✅
Phoebe Woodsová má před sebou první den v nové práci. Nedávno nastoupila k FBI a je rozhodnutá ukázat, že je ve své práci opravdu dobrá. Ovšem za jejími úmysly se skrývá mnohem více. Díky odznaku FBI má také možnost dostat se ke složkám, které jen...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pršelo. Šedavé mraky nad městem byly zatažené a všude bylo potemnělé tlumené šero. Barevné spadané listí se prohánělo po ulici, a kromě toho venku jinak nebyla ani noha. Phoebe měla na sobě dlouhý šedavý kabát zapnutý až ke krku, v jedné ruce držela kelímek s horkou kávou a v druhé deštník nad hlavou, aby nezmokla. Mířila na policejní stanici, jak se včera dohodnuli s detektivy. V hlavě měla spoustu nových poznatků díky Backovi, který jí ukázal nový pohled na celý případ. A sice by to ona nikdy nahlas nepřiznala, ale nakonec to vypadalo, že psychologie by vskutku mohla být k něčemu užitečná.
Na recepci se dnes pozdravila s hlídajícím strážníkem, přezvala si od něj poslušně kartu návštěvníka, kterou si připnula na poutko u džínů, nechala si tam u něj ještě deštník, aby ho nemusela táhnout sebou až nahoru a vydala se do výtahu. Nahoře v patře už na ní čekal Austin. Trochu se zamračil, když zjistil, že dnes Phoebe dorazila sama: „Kde je agent Archer? Rozhodně bych se radši celý den díval na jeho rozkošnou tvář než na tebe Woodsová!"
„Haha-, budu tady ať se ti to líbí nebo ne. A co se týče Archera, měl by dorazit. Takže dneska je tvůj šťastný den," pousmála se Phoebe na Austina, který se při zmínce o Jayovi trochu začervenal, pak zvážněl, pokýval spokojeně hlavou a ještě doplnil, než se vydal do kanceláře: „Tak doufejme, že dorazí do deseti minut, aby neměl náš fešák hned problém. Jason na tu dobu nachystal poradu a rád by, aby byli všichni zúčastnění přítomni. Má totiž pár novinek, které by se klidně mohli hodit."
Phoebe na to jen souhlasně pokývala hlavou, vyhrnula si rukáv kabátu a podívala se na své drobné hodinky. Pak zalovila v kapse od kabátu a mezi klíčky od bytu a odznakem našla telefon. Nepřijatý hovor od Jaye před půl hodinou. Nepřijatý hovor od Jaye před dvaceti minutami a další nepřijatý hovor od Jaye před minutou. Vypadalo to, že s ní chce nutně mluvit. Phoebe si ani neuvědomila, že má ztišené zvuky, takže jeho volání neslyšela. Rozhodla se mu tedy zavolat, aby se ho nejen zeptala, co jí potřeboval, ale taky aby ho trochu popohnala. Akorát se chystala vytočit jeho číslo, když cinknul výtah a na patro vyšel Jay. Zamyšlením málem narazil právě do Phoebe, která tam ještě pořád stála.
„Kde sakra jsi celé ráno a proč mi jako nebereš mobil? Zkoušel jsem ti volat a nic," bylo to první, na co se jí Jay zeptal. Svraštil přitom starostlivě čelo a schoval svůj telefon do kapsy. Také jí chtěl akorát volat. Phoebe svůj telefon také už schovala a mírně se pousmála, aby to trochu odlehčila: „Jsem tady mami! Ale spíš mě řekni, kde jsi ty tak dlouho? Právě mi Austin říkal, že za chvilku bude nějaká důležitá porada a ty se někde couráš. Snad nechceš, abys hned dostal černý puntík za pozdní příchod."
Jay jen přimhouřil oči, nadechnul se, chtěl původně něco říct, pak si to ale rozmyslel a místo toho řekl něco jiného: „Tak poslyš mladá dámo. Pokud vím, tak tě každé ráno pravidelně vyzvedávám u tebe doma a pak společně jedem do práce. Když je nějaká změna, což zatím není, tak bych ti volal. Ale představ si to moje překvapení, když jsem se doklepal k tobě do bytu a místo tebe mi přišel otevřít rozespalý Dean a hned mi taky prozradil, že jsi už dávno odešla pryč."
