RSo - příšerná dohazovačka (2016)

8.část

"Lindsy? Co budeš dělat za čtrnáct dní?"

"Za čtrnáct dní? Budou přece podzimní prázdniny, pojedu domů... ty taky jedeš ne?"

To byla otázka na kterou jsem neznala odpověď ani já. Ano, ráda bych jela domů. Být chvíli s mámou a Lukem. Luk je náš hlídající pes, dobrman. A taky tam mám své knihy. Mohla bych si je tam vyměnit za ty, které jsem přečetla tady.

Číst ve své velké posteli, sem tam i něco napsat nebo jít s Lukem na procházku... Přes ta všechna pozitiva tu byla i jedna malinkatá věc, kvůli které jsem nechtěla jet domů už nikdy... táta.

"Nevím... nějak se mi tam nechce..."

"Ale prosím tě Kris... budeme tam spolu. Budeme chodit ven, vůbec si ho nemusíš všímat..." snažila se mě Lindsy přesvědčit. "Je to jen týden, přece tu nechceš zůstat sama." vždycky jsem tu o prázdninách zůstávala na koleji, domů jsem jela až v létě na konci semestru. Mamka za to nebila ráda, ale já trvala na svém.

***

Čtvrtek odpoledne, už skoro za týden bude týden volná já se ještě nerozhodla jestli domů jet nebo ne...

Mířila jsem na svou oblíbenou hodinu psaní, kde už čekal Parks.

"Ahoj." pozdravila jsem ho přisedla si.

"Ahoj, Eddy." usmál se.

"Víš že mi můžeš Christino, že jo? ...Své jméno už jsem ti řekla, na rozdíl od tebe." zavtipkuji.

"Jasně, ale teď už se mi k tobě hodí víc Eddy než Christina. Líbí se mi to víc, nevadí ti to, že ne?"

"Jasně že ne, ale kdy mi řekneš svoje křestní ty?"

"Na to budeš muset přijít sama." ušklíbne se.

***

Na konci hodiny nám paní Tomasová zadala další společnou práci, kterou máme napsat do konce příštího týdne. Ta minulá, co jsme s Parksem psali společně, dopadla celkem dobře... popravdě paní Tomasová řekla, že byla z poloviny výborná. Nevím co tím myslela.

Když jsem vycházela z budovy, Parks mě zastavil.

"Co máš dneska v plánu Eddy?"

"No, nejspíš to, co skoro každý den... učení, čtení, psaní... to co mě baví."

"A co kafe, nešla bys? Můžeme začít s tou prací od Tomasové, ať to máme z krku."

"Copak ty nemáš na práci něco zábavnějšího?!" zdůraznila jsem to slovo.

"Věřím že s tebou to bude zábavné." ušklíbl se a já se na chvíli nechala pohltit jeho očima.

"Tak půjdeš?" prolomil to trapné ticho.

"Ráda." nakonec řeknu a následuji ho směrem do kavárny...

***

"Nechápu." opakuji to slovo už po několikáté.

"Co nechápeš?"

"Nechápu jak můžeš psát tak zle."

"Tak zle? Nepřeháněj."

"Nepřeháním, samí jsem, jsem jsem, když, když, když, byl, byl, byl. To se vážně nedá číst."

"Tak fajn, tobě se možná nevyrovnám." ušklíbne se a ukousne si svých sušenek ke kávě.

"Možná, ale nevíš jak já píšu." uchechtnu se.

"Ne? Za tu dobu co s tebou sedím na psaní mě už vytáčí jak Tomasová neustále chválí tvé úkoly." postěžuje si s plnou pusou.

"Ty to vyhraješ? Že jo? A vydají ti knihu." tázavě se na mě podíval.

"Jak to mám vědět, nevím jak dobří sou ostatní."

"Myslím tím... přeješ si to, že jo? Máš ráda psaní."

"Miluji psaní." opravím ho.

"Takže mít vydanou knihu je pro tebe...?"

"Něco po čem toužím už hodně dlouho."

"To je dobře," usměje se Parks "protože ty musíš."

"Tíky za motivaci ale nebudu si dělat zbytečné naděje... výhru dostane ten nejlepší, jedno kdo to bude, stejně si jeho knihu ráda přečtu." mluvím už spíž zamyšleně.

"Ale Kris..." vzhlédnu k němu, pozvedne jedno obočí a hodí po mně škádlivý obličej.

"Dos už s tím... zpátky k tobě a tvému psaní." hodím po něm papír s jeho čmaropisem.

"Není co řešit, na tohle prostě nemám talent, ne jako ty..." koukne na svoje veledílo.

"Tak co tu děláš? Proč chodíš na psaní, proč nechodíš na něco co tě baví?" nechápu. O jenom sedí proti mně a s úsměvem mě pozoruje.

Z čistajasna vstane a přejde ke mně. "Už nějakou chvíli chci něco udělat, půjdeš se mnou?"

"Kam?" zašeptám.

"Uvidíš, ukážu ti, co miluji já tak, jako ti miluješ psaní." podá mi ruku.

A já ji přijmu. Jsem zvědavá, zajímá mě, co má rád, co dělá. A to jak tajemně vždycky mluví mně láká dozvědět se o něm mnohem víc než je vhodné. Má tajemství a slabiny. A taky ten hřejivý úsměv. Je jako někdo, podobný mě, jen s trochou odvahy a přátelskosti... Někoho jako je on rozhodně nechci ztratit...

K.M.: Tak, zlatíčka... pro tuto část je to zatím vše. Každopádně děkuji za to, že to někdo čte a hodnotí, miluji vás <3.

Tímto bych vám také chtěla oznámit, že jsem si založila facebook speciálně pro tento profil kde bych s vámi ráda víc komunikovala a psala své nápady. Stačí napsat Kiki Matty a myslím, že mou profilo Tak prosím aby jste mi dali vědět, jestli to má cenu :D.