Phan- Sláva ke mně nepatří!

2.díl

Ahoj!Už druhý dílek této zatím smutné povídky je tu. Budu ráda za votes či komentáře. Užijte si díl! :))

Z pohledu Phila

Phil je tak poprvé až natěšený na nějakou akci. Nemusí čekat dlouho, protože mu před chvíli Dan oznámil, že jsou pozvaní na narozeninovou oslavu Zoelly. Dneska. Normálně by mu to vadilo, dnes ale ne. Dnešek bude jiný. Rychle tedy vyrazí koupit jí dárek a pak už je čeká na to, až konečně vyrazí.

Dan stráví v koupelně více času než kdy jindy a Phil už je na něj opravdu naštvaný. Stejně tam nikoho nebude svádět, tak pro koho se pořád tak šlechtí? Opravdu ještě nezažil Dana, že by za někým lezl a snažil se ho svést. Spíše tráví čas s Philem a Phil to nechápe. Ne že by mu to vadilo, už dávno si přiznal, že Dana miluje, celým svým srdcem, přesto ví, že Dan k němu to samé necítí. Ví o něm, že je bi, přesto na něho nikdy nic nezkusil. Prostě jsou kamarádi, nic víc, nic míň.

Přesto Phil nechápe, proč s ním pořád tráví čas. Mohl by mít každého, na koho si ukáže a on se zdržuje s ním. Co z toho ten Dan má? Jen to přiživuje ty reakce lidí, že ho Phil stahuje ke dnu. Taky ví, že Dan je rád ve světle, ať už foťáků nebo kamer a proto se od něho dnes musí držet dál. S ním by se moc neschoval.

Pak už konečně Dan vyjde a Philovi málem vypadnou oči. Už chápe, co tam celou tu dobu dělal. Teď je prostě dokonalý, každý vlas je na svém místě, každý kousek oblečení mu přiléhá k tělu a činí ho více než neodolatelným. Phil tak na něho jenom zírá neschopen slova nebo nějaké reakce. A to se má od něj dnes držet dál? Tohle bude těžké...

"Co tak čumíš?" zeptá se ho Dan více než hrubě, přesto Phil může vidět ten malý úsměv, jak ho potěšilo, jaký dojem na něj udělal. Phil se tedy konečně vzpamatuje a nasadí zcela normální výraz.

"Co já? Jen jsem ti chtěl pochválit, že ti to sluší, teď ale na tebe kašlu. Naopak mám chuť ti pěkně rozcuchat vlasy." Řekne hravě Phil a uculí se. Hned může vidět ten pohled naprosté zděšenosti od Dana. Aby trochu přidal, tak ještě zvedne obě ruce a pomalu se jimi blíží k Danové hlavě. Ten až vyděšeně jeho ruce hned chytne a dá mu je za záda. Tím pádem se ale dostane velmi blízko k Philovi, který teď má Danovi rty přímo před očima. Proboha! Kdy tak narostl? Není ale schopen žádného pohybu či reakce, jak ho Danova náhlá přítomnost vykolejí a znervózní do poslední buňky těla. Dan taky nereaguje, jen mu stále drží ruce za zády a nepravidelně dýchá. Co se děje?

Phil už to nevydrží, ta blízkost ho zabíjí, obzvlášť s vědomím že blíže se dostat nemohou. S použitím síly své ruce uvolní, kousek od Dana odstoupí, do očí se mu ale nepodívá.

"Neboj, jen jsem blafoval. Tak půjdeme ne?" řekne rychle a sám se rozejde bez toho, že by mu věnoval jediný pohled. Ví totiž, že by ho to srazilo na kolena a musel by mu lásku na místě vyznat.

Sám pak jde ve své oblíbené tmavě modré košili a černých kalhotách. Dan si vzal taky černé kalhoty a k tomu pro něho charakteristický černý svetr. Phil musí znovu říct, že mu to opravdu sluší. Má problém se na něho stále nekoukat a nebýt v jeho nejbližším okolí.

Venku nastoupí do objednaného taxi a společně odjedou. Namísto od normálu se spolu nebaví, jen každý hledí do jiného okna a jemně se dotýkají stehny, z čehož Phil šílí. Ani neví, kdy ho ta náhlá láska k Danovi zasáhla, nejspíš ho měl rád už od začátku, jen tomu nerozuměl. Až od té chvíle, kdy nemohl myslet na nikoho jiného a jen jeho přítomnost ho činila šťastným, až pak si to uvědomil.

Celou cestu pak o něm přemýšlí, než si uvědomí, že jsou na místě a že přišel čas na jeho plán.