Každý máme své dny

1.8K 175 4
                                    


*Stevův pohled*

Po mém rozhovoru s Tonym jsem se rozhodl najít Theu, ale nikde nebyla.

Nejprve jsem si myslel, že si šla třeba jen zaběhat, aby si vyčistila hlavu, ale ona prostě zmizela.

Spolu s ostatním jsme ji hledali všude, obrátili celý New York vzhůru nohama. Tony nařídil Jarvisovi, aby hledal jakoukoliv shodu na všech kamerových nahrávkách od doby, kdy jsme ji viděli naposledy. Po zjištění, že odešla do uličky, kde jsem jí poprvé políbil a zároveň nás napadl Zumar, mi bylo hned vše jasnější.

Zase se snaží vše napravit. Bohužel ji nenapadlo nic inteligentnějšího, než najít toho blbce, který se nás pokoušel zabít, nebo alespoň mě.

Nejhorší na tom je, že nikdo neví, kde se vlastně skrývá. Dokonce ani Tony ne a to hacknul snad všechny organizace které by o tom mohli něco vědět, když už ani S.H.I.E.L.D. nic neví.

Fury zapojil většinu svých agentů právě na nalezení They, Zumara a té organizace, o které mluvil.

A já? Já jsem totálně v háji. Už snad po padesáté procházím tou uličkou, kde byla před tím, než prakticky zmizela z povrchu zemského. Stále nikde nic.

Nemůžu se ani opít do němoty, abych na to alespoň na chvíli zapomněl. Nemůžu vrazit tam, kde jí drží a zachránit jí, držet jí v náručí a říkat jí, že všechno bude dobré a že s tím, co se stalo na tom večírku, si nemusí lámat hlavu. Že jsem to s mojí reakcí přehnal. Ano, udělala chybu, ale každý je dělá, je to normální.

„Já jsem takový blbec!" řeknu nahlas a kopnu do popelnice, která je ke mně nejblíže. Svezu se zády po zdi dolů a jen tak tam sedím a myslím na to, co Thee asi tak provádí.

*Pohled They*

Znovu mě probudí zvonění. Prudce se posadím a okamžitě toho začnu litovat. Myslím, že i kdybych se opravdu snažila, nenašla bych jediné místo na mém těle, které by nebolelo jako čert.

Znovu se ozvou klíče v zámku a dovnitř vstoupí ozbrojenec. Jimmy to ale není, tenhle je tak o dvacet centimetrů vyšší.

„kde je Jimmy?" zeptám se podezíravě. On ale neodpovídá a nehne ani brvou.

„S tebou moc srandy asi nebude co?" nakloním hlavu na stranu a sjedu si ho pohledem.

„Za třicet minut máš být v posilovně," řekne hlasem, který zní dost rubě a zároveň mi připomíná cirkulárku.

„Páni to je hlas, už jsi zkoušel operu?" zeptám se. Ozve se pouze mohutné zavrčení.

„Suchare," protočím očima, s bolestmi vstanu, vezmu si oblečení a jdu do sprchy. Když vyjdu připravená, tak ten chlápek už odchází. Sama bych asi netrefila, tak si rychle nandám boty a naslepo sáhnu do mísy s ovocem a sprintuju si to za ním.

Vběhnu do tělocvičny a myslím, že mi za chvíli odpadnou všechny končetiny. Uprostřed tělocvičny je Bona a ještě někdo. Muž, stojící zády, tmavší vlasy má na krátko střižené.

Dojdu až k nim a on se otočí.

Má strniště, vcelku milý, ale zároveň tvrdý výraz a modré oči. Z mého zaujatého zkoumání mě vytrhne Bonin hlas.

„Kokos? Vážně?" nechápavě se na ní podívám a pak uvědoměle do široka otevřu oči

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

„Kokos? Vážně?" nechápavě se na ní podívám a pak uvědoměle do široka otevřu oči. Kouknu se na svou ruku a opravdu. Kokos. A mám po snídani.

„Co jsi měla v plánu?" směje se, když si všimne mého výrazu.

„Snídat," pokrčím rameny. Vedle mě se ozve řehtavý smích.

„TY!" ukážu na toho muže.

„Já?" ukáže prstem na svou hruď a pořád se směje.

„Jak to, že jsi mě dneska nepřišel vzbudit?! S tím druhým není žádná legrace!" ten smích a hlas, Jimmy.

„Omlouvám se, už se to nebude opakovat," vytáhne obočí a zakroutí hlavou. Tohle mu nedaruji.

Ahojda:3

Jsem tu s další částí:3

Snad neva, že jsem Stephena Amella použila jako Jimmyho, i když je to hrdina v DC :D Já si ho tak prostě představuju:D

Vaše Anet

Avengers: RevengeKde žijí příběhy. Začni objevovat