How did this happen? || Tayvin Series

2.

Taylor
Cítila jsem se jako bych umírala. Bylo to horší než jakákoli bolest, kterou jsem kdy cítila. Ale to zvládnu. Špatně... Hodně špatně. Něco bylo hodně špatně. Možná mám jenom něco s žaludkem, dokonce mě napadal i zánět slepého střeva, ale když Adam poukázal na tu krev, tak jsem začala vyšilovat.
"Zachvilku tam budeme." Řekl Adam, který mě jednou rukou držel za mojí ruku a druhou se snažil řídit do nemocnice.
"Já nechci zemřít." Řekla jsem se zatnutými zuby a viděla jsem jak se začal Adam usmívat.
"Budeš v pořádku zlato. Už tam budeme a doktoři nám řeknou, co je špatně. A já tam budu celou dobu s tebou." Řekl mi.
"To mi nemůžeš zaručit. Sleduju všechny možné nemocniční seriály. Vím o všem, co by se mohlo pokazit." Řekla jsem mu.
"Dobře slečno Grey's Anatomy... Může se něco pokazit, ale nestane se to." Řekl a alespoň trochu mě tím uklidnil.
Za pár minut jsme dorazili do nemocnice a doktorka si mě vzal na prohlídku, zatímco Adam vyplňoval nějaké formuláře.
"Dobrý den, slečno Swiftová. Tak co se děje?" Zeptal se mě přátelsky vypadající doktorka.
"Vzbudila jsem se neuvěřitelným bolestmi břicha a zad, a taky s nevolností a bolestmi hlavy... A pak jsem začala krvácet, ale nevypadalo to jako normální krev." Vysvětlila jsem jí a zhluboka jsem si oddechla, protože se mi vrátila bolest.
"Dobře... A v kolikátém jste týdnu?" Zeptala se.
"Promiňte?" Tázavě jsem odpověděla, protože jsem tak úplně nepochopila její otázku.
"Těhotenství... V kolikátém týdnu těhotenství jste?" Zopakovala mi a lehce se pousmála.
"Nejsem těhotná." Řekla jsem jí a zavrtěla jsem hlavou.
"Dobře... Tak provedeme jenom pár testů." Řekla a divně se na mě podívala a šla k přístroji v rohu a přinesla ho ke mě. "Teď to trochu zastudí."
Doktorka mi vyhrnula tričko a dala mi na břicho modrý gel. Zapla přístroj a začala mi s ním jezdit po břiše. Naejdnou se ozval nějaký zvuk.
"No, nevím jak vám to říct, ale vy jste určitě těhotná. Ten zvuk je tlukot srdce vašeho miminka." Řekla mi doktorka.
"Co-což-cože?" Vykoktala jsem.
Nemohla jsem být těhotná... Věděla bych to! Brala jsem antikoncepci a většinou jsme používali kondom... Ani mi nebylo předtím špatně.
"Tak to zkusíme znovu... V kolikátém měsíci si myslíte, že jste?" Znovu se mě zeptala doktorka a ultrazvukovým přístrojem hledala nejlepší pozici, aby bylo moje dítě co nejlépe vidět.
"As... Asi tak měsíc nebo nějak tak... Potratím?" Zeptala jsem se, protože se mi daly všechny souvislosti s těhotenstvím a krví v hlavě dohromady.

Ahoj ❤ Opět budu ráda za všechny přečtení, votes a komentáře, protože to je to, co mě donutilo napsat další kapitolu tak brzo 😂