Zvrácený osud

Červená rtěnka

Brzké ranní paprsky pronikaly přes otevřené okno a já se konečně probudila uspokojená po dlouhé vášnivé noci. Adrian ležel na břiše vedle mě a na zádech se mu rýsovaly svaly pokryté černým inkoustem. Dlouze jsem se kochala krásou a odolávala touze pohladit jej. Mé tělo bylo vyčerpané, ale hojilo se skvěle. Budila jsem se s novou, vnitřní energii. Opatrně jsem vstala a odešla do koupelny, kde jsem si dopřála svěží koupel. Celé své tělo jsem halila do levandulové pěny a smývala ze sebe zbytky předešlé noci. Po usušení jsem však s radostí zjistila, že Adrianova stopa z mého těla nezmizela. Je to jakoby se dostal do každého póru a označil si mě. Před zrcadlem jsem se dlouze prohlížela a přemýšlela, co je na mě jiné. Nedávno jsem měla podobný zkoumající výraz, ale skončila jsem v pláči na zemi a teď? Stála přede mnou dívka s hlubokými vrásky od smíchu a přemýšlení. Dívka, která několikrát vystála frontu pro bizardní situace. Začalo to plesem, skončilo incestem (ačkoli vlastně nejsme sourozenci), pokračovalo to lhaním, usmířením a znova lhaním, jelikož přišel na scénu Adrian, už nikdy nechci vzpomínat na minulost s ním, ale vděčím mu za hodně. Samozřejmě nesmím zapomenout na osobu, která mi důmavou vrásku, tak štědře udělila. Samanta. Těhotná Samanta, která má nos tak nahoru, že jí do něj musí napršet. Vlasy jsem zamotala do turbanu a na obličej nanesla lehké líčení. Obstarala jsem si zbylou hygienu a pak sáhla po fénu, kterým jsem si vyfoukala vlasy do objemných vln. Umělé světlo v místnosti dodávalo mým tmavě červeným spíše vínovým vlasům rubínový nádech. Spokojeně jsem se usmála a dopřála svému vzhledu poslední tečku. Sáhla jsem do přihrádky s rtěnkami a okamžitě našla svou rudou královnu. Coco Chanel vždy říkala, pokud jsi smutná, přidej více rtěnky a zaútoč. Ne, že bych byla smutná, spíše naopak, ale útočit jsem v plánu měla. Když jsem vyšla z koupelny, Adrian ještě spal. Vešla jsem do své mega skříně a vzala si na sebe potrhané džíny s obyčejným černým tričkem zastrčeným do nich. Popadla jsem koženku, bílé tenisky, hodinky a mohla vyrazit. Kam? To mi bylo úplně jedno, jen jsem chtěla zjistit, kde je Samanta a být chvíli sama. Náhle jsem si uvědomila, že nemám mobil. Vrátila jsem se pro něj a šla dolů do kuchyně, kde snídal pracovitý Erik s mou drahou maminkou.
„Co vy tady, tak brzo?" ptala jsem se.
„To nám řekni spíše ty. Máš ležet v posteli, kam jdeš?" odpovídala máma otázkou jako vždy.
„Chci se trochu protáhnout. Už dlouho jsem nevytáhla paty."
Mamka se na mě, pro mé překvapení, podívala s pochopením. „Chceš něco k snídani?"
„Kuličky s mlékem, prosím." Požádala jsem ji.
Mamka působila nervózně a byla na ní znát úleva, když mohla něco dělat rukama, ale tahle činnost ji dlouho nevydržela a začala mluvit: „Mimochodem, ještě jsem ti to nestačila říct, ale ve škole jsme ti domluvili individuál, když jsi byla v nemocnici a díky bohu, měla jsi dost známek. Ještě, že Erik chodí s tvým ředitelem na golf. Řekl, že tě pustí normálně do čtvrťáku, ale látku si musíš doplnit, nikdo tvou neznalost nebude omlouvat." Dívala jsem se na mamku s údivem. Na co do školy vůbec chodím, když stačí dva měsíce zameškání domluvit na golfu? Peníze, to je to co to dělá. Upřímně, ne že bych si stěžovala. Byl červen a škola se blížila ke konci, už se vidím jak všude píšu testy, jelikož na gymplu nikdy není dost známek.
„Mami? Nemůžu s tebou mluvit?" podívala jsem se na ní významně.
„Vždyť to děláme, zlatíčko." Usmála se.
Erik mě pochopil a hned přispěchal s omluvou, že už musí do práce. Hned, když za ním bouchly dveře, spustila jsem. „Mami, než se stala ta nehoda, tak jsme tu řešili docela závažnou situaci. Předpokládám, že jsou již nějaké závěry, jaké?"
Mamka se ušklíbla. „Čekala jsem tu otázku. No, tak Samanta řekla, že je těhotná a Ben se ochotně k dítěti přihlásil, že?" kontrolovala fakta, která jsem měla znát a pak pokračovala. „Bylo tu dusno, nejsem blbá, takže jsem viděla i to, co je nebo bylo mezi tebou a Benem. Sam nedokázala snášet tu konkurenci. Takže musela přít s něčím čeho se Ben, jako správný gentleman chytí. Byl to mistrná plán, ale..." nedokončila větu, jelikož do kuchyně vešel Benjamin, který dokončil příběh za ní.
„Už ji našli." Řekl rázným hlasem ve kterém byl smutek.
Máma otevřela ústa dokořán. „Cože?"
„Odvezli ji do nemocnice, ale bylo pozdě, teď ji poslali na pitvu, až uvedou oficiálně příčinu smrti, můžeme zařídit pohřeb." Ben mluvil jako stroj. Poškozený stroj.
Atmosféra se náhle naplnila smutkem a bolestí.
„Bene, jdi si lehnout." Poradila mamka strhanému Benovi.
„Ne, nechci o tom přemýšlet. Myslím, že jste tu měly rozdělané téma, ke kterému bych měl, co říct, takže, máš zájem?" ukázal bradou na mě.
Já jen kývla. Ben trošku výsměšně řekl: „Že se ptám, tak pojď do obýváku, ať máme klid. Kde ho máš?"
Zatnula jsem rty. „Spí." Odpověděla jsem.
Jenže dveře se zase otevřely a tentokrát tam napochodoval Adrian. „Nespím." Konstatoval. Snad poprvé jsem je viděla stát vedle sebe. Ďábel vs. Anděl. Božský pohled, ale Benjamin za Adrianem pokulhával, jelikož Adrian měl široká ramena obrostlá výstavními svaly, dva metry, havraní vlasy, ostře řezanou čelist a dokonalý oči. Ben byl taky urostlý, ale se svým metrem devadesát působil vedle něj nejistě, samozřejmě měl taky svaly, ale typu chodím do fitka dvakrát týdně, Adrian typu mám za sebou vojenskou školu a misi v Sýrii.
„Potřebuješ povolení, sestřičko?" řekl lstivě Ben.
Než jsem cokoli stačila říct, Adrian se ujal slova: „Neříkej jí sestřičko." Na každé slovo dal neskutečný důraz.
Oba se měřili tvrdými pohledy a já válku testosteronu sledovala se zájmem, až zasáhla mamka. „Pánové, to stačí. Nechte ji, ať sama mluví, co já vím, umí to až moc dobře."
Mírně jsem se pousmála. „Bene jdi napřed, hned tam jsem." Čekala jsem, než se za ním zavřou dveře a šla k Adrianovi. Mamka se nenápadně vypařila. „Lásko, já to zvládnu."
„O tom nepochybuji už, ale stále mu nedokážu věřit. Vím, jaké je to tě milovat a doufat."
„Nech toho. Teď jsme my dva a tohle je minulost."
„Mučíš mě."
„Láska je boj."
„Já, ale nemluvím o lásce. Miluju, když máš tuhle rtěnku." Pak ztlumil hlas a pokračoval, „Nejraději bych tě vysvlíkl, odnesl k tobě a tam ti ukázal, co je to milovat nebo víš co? Tvoje postel je daleko, ukázal bych ti to rovnou tady." A poklepal na linku. Dech se mi zadrhával v hrdle, ale nechtěla jsem se nechat rozptýlit. Dala jsem mu pusu na tvář a prostě odešla rovnou za Benem.