RSo - příšerná dohazovačka (2016)

15.část

"...Proto s ní potřebuju mluvit co nejdřív!" 

"Promiň, ale nejsem si jistá, jestli to je dobrý nápad..."

Začíná pršet, situace by se tu dala krájet...

"Lindsy, prosím...!"

"Jsem její jediná kamarádka, Adriane! Musím ji chránit."

"Chránit před čím? Přede mnou?!" přestává se ovládat, ta dívka mu očividně nepomůže. Jenže jiná možnost není.

"Ty ji neznáš tak, jako já. Ona chce být sama... jen málokdy ocení přítomnost druhých." zvýší hlas, sama si začíná myslet, že to co říká jsou samé povrchní věci.

"Kecy! Neříkáš tohle všechno jenom pro svoje dobro?!"

"Jak myslíš, že si představuje budoucnost? S manželem a dvěma dětmi? Právě že naopak. Její vysněný život se skládá z malého bytu, velkou knihovnou a jednou kočkou. A kde je v takové situaci kamarádka?!" Začne brečet. Řekla na hlas to, z čeho si dělá starosti posledních pár let... Budou kamarádky navždy? Nebo ji opustí aniž by něco řekla?

"Vyhýbá se lidem, protože si myslí, že by jim byla přítěží. Je to skromný člověk špatným způsobem... Bolí se opilých lidí kvůli svému otci. Bojí se, že už nebudu její nejlepší kamarádka. Bojí se, že se jí zrak jednou zhorší natolik, že bude slepá. Bojí se ztráty blízkých lidí. Ale přesto je to samotář... Jak ironické. Ona má prostě zvláštní povahu...

"Sama dobře víš, že co poznala Parkse... změnila se." Trvá si na svém.

"Parkse. Jdi s Parksem do háje! Jsi jenom prolhanej idiot od kterýho by se měl držet každej!" zaječí na něj.

Dlouhou chvíli je ticho. Ti dva jen tak stojí na dešti proti sobě s hlavami k zemi. Začínají už být dost promočení, ale ani se nehnou... Jako by drželi minutu ticha za tu dívku, kvůli které tu teď stojí, i když je naživu...

"...Možná že jsem prolhanej idiot, ale Parks ne!" podívá se ji zpříma do očí. Překvapí jí to, když zjistí, že to není jen kapka deště, co mu padá z tváře...

"A ona Parkse políbila... Ta která se vyhýbá mužům a i ostatním... Je víc jak jasné, že tohle se už víckrát opakovat nebude... Proto tě prosím... musím se Kris omluvit!"