RSo - příšerná dohazovačka (2016)

1.část

Táta přines poslední kufr na pokoj. Pokoj, který budu sdílet s Lindsy. No, pořád lepší, než někdo cizí. Někdo jiný. "Tak, to by bylo." odkašle si otec. Nabručený jako vždy.

"Děkujem, tati. Už bys měl jet. Máš to skoro tři hodiny, tak ať jsi doma než bude tma." přejdu k němu a obejmu ho na rozloučenou. On mi je třikrát poklepe na rameno. Žádný projev citů, jako vždy.

"Naschle pane Eddy." rozloučí se s úsměvem i Lindsy. Když se za ním zavřou dveře, s povzdechem se posadím na postel. Pokoj je stejný, jako ten, ve kterém jsem pobývala minulý rok. Čtvercová místnost, dvě postele, dva psací stoly, dvoje dveře -jedny na chodbu, jedny do malé koupelny. Lindsy se na mě otočí a věnuje mi pořádný úšklebek. "Co je?" zabručím.

Přiskočí ke mě a na pár sekund mě obejme. Pak mě chytne za ramena a začne mnou třást. "Jsem na vysoké Kris! Jsem s tebou na vysoké Kris!" Ječí div mi neprasknou bubínky. Tohle je ta nesnesitelnější stránka Lindsy. Jinak se dokáže chovat i normálně a tiše. Ale to není tak časté. I když je někdy nesnesitelná, nějakou kamarádku si musím udržet. Na její povahu už jsem dávno zvyklá, a i když mi to připadá divné, ona mi vždy dokáže zvednout náladu.

"Fajn, fajn. Chápu tě Lindsy." pousměju se od ní odtáhnout. Pustí mě, rozeběhne se ke své posteli naproti a žuchne do ní. Začne se v ní vrtět zatím co já se vrhnu na vybalování.

***

Po konečném zabydlení jsem si sedla k psacímu stolu a napsala mámě zprávu.

Mrzí mě, žes nemohla taky jet. Už máme  vybaleno a budeme se připravovat na zítřek. Mam tě ráda, brzy zavolám :)...

"Kris?" houkne Lindsy ze své postele.

"Ano?"

"Jak jsem jmenuješ na RSo?" otočím se na ni. V ruce má svůj mobil a ťuká jak šílená.

"RSo? To nemyslíš vážně." Zvednu jedno obočí. Ohlédne se na mě "Chceš říct, že ještě nejsi zaregistrovaná?"

"Ne, jsem. Jen ho nepoužívám." Zvedne se a zabere tentokrát mou postel aby byla blíž. "Co tím chceš říct, nepoužívám?" dívá se mi do očí. Nesnáším, když se mi někdo dívá do očí.

"Po registraci jsem to prostě zapnula jen párkrát . Nepotřebuji ho. Je k ničemu."

"K ničemu?!" vykulí na mě oči . "Ty říkáš k ničemu?! Kris, tohle je nový pohled na svět. Je dokonalá aplikace s lidmi, kteří jsou tady kolem."

"To jsi tak zapálená do studia?" divím se, Lindsy se pořádně učí, až když ji teče do bot. Jinak je průměrná. Jako já, i když pár bodíků navíc bych si přidat mohla.

Lindsy znuděně povzdechla "Chudáčku Kris, s učením to nemá absolutně nic společného," začne máchat rukama. "mluvím tu přece o klucích!" roztáhne kluky do širokého úsměvu až mě děsí, že si neroztrhne pusu.

"Kluci." nepřítomně kývnu. Lindsy a kluci... V tom případě ji uvidím až na konci roku, nebo budu pátý kolo... Sakra, co je asi horší?

"A co já s tím." řeknu na svou obhajobu.

"Jak to myslíš, co já s tím?" koutky jí zase klesnou.

"Tím chci říct, že nemám zájem." odseknu, otočím se zase zpátky ke stolu a začnu si nadepisovat sešity.

"Přece si musíš najít kluka." 

"Ve školních pravidlech to napsané není." neodvracím pohled od sešitu, samotnou mě překvapilo. jak moc jako šprt jsem zněla.

"Ale no tak Kris, jak dlouho ještě plánuješ být pannou?" naléhá a mě z těch slov zaskočí. Posunu si brýle výš na kořen nosu. "Sakra, o čem to mluvíš. To chceš říct, že tu jsi jen z tohohle důvodu? Přestat tím být?" zase se na ní otočím.

"Ne, jsem tu i proto, že mám ráda hudbu a tanec. To přece víš. Ale myslím, že už je ta pravá chvíle, chápeš? Postoupit na další level."

"Fajn, ale mě z toho vynech." Napruží se a lehne si na mou postel. "No, tak aspoň řekni jak se tam jmenuješ."

"Kris."

"Kris? Myslel jsem, že nesnášíš, když ti takhle někdo řekne, teda kromě mě."

"Však že ano. Zkoušela jsem různé zkratky na mé jméno, šlo jen tohle." opři se v židli a zahledím se do stropu."

"Hmm." odpoví zamyšleně Lindsy.

Pak mi na stule zapípá mobil. Podívám se, RSo. 

Uživatel Lindsy♥ si vás přidal do seznamu přátel. Chcete si ho také přidat mezi přátele?

ANO   NE

:ANO

Gratulujeme, máte nového přítele (celkový počet přátel: 1).

Mám jednoho přítele... To není žádná změna. Povzdechnu si. Mobil znovu zapípá.

Lindsy♥ vám poslala zprávu, kliknutím na její jméno otevřete okénko se soukromím chatem.

 

Lindsy♥: Nazdarek kamaradko :D

Já: Kamarádko??? To ten rozhovor před chvílí úplně vystihuje.

Lindsy♥: Tak promin, ale bylo to pro tvoje dobro

Já: Omluva se přijímá, jen pod podmínkou, že o tom už nebudeme diskutovat.

Lindsy♥: Ok, ok. A co ty tve hacky a carky, vis, ze lidi tveho veku takhle nepisou? 

Já: I toto je problém? Jsem na to hold zvyklá, taky si zkus psát polovinu života a zjistíš jak je to krásné.

Lindsy♥: No jasne, ty a to tve psani, tak to aspon ukaz svetu :P 

Uraženě zamknu mobil a položím zpátky na stůl.

"Tak promiň, ale já nechápu proč to nepošleš dál. Něco z toho jsem četla a je to opravdu dobré." řekne Lindsy tentokrát 'nonchat'. Překřížím si ruce na prsou a začnu poklepávat nohou. 

Lindsy se zvedne a přejde ke mě "Kris, no ták, mluv se mnou!" naléhá.

"Víš co, ukážeš mi kde jsou informace a půjdeme si obě pro rozvrhy. A to není otázka, ale rozkaz." 

Nepřítomně se postavím, mobil si zastrčím do zadní kapsy džín a vzdám se. "No... tak fajn."

Čapne mě za ruku a vyběhneme z pokoje na chodbu a ven na parkoviště, kde zpomalí. Celou cestu se chechtá, i já se směju, střídavě popadám dech. Nejsem sportovní typ, ona je zas až moc aktivní. 

Malá procházka s kamarádkou je fajn. Kdyby tu nebyla, ven bych pořádně šla až zítra na hodiny, pak zase na kolej. Tam, zpátky, tam, zpátky, tam , zpátky. A to celý rok. Po roce mi to přijde opravdu nudné, jsem ráda, že tu je.