Zombie apokalypsa

Nehoda

,,Liss, vstávej" začal mě vzbouzet John. ,,Je čas, aby jsi měla hlídku" oznámil mi.
,,Co? Už? Kolik je hodin?" zeptala jsem se zmateně.                             ,,Je jedna ráno..." odpověděl a já musela vstát. Podal mi baterku a zalezl si pod moji deku.                          
,,Dobrou noc" popřála jsem mu a šla na hlídku.                                    Já mám hlad  pomyslela jsem si a natáhla se ho kufru pro tašku. Z ní jsem vytáhla jeden balený zeleninový salát a začala jíst. Najednou jsem venku uslyšela ohlušující ránu, která probudila všechny v autě. Já jsem se tak lekla, že jsem nadskočila a salát se mi vysypal z misky. ,,No paráda" zanadávala jsem. ,,Co to bylo Liss?" zeptala se rozespale Jill. ,,Nemám tušení" odpověděla jsem po pravdě a začala utírat zamlžené okýnko, abych aspoň trochu viděla. Naskytl se mi pohled na hořící nabourané auto v dálce. ,,Někdo se naboural" informovala jsem všechny zatím, co jsem si dávala vlasy do ohonu. Oblékla jsem si svou novou mikinu, kterou jsem si ,,koupila", vzala jsem do ruky svůj revolver a pomalu jsem začala otvírat dveře auta. Za chvíli jsem stála venku a foukal na mě teplý letní vánek a já se pomalu vydala směrem k hořícímu autu...                                                                           ,,Jste v pohodě?" zeptala jsem se, když jsem došla k autu. Liss, ty jsi ale blbá... Tu srážku nemohl nikdo přežít a ty se ptáš jestli jsou v pohodě protočila jsem panenky. Teď jdi opatrně k autu a po cestě si nabij pistoli rozkázala jsem sama sobě v duchu. Nabila jsem revolver a vydala se pomalu k autu. Asfalt pod mýma nohama křupal. Za chvíli jsem stála u auta, které už jen doutnalo. Podívala jsem se přes ohořelá okýnka auta a vevnitř jsem viděla tři obživlé mrtvoly. Auto nabouralo před necelou čtvrt hodinou... To znamená že stačí čtvrt hodiny k tomu, aby se mrtvola proměnila... To je dobrý vědět říkala jsem si v duchu a odběhla zpět k mému autu. Otevřela jsem dveře a vzbudila všechny, kteří už pomalu začali usínat. ,,Vstávejte!!! HNED!" rozkázala jsem. ,,Už tu není bezpečno... Musíme vypadnout... Musíme opravit auto a vypadnout... Vy tři" ukázala jsem na Johna, Tobiase a Billa ,,vy nám budete krýt záda a já s Jill se pokusím opravit pneumatiku" rozdala jsem úkoly. ,,A ty to umíš?" chtěla vědět Jill ,,Protože já netuším jak se mění pneumatika" dodala. ,,Umím" odpověděla jsem a začala opravovat kolo. Asi za půl hodiny jsem měla hotovo... ,,Kolik je hodin?" chtěla jsem vědět. John se podíval na svůj mobil ,,Tři hodiny ráno". Nasedli jsme do auta, tentokrát jsem řídila já, ale ještě před tím jsem zavolala Adrianě a oznámila jí že jsem právě vyjeli a zeptala se jak je na tom Clara. Zavěsila... Po zhruba čtvrt hodině jízdy začala většina z nás znovu usínat. Pak jsem zůstala vzhůru už jen já a John.
,,Johne?" oslovila jsem ho potichu, tak abych nevzbudila ostatní.
,,No?" podivil se.
,,Proč nejsi s rodinou?" nechápala jsem jak může 14ti letý kluk přežít sám.
,,Nevím... Měli jsme jet spolu do bezpečí, ale po cestě se všichni začali postupně ztrácet... Napřed Sarah, pak mamka a nakonec i taťka" vysvětlil mi ,,Nevím kam zmizeli, ale přísahal jsem si že pokud jsou naživu najdu je..." dodal.
Bylo mi ho líto. ,,Podáš mi prosím džus?" poprosila jsem ho. On se natáhl na zadní sedadlo pro tašku, ze které vytáhl džus a podal mi ho. Poděkovala jsem a otočila volantem, abych zatočila na parkoviště ke škole...