Kouzelná Beruška A Hloupý Kocour [Dokončeno]

Nic není tak, jak vypadá

,,VY?!" Vykřikli Kocour a Marinette současně.
,,Vy se divíte?" nechápal muž.

Marinette a Kocour se na sebe podívali a kdyby pohledy mohly mluvit, určitě by se ptaly, jestli to ten chlap myslí vážně.
Jasně, že nečekali, že největší padouch Paříže bude on! Jak taky? Vždyť už největší zlo vlastně napáchal. Díky němu na svět přišla Chloe a pak ji rozmazlil. To už je peklo samo o sobě.
,,Vlastně ano, vyrušil jste nás." promluvila Marinette, aby zakryla rozpaky z děsivého zjištění.
,,Tak pokračujte, no ne?" zeptal se provokativně starosta.
,,My zatím zjistíme, jak vám vzít mirákula." doplnil.
,,Ale proč?" vykřikl Kocour.
,,Musel jsem vám předávat ceny, děkovat vám, ale kdo kdy poděkoval mně?!" vyjekl nazpět.
,,Jen já jsem starosta a jen já můžu chránit Paříž! Společně s Lišajem vám vezmeme mirákula, on dostane zpět to, co chce a já také. Jsme partneři." doplnil už klidněji.
Lišaj vrhl svou hůl a přímo do hlavy trefil Kocoura. Naštěstí mu hlavu neprorazil. Kocour spadl na stranu a narazil si ještě spánek. Byl v bezvědomí.

~~~~
,,Adriene? My máme zase svá těla?" šla jsem k Adrienovi, který se usmíval. Byl tak krásný. Neodpověděl. ,,Adriene?"
Koukal na mě soucitně a s láskou. Jestli je to sen, nesmím se ho dotknout, jinak zmizí.
Obešla jsem ho. V zádech mu trčela kovová tyč.

Zatočila se mi hlava a já na chvíli musela zavřít oči. Stála jsem tam, kde před chvíli stál Kocour. Támhle mi Marinette jakožto Adrien vyznává lásku. Usmála jsem se. Přece jenom mě miluje! Ze srdce mi šel impuls a vyvolával mi štěstí v mozku. Jsem jsem neskutečně šťastná. Kocour se křečovitě usmál a padl na kolena. Objal ho černo-fialový oblak kdyż se rozplynul  měl Kocour na sobě bílý oblek. Zničehonic vyvolal kočaklisma a dotkl se Marinette. Vyjekla jsem. Proč to udělal?!
Chtěla jsem někam utéct, ale když jsem se otočila, stál za mnou a drápy mi nelítostně zabořil do zad. Upadla jsem a mozek mi dovolil ztratit vědomí.

Otevřu oči, všude bílá. Co tu zase dělám? Přede mnou se objeví známí přátelé. Mezi nimi je Adrien a vedle Adriena Kocour. Ale vždyť- ,,Marinette, pojď k nám." vyzvala mě Alya. Šla jsem. Všichni se mračili. Proč? Co jsem udělala?
,,Jsem tvoje nejlepší kamarádka. Neřekla jsi mi to." řekla Alya a bodla mě do břicha.
Tělem mi projela ostrá bolest. Sesunula jsem se na kolena.
,,Neumíš mluvit? Zlomila jsi mi srdce, Marinette!" vykřikl Kocour a zabodl do mých zad další z nožů. Padla jsem na bok a už se mě zmocňovaly slzy.
,,Nikdy ses mi nelíbila. Nesnáším tě." promluvil Adrien, políbil Chloe a společně mi zabodli dva nože do boku. Už jsem vzlykala opravdu nahlas. Já přece nic neudělala!
,,Máme kvůli tobě tolik problémů, jako dcera jsi selhala." řekl mi táta do očí a další nůž mi přistál do ramene.
,,Prosím, nechte toho." prosila jsem polohlasně.
Přistoupil Adrienův otec a sehl se k mému uchu.
,,Jsi nicka. Možná jsi dokázala porazit moje akumy, ale nikdy neporazíš pravdu a lidské city." pronesl a poslední nůž mi zabodl rovnou do hlavy.
Ulevilo se mi. Konečně.