Zvrácený osud

Ďáblův andílek

„Páni Adriane, polekal jsi mě." Odstoupila jsem od něj.
„Máš špatné svědomí?" usmál se Adrian.
Zarazila jsem se. Mám špatné svědomí?
„Samanta je mrtvá." Změnila jsem téma.
„Myslel jsem si to a víš nějaké bližší informace?"
„Nevím, jak tě to napadlo? Proč sis to myslel?" ptala jsem se podezřívavě.
Adrian se bezstarostně usmál. „Poznám, když to nemá někdo v hlavě v pořádku, lásko."
„Myslíš, že se zabila sama?"
„A nezabila?" udivil se Adrian.
„To se zatím neví."
„Aha. Co ti říkal Ben?"
„Nic moc, co se dělo a tak." Řekla jsem neurčitě.
Adrian mě uchopil za ruku a táhl mě do salónku kousek vedle mého pokoje. Byla jsem tu jen jednou, jelikož Erik tvrdil, jak je to tu suprové na čtení a učení. Místnost byla velká a vévodil ji obkládaný krb a kožený gauč, před kterým stálo obrovské zdobené zrcadlo. Vždycky jsem měla podezření, že je tahle místnost upravena dle nějaké sexuální fantazie, ale rozhodně jsem nad tím nemínila přemýšlet.
S Adrianem jsme si sedli a on na mě zíral nervozným pohledem.
„Dlužím ti část příběhu." Navodil vážnou atmosféru Adrian.
Mé tělo se zachvělo. Bože. „Mluv." Vyšlo ze mě stroze.
„Co se týče Samanty, neřekl jsem ti úplnou pravdu."
Jeho oči byly zalité lítostí a upřímností. Pěvně svíral mé ruce ve svém klíně a naše kolena se jemně dotýkala. Svět se točil rychleji a stále nabíral na dynamičnosti. „Ty jsi s ní spal!" obvinila jsem ho a vytrhla se mu. Rychle jsem si stoupla a začala pochodovat po místnosti. Vůbec se nezměnil. Lhal. Podváděl. Moment! Proč ten minulý čas, já byla v kómatu dva měsíce. Místnost byla vyplněna těžkým hutným tichem, které narušil Adrian. „Nespal!" vstal a uchopil mě za ramena. „Nespal." Zopakoval klidným hlasem, když jsem se mu podívala do očí. Cítila jsem neskutečnou úlevu.
„Tak v čem jsi lhal...?" ptala jsem se váhavě.
„Samanta nebyla až tak dávná kamarádka. Podváděla se mnou kdysi dávno Bena, ale to už je vážně dlouho. Když jsem se jednou vrátil ze základny, potkali jsme se na akci. To jsem ti říkal. Chtěla navázat tam, kde jsme spolu byli. Na chvíli, na momentíček jsem se nechal unést. Když mi sundala tričko a já viděl své tetování, probudil jsem se. Řekl jsem, že nemůžu, že tohle nechci. Šílela, ječela, řvala a až pak se zeptala proč. Řekl jsem, miluju jednu bezvadnou holku a ty, ani žádná jiná, mi za to nestojí. Ona pohrdavě poklepala na můj hrudník a výsměšně opakovala tvé jméno. Když jí najednou něco došlo. Došlo jí, že tohle je holka se kterou spí její kluk. Náléhala na mě ať tě pošlu do háje, že za to nestojíš, že můžeme ona a já vám pěkně zavařit."
Cítila jsem zradu. Celou dobu mi bylo jasné, že s Adrianem něco měla, ale kdysi dávno, ne v době mých pletek s Benem. Já vím, jsem sobecká, ale láska taková už je. Ještě k tomu ho ta mrcha naváděla ke špatnostem. „Jak zavařit?" mračila jsem se na něj.
„Přesně, tak jak to udělala i beze mě. Mít dítě, o které se bude muset Ben starat."
„Takže myslíš, že tvrdila naschvál, že dítě je tvé, aby zároveň ublížila tobě a mě?"
„Přesně to si myslím."
„Chytrý." Konstatovala jsem. „Ale ne dost. Já ji to nevěřila."
„To sice ne, ale podařilo se jí ti osladit život." Nasadil ironický úsměv Adrian.
„I bez ní by se mi můj osud vysmíval, to mi věř." Zasmála jsem se znaveně.
„Jak to myslíš?"
„Tak přece jen jsi mi udělal čáru přes rozpočet."
„Nenutil jsem tě do ničeho." Bránil se.
„Já vím." Povzdychla jsem si.
„Co se děje? Chceš být raději s Benem?" zeptal se nejistě, ale zároveň tvrdě Adrian.
Přísahám, že má první myšlenka byla ne, ale pak jsem nad tím začala přemýšlet. Adrian mi tolikrát ublížil a tolikrát potěšil a Ben? Ben mi zatím stihl udělat pár lží a nespočet extra orgasmů. Byl to ještě chlapec, tak jako já dívka, ale Adrian? Byl to muž, který potřebuje ženu. Jsem dost silná?
„Víš," začala jsem nejistě, „Chci tebe, ale nejsem si jistá, zda jsem pro tebe ta pravá." Zadívala jsem se mu do očí.
„O tom si rozhodnu sám." Políbil mě krátce Adrian.
Objala jsem ho kolem ramen a užívala si jeho pevné paže. Adrian mě něžně hladil na zádech. Pomalu, ale jistě ve mně začínal probouzet chtíč. Provokativně jsem ho kousla do ramene. Ostatně to bylo jediné, místo kam jsem dosáhla bez stoupnutí na špičky, stejně to fungovalo. Adrian tiše zaúpěl. Také cítil tu potřebu. Ještě, že je to muž činu.
„Lásko, ty si chceš pokazit ten skvělý make-up, kvůli kterému jsi mě dneska opustila v posteli?" šeptal toužebně.
„Ano, to přesně chci."
„Ale víš, že po tom, co ti to udělám, budeš muset do sprchy, abys ze sebe umyla tu kurevsky krásnou rudou rtěnku?"
Sklonil se Adrian a já mu viděla přímo do očí, kde tančily dvě nezbedné, pobavené jiskřičky vášně.
„Myslím, že vím, co se s tím dá dělat." Vydechla jsem mu do úst.
„A co?" jel pomalu rukama až na zadeček, který pevně sevřel, až jsem musela rozkoší zaklonit hlavu.
„Neprovokuj a raději mi to udělej." Dostala jsem pracně ze sebe.
„Až mi řekneš, ten tvůj plán." Líbal mě na krku.
Plán? Jo, co budu dělat s make-upem. Adrian poséval můj krk polibky a zanechal vlhkou stopu jazykem, který pátravě bloudil. Co jsem měla za plán? Jo, už vím.
„Už dlouho jsi mi to nedělal ve sprše." Zvedla jsem mu hlavu, stoupla jsem si na špičky a kousla ho do spodního rtu. Adrian na znamení souhlasu zavrčel a vyhoupl si mě na sebe obkročmo. Zanedlouho jsem ležela pod ním na gauči a za řetízek vojáků si ho přitahovala blíž. Prsty jsem ohmatávala jeho pevné svaly na břiše a užívala si tvrdost, která se mi tlačila na podbříšek.
Adrian se na chvíli oddálil a shlížel na mě ze shora.
„Mam chuť vidět tvá křídla, lásko." Usmál se, „Chci vidět, jak se budou stahovat až se kvůli mně uděláš." Řekl prosebně.
Koutky úst mi vyletěly vzhůru. K šestnáctinám mi zaplatil tetování a já chtěla andělská křídla na lopatky. Byla to recese, ale teď mě mé vlastní tetování při pomyšlení na něj vzrušovalo. Sundala jsem si tričko a podprsenku. Adrian mě tiše pozoroval. „Otoč se a lehni si na břicho." Pobídl mě.
Zbytek oblečení ze mě sundal Adrian a dle zvuků, které jsem slyšela, tak se také svlékl. Stál u gauče a dlaní mi jezdil po těle, pak se sklonil a jazykem objel linie mého tetování. Přesunul se nade mě a jemně mi přizvedl zadeček a roztáhl nohy. Zvedla jsem se na rukou, abych mu usnadnila přístup do mě. Adrian toho využil a jednou rukou mě chytil za prso. Naklonil se ke mně a pošeptal mi přímo do ucha: „Jsi moje andílku, jenom moje." Prudce přirazil. Ta plnost mě tak vykolejila, až jsem hlasitě vyjekla. Bylo mi jasné, že tohle nebude dlouhé milování, ale také jsem věděla, že nás čeká ještě pár kol. Adrian mě vůbec nešetřil a ostře do mě zasouval. Nabíral zničující tempo a já měla pocit, že jsem celá v ohni. Paží, kterou si mě přidržoval, mě vytáhl k sobě a já se o něj opírala zády. Vnímala jsem jeho tep srdce a jeho jemné chloupky na hrudi mě šimraly na zádech. Adrian svíral má prsa a stále zvyšoval tempo, už jsem cítila, že dlouho nevydržím a vybouchnu, ale stále mi něco chybělo, malý krůček, který náhle přišel s Adrianovými slovy: „Lásko, udělej se pro mě." přikázal.
Okamžitě mě sevřela milostná křeč, která mě ohnula, tak silně až jsem slyšela zapraskání páteře. Adrian se udělal se mnou.
Vyčerpaně jsem padla na břicho. „Bože můj." Vypravila jsem uznale ze sebe.
„Máš dost?" zeptal se škádlivě Adrian.
„Ne, jen jsem to nečekala takhle zničující a skvělý zároveň." Přiznala jsem.
„Chceš říct, že je to tvůj první zničující orgasmus?" ptal se.
„Ne, samozřejmě, že ne."
„To bych řekl." Stoupl si a vytáhl mě k sobě a uštědřil mi klasickou pusu alá jsem borec.
„No, no, shoď to ego." Vysmála jsem se mu.
„To víš, kdo umí, ten umí."
Adrian po mě hodil jeho tričko a na sebe si vzal svoje kraťasy. Chvíli jsem nechápavě na tričko koukala, dokud Adrian nepřišel s vysvětlením: „Jestli si chceš oblékat všechno své oblečení a za pár sekund ho zase vysvlékat, klidně můžeš, ale čekat na tebe nebudu. Vždyť víš, co se mnou dělá dlouhá koupel." Řekl pobaveně.
Beze slova jsem si tričko vzala na sebe a vyběhla ze salonku rovnou do mého pokoje a tam do koupelny. Slyšela jsem, jak se za mnou Adrian směje a následuje mě. Okamžitě, jak mě doběhl, mě přitiskl na studenou zeď, kde mě líbal a následně mi to několikrát udělal na všemožných místech mé koupelny. Doslova jsme celý den promilovali.