se na mě jejíma očima. Měla kamenný pohled. Čím víc jsem se napřahoval pro nějakou věc,tím víc otevírala ústa. Pak začala křičet. Její hlas byl tak pronikavý, že jsem se lekl a začalo praskat vše skleněné, porcelánové...všechno se rozletělo na tisíce kousků. Otočil jsem se na tu spoušť, všude bylo sklo. Když jsem se chtěl ale otočit na to děvče, nebylo tam a já to nechápal. Byl to duch ??

Snažil jsem se na to zapomenout ale nešlo to. Blížila se 18.hodina a tak jsem se vydal k Mie domu. U vrátnice mě pustil vrátný a když jsem došel před vstupní dveře, otevřel mi komorník. Zavedl mě k Mie do pokoje a já mu poděkoval.

---

Otevřely se dveře a já viděl, jak Mia sedí na posteli a brečí. Nevěděl jsem proč ale chtěl jsem to zjistit.

,,Mio ?" ,, jo ?" ,, jsi v pohodě ? "
,, jo, je mi dobře " ,, netrápí tě něco ?" ,, už jsem ti říkala, že mi je fajn!" ,, dobře, nechci se hádat..můžu s tebou probrat jednu věc ?" ,, no jo...jakou ?"

Sice se mi nepodařilo zjistit, co jí je ale alespoň jsem se mohl svěřit jí. Tomu děvčeti,které je nejchytřejší na světě a tak jsem nevynechával detaily...

----------------------------------------------

Tak to dnes sekám tady, měl tam být jiný konec, ale ten si už nepamatuji. Bohužel se mi zasekl telefon a část se smazala. Tak se snad kapča líbila.

Všem děkuji za votes a komentáře ❤️❤️