Zvrácený osud

Hořká pravda

Chodila jsem po svém pokoji sem a tam, sem a tam. Nervózně a nedočkavě jsem těkala očima k hodinám, které ukazovaly jednu ráno. Uvědomovala jsem si, že Ben řekl, že přijde až ráno, ale nemohla jsem spát. V hlavě mi neustále šrotovaly myšlenky na Bena a Samantu nebo na Bena a Amandu. Musela jsem si stále opakovat dokola náš rozhovor s Amy. Začala jsem cítit nedůvěru k tomu, co mi řekl Ben. Vlastně, co si vzpomínám, tak mi za celý náš „vztah" řekl tři věci a to, že je nezadaný, že po něm Amy vyjela, a že je do mně zamilovaný. Skoro polovina byla lež a něco mi říkalo, že ten zbytek také. Čapla jsem mobil a napsala textovku Amandě, ale spala, takže mě nevnímala. Sakra. Zalezla jsem si do postele a snažila se usnout. Podařilo se mi to okolo páté ráno. 

Celý následující den jsem byla jako tělo bez duše, chodící mrtvola s namalovaným úsměvem. Jediná pozitivní věc byla zpráva od Amy, že po škole skočíme do čajovny. Připravovala jsem si, co jí řeknu a jak budu reagovat, když zjistím, že mé aktuální domněnky jsou pravdivé. Bože, to bych se jí musela hodně, hodně omlouvat. Na poslední hodině mě vyrušila zpráva od mého bratříčka alias dementní, ulhaný, perverzní a neuvěřitelně sexy idiot. Psal mi hrozně srdceryvnou zprávu o tom, že je to se Sam komplikované  a  že jsou prakticky rozešlí a že by mi nelhal. Když jsem to četla, bodalo mě u srdce, tak moc jsem mu chtěla věřit. Po zvonění jsem ihned opustila školu a zajela k naší oblíbené čajovně. Amy už byla ve vnitř a vychutnávala si vodnici.
„Ahoj." pozdravila jsem ji váhávě.
„Čau." Odmlčela se a dala mi prosto, ale já stále nevěděla, co jí říct a hlavně jak jí to říct. „Chtěla sis promluvit, tak mluv."  Dodala.
„No víš...já... já bych...teda asi by bylo..." začala jsem koktat.
„Hele, neplýtvej mým časem a rozmluv se, dneska jsem měla v plánu příjemnější věci, než koktavý rozhovor. Čeká na mě Lukáš a chceme jet na výlet do..."
Skočila jsem jí do řeči: „Cože?! Ty ses dala ZASE dohromady s Lukášem?" na slovo zase jsem kladla velký důraz. Abych to objasnila. Lukáš byl Amyn ex a fungovalo to tak, že přišel, pískl a ona přišla znova celá zamilovaná, pak jí odkopl a ona byla zase zlomená a tak stále dokola.
Překvapeně na mě zírala. „Počkej, když to nevíš, tak proč jsi na mě celou dobu naštvaná?"
Mozek mi pracoval na milion obrátek a já stále potřebovala poslední dílky skládačky.
„Na té párty. Ty jsi mi potvrdila, že jsi byla s Benem na záchodě. Teda neřekla jsi přimo: S Benem jsem byla na záchodě, ale takhle jsem to pochopila a Ben mi to dosvědčil, že je to pravda."
Viděla jsem, jak se celá napjala hněvem. „To si děláš srandu? S Benem? Jako s tvým nevlastním bráchou z maturáku? To přece nemyslíš vážně. S ním jsem na záchodě nikdy nebyla."
Opatrně jsem se zeptala: „Tak proč jsi měla tak moc rozmazanou rtěnku?"
Podívala se na mě jako bych byla úplně blbá a pomalu začala vysvětlovat: „ Když jsme dorazily na tu párty v davu jsem zahlédla Lukáše. Byla jsem odhodlaná nechat ho být, ale pak se ke mně přichomejtl a já s ním začala mluvit. Šla jsem s ním do barové části a sedli jsme si do boxu. Dlouho jsme si jen povídali a on se mi omlouval. Pak jsme se líbali, až mě vyrušila Joela, že jsi nějaká zmatená a znechucená, tak jsem šla za tebou a ty jsi jednoduše utekla."
Cítila jsem, jak blednu. Vůbec jsem neměla podezření, že by mi lhala. Zjištění, že Benjamin je opravdu takový lhář, jaký jsem si myslela, mě ničilo. Dlouhou chvíli mi trvalo než jsem promluvila: „Moc mě to mrzí. Já jsem to celé špatně pochopila. Bylo mi špatně, tak jsem šla na záchod a tam jsem narazila na Bena. S někým si to tam rozdával a mě to šokovalo, jelikož, jsem s ním spala..." zhluboka jsem se nadechla a dokončila, „PRAVIDELNĚ."
Amy skoro lezly oči z důlků: „ Pravidelně? Proč jsi mi lhala a jak jsi vydedukovala, že jsem spala s Benem?"
Nedokázala jsem pochopit, jak jsem mohla být tak blbá. Musím nést zodpovědnost:
„ Když vyšel z kabinky, měl všude červenou rtěnku, a když jsi mě pak ty chytla před odchodem, tak jsi ji měla rozmazanou."
Uraženě odpověděla: „To přece neznamená, že jsem s ním něco měla. Prosím řekni mi, že tam bylo ještě něco!"
Neustále jsem si dodávala odvahy: „Předtím, když jsme jely na párty ses tvářila hrozně zvláštně a já měla pocit, že se ti nelíbí, že jsem s ním něco měla, že bys ho měla raději pro sebe..."
Amanda byla rudá a vzteky se jí napínaly svaly v obličeji.
„Mě by ani nenapadlo chtít Bena. Vyděšená jsem byla, protože jsem zjistila, že ti lhal o jeho nenadanosti. Je to přítel bývalé spolužačky mé sestry. Proto mě to děsilo. Viděla jsem tvůj pohled na něj a poznala, že v něm vidíš víc než jednu noc, což jsem schvalovala, ale až když ses vrátila z té chaty, tak jsem se to dozvěděla a nestihla tě varovat. Když jsi mi pak řekla, že jsi s ním nespala, cítila jsem úlevu."
Konečně mi to všechno zapadalo do sebe. Takové hrozné nedorozumění. Viděla jsem před sebou Benovo tvář, jak mi říká, že se asi zamiloval. Jeho pohled, když mě přišel navštívit do koupelny. Já jsem tak neskutečně blbá. Pevná půda pod nohama byla v nedohlednu a mě se bortil svět. Nedokázala jsem Amy pohlédnout do očí. Jak jsem jí mohla takhle zpochybnit. Jsem špatná kamarádka, neuvěřitelně se za sebe stydím. Celé mé tělo se klepalo zoufalstvím, tohle mi nemůže odpustit. Je konec. Všechno se pokazilo. Nic už nebude jako dřív.
Náhle jsem cítila její ruku na svých lících. Utírala mi slzy. Ani jsem si neuvědomila, že pláču. Amanda se přesunula vedle mě a objala mě. Přiznávám, že nevím, kvůli čemu brečím více, ale asi kvůli tomu, co to o mně vypovídá.
„Ale no ták zlato, kvůli klukům děláme hlouposti a ty jsi jednu konečně také udělala. Kolikrát jsem na tebe byla já zlá skrz Lukáše. Teď už znáš pravdu a můžeš všechno změnit." Konejšila mě tiše.
„Nemůžu, já... nevím, co dělat." Pošeptala jsem.
„Ta holka, co znám já, ve svém slovníku slovo nemůžu ani nemá, tak se seber a raději mi pověz, jak to máš teď s tím lhářem." Trošku se odtáhla, aby mi dala prostor a já jí dovyprávěla vše, co se stalo. To hezké i to špatné.
Nekomentovala to, jak jsem bezhlavě porušila svá pravidla, jen mlčky přikyvovala. Když jsem slyšela svůj příběh nahlas, stával se čím dál více absurdnější a od začátku jasný. Své vyprávění jsem zakončila: „Víš, já stále nedokážu pochopit, jak to že mi to nedošlo."
Amy si povzdechla. „Měla bys za ním jít a chtít vysvětlení."
„Já s ním nechci mluvit!" oznámila jsem jí.
„Drahá, to budeš muset. Za pár týdnů se vaši rodiče berou."
A jsme u toho. On to bude člen mé rodiny. Někdo, kdo mi lhal ve všem, co mi kdy řekl. Nejhorší na tom všem je, že díky němu jsem ztratila samu sebe. Byla jsem pevně rozhodnutá. On mě nezlomí. Nakonec vyjdu jako vítěz já.

Vždycky jsem věřila v osud. Co nás nezabije, to nás posílí. Všechen svůj hněv jsem si schovala na správnou chvíli a ta přijde, jelikož můj osud umí být překvapivě zvrácený.