How did this happen? || Tayvin Series

4.

Taylor
Všechno se událo tak rychle. V jedné chvíli mi oznámili, že jsem těhotná a ve druhé jsem rodila.
Doktorka nám řekla, že dítě bude hned převzato na novorozeneckou jednotku intenzivní péče, takže ho moc neuvidíme, ale budeme neustále informováni o novinkách, jak jen to bude možné. Oba jsme jen pokyvovali a pořád nám nedocházelo, že budeme rodiči.
"Dobře Taylor. Naposledy zatlačte... Už je skoro venku." Řekl doktor a já jsem znovu zařvala. Už jsem tlačila tak 45 minut a už to bylo vážně moc bolestivé.
Zatlačila jsem ze všech sil a stiskla jsem Adamovu ruku a on na sobě dobře maskoval bolest jakou jsem mu způsobila.
"Gratuluju je to... chlapeček!" Zvolal doktor a ukázal nám našeho syna, než ho sestry odnesly.
"Máme syna." Zašeptal mi Adam a políbil mě na čelo.
Já jsem se jenom usmála a snažila jsem se udržet v klidu. Potřebovala jsem, ať je v pořádku.
Trvalo asi hodinu než jsem se dostala na soukromý pokoj na zotavení, ale skoro hned vešel doktor.
"Vy musíte být noví rodiče. Moje jméno je doktor Peters a starám se o vašeho syna. Vede se mu dobře. Měl trošku problém s dýchání, ale je silný a nevypadá to, že by měl mít nějaké jiné problémy. Váží něco pod dvě kila. Bude muset zůstat na jednotce intenzivní péče alespoň pár týdnů než se mu zlepší plíce a nabere trošku váhy." Řekl doktor. "Řekl bych, že ho budete moct za pár hodin vidět. Řeknu sestře, ať pro vás přijde."
"Děkujeme." Řekl Adam a potřásl si s dokotrem rukou, který potom odešel.
"Máme syna, Adame... Jsme rodiče..." Řekla jsem trochu v hrůze. "Jak se tohle stalo?"
"No, když se muž a žena mají rádi..." Řekl Adam s úšklebkem a já jsem jen překulila oči a začala se smát.
"Myslím to jinak. Jaktože nám to nedošlo?" Řekla jsem a vzpomínala jsem na jakékoliv příznaky v posledních měsících.
"Věnovala jsi se jenom novému albu a turné a já jsem byl zaneprázdněný psaním nové hudby... A pokud vím nebývalo ti nevolno ani nic jiného..." Řekl Adam a sedl si vedle mě.
"Ne, kromě toho, že jsem měla v zimě rýmu... A menstruaci jsem dostávala skoro úplně normálně... Jak jsem si nemohla nevšimnout, že ve mě rostlo dítě? Je mi to líto. Omlouvám se." Řekla jsem stále šokovaná.
"Proč se omlouváš? Máme překrásného syna Taylor. Mám syna s tou nejkrásnější ženou na světě a neumím si tohle představit s někým jiným. Není to špatná věc - je to úžasné. Jasně, je to trochu dřív než by jsme chtěli, ale nejlepší věci v životě se vždycky stanou, když je nečekáš." Řekl Adam a začal kroužit prstem po mojí dlani.
Někdo zaklepal na dveře a sestra nakoukla do pokoje. "Připraveni setkat se s vaším miminkem?" zeptala se nás a usmála se.
Pořád se trochu vzpamatovávám z toho, že jsem pro někoho matka. Nemůžu se přestat usmívat.
"Pojďme!" Zašeptal mi Adam do ucha a dal mi pusu na líčko.

Takže se opět omlouvám se krátkou část. Ale chci vám moc poděkovat, za všechny přečtení, votes a komentáře, protože mě to neustále nutí psát dál ❤