Nehoda

55 3 0
                                    

,,Máme tu něco dobrýho?" zeptal se Bill. Začalo se stmívat. Slunce, které na chvíli vykouklo z mračna už se zase schovávalo. ,,Sorry Bille, ale všechno jídlo máme v kufru" odpověděla jsem. Nastalo dlouhé ticho, které přerušil až vyzváněcí tón mého mobilu. Po displeji jezdilo jméno Adriana, tak jsem radši mobil vzala:
,,Adriano? Děje se něco?" zeptala jsem se a nějak mi nevadilo že jsem nepozdravila.
,,To bych se spíš měla ptát já vás. Kde jste do háje?" bylo slyšet že je Adriana naštvaná.
,,Píchli jsme kolo... Musíme přenocovat v autě, ráno to opravíme a dojedeme zpět" informovala jsem Adrianu
,,Dobře... Tak ať se vám daří" popřála nám Adriana a zavěsila.
,,Co chtěla?" chtěla vědět Jill po tom co jsem zavěsila.
,,Jen jestli jsme v pohodě... Má o nás strach" odpověděla jsem.
Já se prohodila s Jill, takže teď jsem byla vzadu. Sklopila jsem své sedadlo a dostala se do kufru, ze kterého jsem vytáhla jednu tašku. Začala jsem se prohrabávat jejím obsahem a hledat něco dobrého. ,,Kdo chce pečivo a šunku?" zeptala jsem se, když jsem si všimla co všechno Jill koupila. ,,Já" odpověděli všichni. Ja jsem rozbalila jedno balení šunky a uřízla jsem čtyři krajíce chleba, na které jsem šunku naskládala a podala všem jeden krajíc. ,,Dnes máme konečně normální večeři a ne jen nějaké ,,zdravé" nesmysly" pochválil si Tobias. Všichni jsme si v klidu jedli a najednou jsme uslyšeli jak nám někdo nebo něco bouchá do auta. ,,Nemrtvý" řekla jsem to co si všichni mysleli. ,,Jill, před tebou mám pistoli" informovala jsem Jill, ta otevřela přihrátku před ní, vytáhla z ní můj revolver a podala mi ho. Po chvíli rány ustaly, ale pro změnu nám někdo otevřel dveře od auta. Všichni jsme se krčili u země, aby si nás ten dotyčný nevšiml. Po chvíli do auta nakoukl kluk, živý, normální... Vypadal tak na třináct let, když si nás všiml tvářil se vyděšeně, ale jen do té doby než si všiml že z nás neodpadávají shnilé kusy masa ani nic podobného...
,,Pojď dovnitř nebo odtud vypadni... a zavři!" rozkázala jsem.
Chvíli přemýšlel a pak si vlezl do auta a zabouchl dveře. Usadil se mezi mě a Tobiase a bylo vidět že se bojí.
,,Ahoj jak se jmenuješ?" zeptala se po chvíli mlčení Jill.
,,John... John Peterson" představil se.
,,Já jsem Jill Lovejoyová... Počkej jak jsi říkal to příjmení? Peterson? Nemáš náhodou ségru Sarah?" chtěla vědět Jill.
,,Jo mám... Jak o tom víš?" nechápal John.
,,Tím pádem je ti čtrnáct... Sarah byka na základce moje nejlepší kamarádka a hodně o tobě mluvila... Samozdřejmě v dobrém" odpověděla mu Jill.
,,Já jsem Bill Cloud" představil se stručně Bill.
,,Já jsem Lissa a toto je můj bratr Tobias Jane" ukázala jsem na Tobiase.
,,Proč tu stojíte?" optal se John.
,,Píchli jsme a sám asi chápeš že za tmy to není úplně vhodné to opravovat, tak se teď vyspíme, ráno to opravíme a během zítřka se vrátíme zpět do atomovýho bunkru, kde se schovává zbytek naší skupiny" vysvětlila jsem.
,,Musíme mít hlídky" došlo mi po chvíli. Domluvili jsme se tak, že se prostřídáme po dvouch hodinách. První měl hlídku John. My se zatím uvelebili (jak jen je možné se uvelebit v autě) a postupně začali usínat.

Zombie apokalypsaWhere stories live. Discover now