Kouzelná Beruška A Hloupý Kocour [Dokončeno]

Hloupý Kocour

,,Vrať nám naše duše zpět. Až pak ti dám moje mirákulum." smlouval Kocour.

,,Ty si myslíš, že já s tebou budu smlouvat, nebo co?" řekl už rozčíleně Lišaj. Chtěl jen zpět to, co bylo jeho. Jeho překrásnou manželku a matku Adriena. 

Potřeboval jejich mirákula, aby ji mohl mít zase zpět! Oni dva jsou důvod, proč tu ještě není! Jsou příčinou toho, že je Adrien takový, jaký je. Nechtěl být zlý, ale jeho pán mu to nařídil. Nebudou mirákula, nebude jeho milovaná žena.

,,Chci jen to, co je mé, zpět." řekl klidně Kocour.

,,To máme stejné, přikývl Lišaj. 

,,Jenže s vašimi dušemi nemám nic společného." doplnil rychle.

Jeho plán byl rozhádat Berušku s Kocourem, aby se rozdělili a byli tak snadnější terč, pro jeho akumy. S tímhle vůbec nepočítal, ale bylo to mnohem lepší, než jeho plán.

Nevěděl jak jim pomoct, chtěl jen ta zatracená mirákula!

Beruška se v té největší tmě bála jako nikdy. Kdyby byl Adrien ve svém těle, viděl by dokonale. Teď vidí leda prd.

Adrien se potřeboval rychle dostat k Marinette. K jeho Marinette. 

Zavřel oči a postupně si vybavoval její oči, rty, úsměv, její culíky.  Vše, co měl na Marinette tak moc rád. Mohl se štěstím roztéct, že jeho lady je zároveň jeho nejlepší kamarádka.

Miloval obě dvě, jenže na to přišel ve špatný čas. Přišel na to až teď. Proč? Proč tak najednou? Měl ji před očima celou dobu a teď si teprve uvědomí, že ji miluje.

 Teď, když je ve vážném nebezpečí, když je bezmocná bez jeho štěstíčka. Vlastně jejího štěstíčka. 

Co asi dělá? Leží někde zraněná a volá ho? Schovává se? Myslí na něj tak jako on na ní? 

Miluje ho? Ano. K této otázce došel až teď. Alya říkala něco ve smyslu, že je z něj Marinette paf. Ale paf je z něj i Chloe a dalších milión holek z Paříže.

Miluje ho jako jeho lady? Znamená pro ní něco?

,,Vrať mi mojí duši!" křičel někdo nad ním. Byla to jeho milovaná? Musel se k ní rychle dostat! ,,Neboj, Marinette. Něco vymyslím." řekl do prázdna Adrien a po tváři mu stekla slza. 

Nebyla to slza smutku, štěstí, nýbrž slza viny. Viny z toho, že byl celou dobu slepý. Tenkrát v parku, když řádila bouře. Nebo když chtěl svou lásku vyznat Berušce. Zasáhl ho Temný Amor a on jí řekl všechny ty zlé věci. Věděl, že to Beruška ignorovala.

Ten moment, kdy dal jako Adrien Marinette ten deštník, aby nezmokla. Bral to jako samozřejmost. Nebavila se s ním.  Byl tak hloupý! Byl přesně to, jak ho nazývala Beruška. Byl hloupý Kocour.

Musel se k ní dostat. Hned!

,,Štěstíčko!" vykřikl se slzami, které se draly ven z očí. Do rukou mu spadla pilka. Neptal se jako Beruška, co s tím má dělat. Moc dobře věděl, co s tím má dělat. 

Pár tahy přeřezal mříže a už běžel nahoru za jeho milovanou.

^^^^^^^^

Dobře, trochu se ty 'sad' kapitoly protáhnou no :D 

Děkuju všem :')

Hej, TheDuff21 je vážně hrozně milá, jukněte na její příběhy, bude psát neuvěřitelnou povídku z pohledu Berušky jakožto popelky! :3 (Bude ji teprve psát, ale informovat vás musím :D) Tato kapitola a i ty další patří jí :')