Zrození fénixe

6.

Uběhlo několik týdnů a Sareina noha se uzdravila. Curtis ji po celou tu dobu obskakoval a Sarea se do něj pomalu, ale jistě zamilovávala. Vydali se na západ.

Museli projít skoro celými lesy Tá suil, a potom se nepozorovaně dostat do Dračí hory. Darrena tam jednou zavřeli a trvalo mu půl roku, než se odtamtud dostal. Nebyla to hora, ale sopka a vchod do vězení byl uvnitř ní.

Curtis celou dobu jel vedle Sarei a Ignis, aby jim dopřála soukromí, vedle Darrena.

Cesta trvala další dva týdny. Na boku sopky byla jeskyně zakrytá stromy. Průchodem se muselo po jednom a po kolenou. Tunel měřil dlouhý asi kilometr, směřoval do kopce a neustále se zmenšoval. Posledních desítek metrů se všichni plazili po břiše. Na konci tunelu zářilo světlo.

Dostali se do místnosti ozářené mnoha svícny. U jedné strany byl velký stůl z ebenového dřeva. Stěny jím byly obložené také. A za stolem seděl nějaký člověk.

„Kdo jste a co chcete?" zeptal se vyděšeně. „Uvidíš. Nebo taky ne. Svažte ho." řekl Darren. Curtis ho svázal a Sarea mu přinesla dva hadry. Jedním mu zavázal oči a druhý mu strčil do úst. Potom se tiše vytratili ven ze dveří.

Schovávali se ve stínech. Darren, protože to tu znal, je vedl spletitými chodbami k vězení. Náhle se rozezvučeli zvony.

Už byli u vězení. Darren rozkopnul dveře a vešli dovnitř. V jedné cele tam byla dorhská královna, nějaká žena a Robert. Nerozmýšleli se, koho vezmou a vysvobodili všechny tři.

Pomalu se plížili chodbou a náhle se před nimi objevila postava se zářivě modrými vlasy a černou kůží. Měla úplně rudé zorničky a v ruce držela meč, ze kterého se linula rudá záře. Přes pravé oko se jí linul stříbrný Fëawen.

„Teď zemřete." zašeptala a vrhla se po Darrenovi.

Darren její útok lehce odrazil vlastním mečem, ale ozvalo se zasyčení a jeho meč se rozpadl v půli. Švihla vlastním mečem a chtěla zasadit smrtící ránu. Meč se rychle blížil k Darrenově hlavě. Curtis zareagoval a střelil ji do ruky. Zařvala a odhodila meč.

„Odsud se živí nedostanete." Hlas se linul z konce chodby.

„Kdo to řekl?" zašeptala Ignis.

„Já! Vojáci zajměte je." Objevila se Gilraen s Fëawen přes levé oko. Její vojáci je napadli a bylo jich hrozně moc. Ignis je škvařila, Sarea topila a Curtis po nich střílel. Darren si vzal Ignisiny dýky a zbytek Rebelů bojovalo meči. Ač se snažili sebevíc, vojáků bylo tolik, že je brzy obklíčili ze všech stran. Nebylo úniku. Byli v koncích. Zbyli už jenom Ignis, Sarea, Darren, Curtis a pár dalších Rebelů, které Ignis znala pouze od vidění.

„Svažte je." přikázala Gilraen. „A ty tři vězně odveďte zpátky."

*

„Uh, moje hlava."

Všude kolem Ignis byly zdi.

„To si děláte legraci. Kde to jsem?"

Byla připoutána k podivnému zařízení pásky kolem krku, trupu, stehen a kotníků. Po několika hodinách uslyšela kroky.

Otevřely se dveře a dovnitř vstoupil muž kolem padesátky. Na sobě měl hedvábnou tuniku a vlněný plášť. Jeho oči byli úplně černé a hnědé vlasy mu zdobily spánky. A přes oko se mu rýsoval Fëawen.

„Vidím, že už ses probudila. Jeho hlas byl skřípavý, jako když se brousí nůž.

„A? Co po mě chceš?" řekla lhostejně.

„Uvidíš. Mimochodem mé jméno je Aljoša." odmlčel si. „Odpověz mi na mé otázky nebo budeš trpět! Začneme! Moje první otázka zní, kde leží Tather Seregon, druhá kde leží Anwamanë, třetí kdo je v Númenessë a dostáváme se k poslední otázce. Kde leží Anwarünya. Rozmysli si dobře, jestli budeš odpovídat."

„Nebudu."

„Přijdu zítra."

„Má odpověď bude stále stejná."

Aljoša odešel z místnosti a třískl dveřmi. Slyšela, jak hlasitě zanadával.

*

„Co po mně chceš?" zeptala se Sarea.

„Nevíš? Chci odpovědi. Kde leží Tather Seregon? Kde leží Anwamanë? Kdo je v Númenessë a kde leží Anwarünya?"
„A jak mě přinutíte vám to říct?"

„Uvidíš."

„Co uvidím?"

„Počkám pár dnů, zatímco ty budeš bez jídla. Možná týden. To se teprve uvidí."

*

Darren a Curtis byli spolu zavření v drobné kleci. Pohodlně by se tam nevešel ani jeden z nich. Už uplynulo několik dní od té doby, co je chytili a oni byli o hladu. Vody měli dostatek, protože kapala ze stropu.

Jednoho dne k nim přišli strážní, odemkli klec a dali jim jídlo. Celou dobu si vzájemně šeptali. Po jídle je odvedli temnou chodbou ven. V přepravní kleci je dorhové vzali ze sopky. Tam je zavřeli do jiného vězení k dalším dvěma Rebelům.

Oba byli bratři. Měřili sedm stop a byli samý sval. První se jmenoval Sebastian a druhý Maxmilián.

„Proč jsme tady?" zeptal se jich Darren.

„Chtějí nás popravit." odpověděl mu sípavě Maxmilián.

„A jak? Šibenice nebo něco jiného?" Curtis byl značně pobledlý. Celý svůj život bojoval z dálky, zatímco ho ostatní chránili vlastními těly. A teď? Sebrali mu luk i vrhací dýky. Neměl se jak bránit.

„Předhodí nás lvům."

V poledne se objevili kolem arény lidé. Každý si sedl na jedno sedadlo kolem. „Smrt! Smrt! Smrt! Smrt!" křičeli lidé.