Kouzelná Beruška A Hloupý Kocour [Dokončeno]

Milovat bez Tikki? Nikdy!

,,Vím, že toho máme docela dost na práci, ale musíme se vrátit i k našemu normálnímu životu." prolomila Marinette ticho, které panovalo snad už třicet minut.
,,Já vim, Marinette, ale co moje matka? Lišaj? Mám svého otce, který chce jen zachránit mou matku, nazývat Lišaj?" zoufal Adrien.
,,Chceš říct, že když nám chce sebrat mirákula, dělá to pro dobrou věc?" zamračila se dívka.
Adrien přemýšlel. Na jednu stranu otce chápal, ale na tu druhou ne. Taky chtěl zpět svou matku! Jenže to snad mohlo jít i jinak!
,,Marinette, chci zpět svou matku. I za cenu toho, že bych nebyl Černý Kocour." prohlásil a Marinette vytřeštila oči.
,,CO?!" zaburácela. Pár lidí se na ulici otočilo. Jiní jen nevěřícně kroutili hlavami, jak je ta dnešní mládež nevychovaná.
,,To přece nejde! Ty prostě jsi a budeš Kocour!"
Adrien ji ignoroval.
,,Miluješ mě?" zastavil se. Marinette stála naproti němu a věděla, co chtěl Adrien slyšet.
,,Ne, nemiluju." odpověděla.
V Adrienovi jakoby se zastavila krev.
Marinette měla na krajíčku. Celý ten čas si přála, aby byla s Adrienem. Aby ho držela za ruku, mohla se na něj upřímně smát.
Musela ho odmítnout. Nedala by nikdy nikomu Tikki a náušnice!
Adrien se na ni ublíženě podíval.
,,Jak chceš." promluvil klidně.
Adrienovi se výraz z ublíženého změnil na vzteklý, pomstichtivý.
,,Moje světlo už temnota má. Tvoje bude mít brzo taky." špitl a rozutekl se na druhou stranu ulice.

Marinette došla domů, zavřela se do pokoje a uviděla svou malou kamarádku na posteli. ,,Už jsem myslela, že tě budu muset hledat." hlesla a z hluboka se nadechla.
,,Co to mělo znamenat, Tikki?"
Tikki neodpověděla, nevěděla, co se stalo a nechtěla se na to Marinette ptát.
Marinette si sedla na postel. Nevěděla, jak se má cítit. Ztratila někoho, o koho stála bezmála rok. Ztratila i parťáka, přítele.

,,Moje světlo už temnota má, tvoje bude mít brzo taky."

Marinette zakroutila hlavou. Řekl to ze vzteku. ,,Moje mirákulum je moje mirákulum."

~~~
,,Otče?" zavolal Adrien do domu. Ticho, jako vždy.
Adrien se šouravým krokem dostal do pokoje a na jeho posteli se ládoval Plagg. ,,Měl jsem o tebe strach a ty se tu přežíráš tím smradlavým fujtajblem?!" zakřičel Adrien. Pak si vzpomněl na matčino mirákulum, popadl Plagga, který něco remcal, rozběhl se do otcovi pracovny a rozrazil dveře. Také nikdo.
Adrien se zahleděl do obrazu jeho krásné matky.
,,Plaggu, víš, co máš dělat." přikázal a obraz sundal. Za obrazem byl trezor. Ani ne malý a ani ne moc velký. Prostě tak akorát na ukrytí tajemství. ,,Ale pak mě to necháš dojíst!" zamračilo se kwami.

Plagg vyletěl do vzduchu a zmizel někde v trezoru. Bylo slyšet cvakání a pak se trezor otevřel. Adrien se nadechl.
,,Když mi Marinette nechce dát své mirákulum, prostě to matčino mirákulum vyvolám já, promiň, Plaggu." omluvil se Adrien, popadl krabičku, podobné té jeho, když dostal Plagga, knihu s mirákuly a utíkal do svého pokoje.

,,Kwami se jmenuje Peacock ([Píkok])
A strašně rád jí kukuřici." předčítal nahlas Adrien.
Blondýn otevřel krabičku, místnost osvětlila růžová záře a malý kwami se se zívnutím protáhl.
Adrienovi se zamlžily oči. Viděl rozmazaně a v krku mu vyschlo.
Rozbolela ho hlava, musel zavřít oči, nadechl se a...,,Adriene, ne!" uslyšel, než omdlel.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°
Ahoooj! Hlásím se s trochu nudnější kapitolou :D

Chci jen upozornit, že nevím, čím si Peacock doplňuje energii, na kukuřici přišla kamarádka, když mi ho překreslovala :D
V příští kapitole bude její - osobně nakreslený - Peacock s již právě vymyšlenou kukuřicí :3
Chci moc poděkovat za vaše hlasy, přečtení a komentáře :')
Jistě jste slyšeli o Jaro 2016
Poprosila bych vás, a byla moc vděčná, kdybyste nominovali TheDuff21 s jejím příběhem We need a miracle :')

Kakajku zdar! ♥