Unášeni větrem

Potřebujeme pomoc

Anee se otočila a tázavě se na ní podívala. "Zapoměla jsem ti říct, že s tebou jde kapitán Kuchiki," usmála se Soi Fong.

Cože???????????

O dvě hodiny se Anika opírala o bránu šesté divize. Byla tam už deset minut předem. Vůbec se na tu misi netěšila. Jednak tam bude Byakuya a taky se jí na tom něco nezdálo. Proč zrovna on? sakrovala v duchu Anika. To se mnou nemohl jít jakýkoli jiný kapitán? Poslední dobou byla mezi Anee a Byakim dost napjatá atmosféra. Moc se nevídali a když už, tak to byla nějaká formální schůzka nebo něco podobného.

Bože už mě to tu nebaví! Proč jsem musela jít tak brzo? Protože jsem pako, pomyslela si Anika když už se po několikáté podívala na mobil. Měl ještě minutu. "Jak ho znám tak přijde přesně na čas, povzdechla si nahlas Anika. O chvilku později uslyšela ten naprosto charakteristický zvuk pro Shunpo. Opět se podívala na hodinky. Dorazil přesně. "Jako bych to neřikala," zabručela nakvašeně.

"Copak? Opět se pozastavuješ nad mou dokonalostí?" ozval se hlas nově příchozího. Anika protočila očima a odívala se na svého černovlasého společníka. "Kapitáne Kuchiki," mírně se uklonila. Opravdu jí iritovalo, že se musí klanět někomu, kdo má de facto nižší hodnost než ona. I když to kromě něj nikdo nevěděl a viditelně ho to těšilo. Poznala to podle posměšného pohledu, který jí věnoval.

"Tak už půjdeme ne? Nebo tu chceš takhle postávat?" zeptal se tím svým typickým arogantním tónem.

Anika si povzdechla a následovala ho. Chvíli šli mlčky, ale potom je to oba začalo nudit. A také se ozvala jako první: "Co takhle zrychli? Lišácký výraz ve tváři nasvědčoval tomu, že její plán nebude nijak nevinný.

"Klidně, ale nehodlám na tebe čekat." odvětil Byaki a už se chtěl vydat na cest, ale Anika mu rychle zmizela z dohledu. "Někdy mám fakt chuť jí zaškrtit," zabručel otráveně.

Za chviličku byl u brány o kterou se opírala Anee a dívala se na ní pohledem typu: Říkal jsi něco? Byaki na ní jen kývl a rychle jí předběhl. Ona šla těsně za ním. Asi po čtvrt hodině konečně zpomalili.

"Už se konečně přeměníš do své pravé podoby?" zeptal se Bykuya. Anika se rozhlédla a potom na něj mrkla. Najednou se jakoby zamihotala a její vlasy se opět změnily na černé. Celkově se trochu změnila, ale Byaki nedokázal určit, čeho se ta změna týkala.

Od minule měla o trochu delší vlasy, ale jinak to byla stále ona. Možná trochu vyrostla, ale to jí neřekl. Ještě bych jí zvedl ego, a všichni vědí, že tohle už stačí.

Protáhla se a vydechla: "To je mnohem lepší. Ani si nedokážeš představit jak mi tenhle vzhled chyběl."

Mírně se na ní usmál, ale potom jeho obličej zvážněl: "Nepřijde ti tahle mise trochu de javu?"

"Přesně o tom jsem přemýšlela před chvílí," odpověděla zachmuřeně Anika. "Myslíš že Vrchní kapitán něco tuší?" zeptala se.

"To by ti ještě scházelo," zachmuřil se Bykuya. "Co tu máš vlastně za úkol?"

"A kdo říkal, že jsem tu pracovně?" snažila se nějak zakrýt to co bylo očividné. On to na ní poznal, jako ostatně vždycky.

Najednou za nimi něco zašustilo. Oba se otočili a připravili se do bojových pozic. Anika se rychle přeměnila do své původní podoby. Z houští vystoupl někdo koho by tu ani jeden z nich nečekal.

"Yoruichi? Co ty tu děláš?" zeptala se Anika překvapeně, když osoba s dlouhými fialovými vlasy vylezla z křoví. Byakuya se jen zamračil a dál to nekomentoval. Yoruichi je již dlouho považována za zločince, který pomohl utéct bývalému kapitánovy dvanácté divize Uraharovi Kisukemu. Nikdo neříká, že to není pravda, ale jeho obvinění bylo dosti pochybné. Nedokáži si představit, že by zrovna on zneužil své přátele a udělal z nich pokusné králíky, přemítala Anika. Byakuya myslel na něco podobného, i když si nebyl Kisukeho nevinou tak jist.