Avengers: Revenge

50 shades of Bruce

Kouknu na hodiny. Zbývá zhruba třicet minut, než přijde Bruce. Napustím si vanu, sundám si obvaz z břicha. Vypadá to, že tam zůstane malá jizva. Opatrně položím ruku v sádře na vršek vany a chvíli si jen tak ležím. Když vylezu, osuším se, břicho znovu obvážu a vezmu si čisté oblečení. Vlasy si stáhnu do volného drdolu a maličko se namaluju.

Bruce má očividně zpoždění, takže si v klidu znovu lehnu a zapnu televizi. Běží tam zrovna nějaký pořad o vaření a já si okamžitě vzpomenu na Tonyho se Stevem. Najednou se ode dveří ozve tupá rána, poté cvakne klika a dopeří se vřítí Bruce s plnýma rukama. Vše dá na mou postel. Je tam kufřík s ampulkami se sérem, injekční stříkačky, vlhčené ubrousky, nějaké lékařské přístroje,kamera a kniha Padesát odstínů šedi. Jsem si celkem jistá, že je to román pro ženy.

Zvednu jedno obočí a pomalu jedu pohledem až k jeho očím. Bruce je celý rudý.

„Eh, no, to mi doporučila Natasha," řekne a nervózně se usměje.

„Dobrááá," stále si ho měřím pohledem. On se mezitím přesune na druhou stranu mé postele, blíž ke mně. Z kufříku vyndá ampulku s narůžovělým sérem, které už znám. Zandá ji do injekční stříkačky, trochu zmáčkne píst, dokud z ní trochu obsahu nevystříkne.

„Připravena?" ptá se.

„To uvidíme."

Jehla mi propíchne kůži a já cítím, jak mi sérum začíná proudit krví. Zavřu oči a nechám se unášet vzpomínkami.

Clint mě opustil. Nechal mě tu samotnou. Co odešel, šlo to se mnou z kopce. S nikým jsem mc nemluvila. Začala jsem mít koníčky, co pro něžně vypadající dívku nebyly zrovna ideální. Pěstouni o mě nejevili sebemenší zájem.

Na rok a den přesně je cirkus, do kterého utekl Clint, znovu v našem městě. Na záda si hodím černou sportovní tašku, přes hlavu si nandám kapuci a utíkám vstříc svému osudu a Clintovi.

Před cirkusem vidím trénovat jednoho akrobata. Sebevědomě k němu přistoupím.

„Pracuje tu Clint?"zeptám se, aniž by mi přeskočil hlas.

„Podle toho, kdo se ptá," prohlédne si mě.

„Jeho sestra," povzdechnu si.

„Thea?"

„On vám o mě řekl?"jsem trochu překvapená.

„Že váháš. Pojď, odvedu tě za ním," svižně ho následuji. Když dojdeme na volné prostranství za hlavním stanem cirkusu, uvidím tmavou postavu. V ruce má luk, na zádech toulec a střílí do terče.

„To je on?" ptám se.

„Ano," odpoví prostě akrobat.

Čím více se přibližuji, tím větší mi připadá. Hodně vyrost. Také se mu vyrýsovaly svaly na celém těle. Skoro ho nepoznávám. Střílí jeden šíp za druhým a ani jednou jedinkrát neminul cíl.

„Clinte?" začnu opatrně. Napne se ještě víc a otočí se mým směrem.

„Theo? Co ty tady?" řekne a běží mě obejmout.

„Jdu se k vám přidat."

-

Uplynuly dva roky, plné lukostřelby, provazochodectví, hrátek s tygry a dokonce i drobných loupeží pro Swordsmana, zbrojního učitele. Práci u cirkusu jsem si zamilovala a to především práci se zbraněmi a tygry. Ty kočky udělali vše, co mi na očích uviděli. Konečně cítím, že můj život je úplný.

-

Znovu nabudu vědomí. Pomalu otevřu jedno oko. Bruce sedí na sedačce a přímo hltá každý řádek knihy. Musím si zjistit, o čem to vlastně je.

Protáhnu se a zamručím. Bruce rychle knihu zaklapne a položí na stolek.

„Theo? Dnes jsi poněkud klidnější než minule. Můžeš mi zase říct, co jsi viděla?"

„Jasně. Dnes to bylo trochu kratší, nemám pravdu?"

„Máš," odpoví Bruce chystající si kameru.

„Tak, můžeme začít," posadí se na postel k mým nohám a já začnu vyprávět.

Když skončím, Bruce vypne kamery a začne něco hrabat v kapse.

„Co děláš? Máš tam snad lízátko za odměnu?" utahuju si z něj.

„Něco lepšího," odpoví a zase se soustředí na hledání.

„Dvě lízátka?! Bruci, to jsi nemusel!"

„Ale žádný lízátka, počkej chvíli!" bručí. V tom s vítězným výrazem vytáhne s kapsy uzavíratelný sáček s modrým práškem.

„Hele nevím, jestli to víš, ale já v drogách nejedu," řeknu zmateně a on na mě hodí pohled alá "mlč, nebo tě udusím lentilkama".

„Tohle je lék urychlující léčení, dělal jsem na něm s Tonym. Měli jsme už určitou vizi, ale zvýšili jsme účinnost. Bohužel to má jeden vedlejší účinek. Halucinace. Myslím, že do toho Tony přidal něco ne úplně legálního, ale funguje to. Nemusíš to podstupovat, jestli nechceš," vysvětlí mi.

„Jen neříkej, že to musím šňupat, nechci mít modrý sliznice," zkoumám pečlivě prášek.

„Nene, rozmíchej to ve vodě. Někoho ti sem pošlu, aby na tebe dohlížel, já mám ještě nějakou práci a tohle mou přítomnost nevyžaduje. Zítra tě přijdu zkontrolovat, měj se," rozloučí se a dřív než mu stihnu poděkovat, odchází. 

Hojda:3

Prosím ignorujte, že na tom obrázku jsou třpytky, nic více vyhovující jsem nenašla:DD

A taky se mentálně připravujte na příští kapitolu, kdo není alespoň padesátiprocentní petard, nechť si něco šňupne, ať se taky zasměje... No, nebudu spoilerovat, prostě buďte ready:DD

Vaše Anet♥