Ana se lekla, když jí někdo zaklepal na dveře. Představila si toho vysokého kluka z koupelny, který jí přišel zase otravovat, ale místo něj se tam objevil blonďák s úsměvem.
"Čau prcku." Řekl Luke šťastně a Ana protočila očima. Vždycky nenáviděla, když jí říkal prcku.
"Co chceš?" Zavrčela.
"Objednáváme si pizzu, chceš abych ti objednal jednu půloviční s brokolicí?" Zeptal se a Ana si povzdechla.
"Jasně. Ale doneseš mi to sem pak? Nesnáším, když musím jít dolů, když tu jsou ty tvoji kamarádi." Luke jí rozcuchal vlasy.
"Zavolám tě. Jseš velká holka, takže myslím, že si dokážeš dojít pro svojí pizzu." Ana už chtěla protestovat, ale Luke bez jediného slova odešel. Ana nebyla nějaká stydlivá, ale už jenom pomyšlení nad tím, že bude muset jít do obýváku, který je plný sprostých dospělách kluků, jí nedělalo dobře. Nesnášela Lukovo kamarády. Hlavně jednoho, který se jemnoval Michael Clifford a vždycky, když jí viděl tak dělal nějaký nechutný komentáře. Barví si vlasy tak často, že jí bylo jasný, že ve 30 bude holej. Asi po půl hodině uslyšela Luka.
"Ano! Pizza!" Ana si povzdychla a oblíkla si černou mikinu. Rozhodně nehodlala jít mezi ně v tílku s takovýmhle výstřihem. Seběhla dolů a vyndala si rychle talíř. Když se otočila, aby si vzala tu pizzu všichni kluci na ní koukali.
"Co?" Křikla, když se konečně cítila trochu sebevědomě. Luke jednoho z nich praštil do hlavy.
"Hej! Nečum tak na mojí malou sestru" Křikl. Všichni kluci se znovu podívali do stolu. Ana si vzala dva kousky pizzy a šla zpátky do pokoje.
Když už začínalo být pozdě, tak si řekla, že už tu nikdo nebude. Rozhodla se jít dolů a nalít si vodu. Bylo 11:30, takže už u nich rozhodně nikdo nebyl. Nejspíš tam nebyl ani její bratr. Když si napouštěla skleničku, ucítila dvě ruce na jejím pasu.
"Ahoj, babygirl. Jaktože jsi vzhůru?" Otočila se a uviděla toho samého kluka jako u té koupelny.
"Pro-proč jsi pořád tady?" Dostala ze sebe a cítila se víc nervózní. Jeho vůně a ten jeho úsměv. Jen díky tomu byla víc nervózní než jindy a srdce jí tluklo jako o závod.
"Zůstávám tu s tvým bráchou. Teď mi odpověz ty."
"Já jsem..." Nic neřekla a jenom ukázala na skleničku. Ten kluk se kousl do spodního rtu.
"Vidím. Tak co kdyby jsi mi ukázala, kde máš pokoj." Řekl chraplavým hlasem a Ana se narovnala.
"Tak to fakt ne. Jdu spát. Nech mě bejt." Zamračila se na něj a ten kluk se od ní oddálil.
"No, kdyby jsi náhodou změnila názor, tak Calumovi zavolej." Řekl. Ana vešla do svého pokoje a skočila na svojí postel. Tohle bude dlouhá noc.
