Listen to Your Heart [Starkid Fanfikce]

VII. Get back up!

Večer jsem dopisovala práci, když mi zazvonil mobil. Opět to byla Lili.

„Ahoj Lili!" řekla jsem s nadšením.

„Ahoj, proč jsi ráno tak rychle zmizela? Brian nevypadal zrovna šťastně," zeptala se hlasem, který zněl trochu káravě.

„Nerada překážím. A doufám, že vám chutnala snídaně," řekla jsem zvědavě.

„Jo, kluci byly strašně rádi. Kdyby museli vařit oni, kdo ví, co by zbylo z baráku." Tomu jsme se zasmála.

„Chtěla jsem se zeptat, co děláš přes Vánoce?"

„No, nic. Budu na kolejích a učit se," přiznala jsem se.

„Promiň, asi jsem tě špatně slyšela. Nezmiňovala jsi slovo "učit se", že ne? Tvoje plány se právě změnily. Na Vánoce jsi u nás." Lili zavěsila. Vteřinu jsem držela mobil u ucha, než mi došlo, co se právě událo. No, dobře, takže teď musím sehnat dárky. To bude paráda! Zavřela jsem Word a pustila písničky od Strakidu. Jako první začalo hrát „Get back up!". Upustila jsem uzdu svojí ostýchavosti a začala hrozně zpívat a tančit po pokoji. Vánoční nálada se mě zmocnila a nehodlala pustit. Nebylo moc pozdě, tak jsem si vzala mikinu, tašku a vyběhla ven. Do dvou hodin jsem se dostala do pokoje a se spokojením jsem pozorovala nákupní tašky. Dárky koupené, hned se mi bude spát lépe.

Utekly dva dny. Přišlo ráno, kdy mám jet na Vánoce k Joeymu, Brianovi a Lili.

Probudila jsem se s naprosto úžasnou náladou. Strašně moc jsem se těšila. Tyhle Vánoce budou naprosto boží! Do batohu jsem si zabalila potterovské pyžamo, hřeben a kartáček. Tři balíčky ležely na stole, které nebyly zrovna úhledně zabalené. Ale snaha se cení. Pro Joeyho jsem koupila Bajky Barda Beedleho. Snad bude mít radost. Pro Lili jsem pořídila helmu, přesněji držáky na piva přidělaný na helmě. Jsem zvědavá, jestli ji hned vyzkouší. S Brianem byla potíž. Nevěděla jsem, co bych mu měla dát. Večer mě napadla úžasná věc, byla by to recese. Ještě jsem běžela do nejbližšího knihkupectví a koupila Opatství Northanger od Jane Austen. Nemůžu se dočkat jeho výrazu. Dárky jsem dala do batohu. Je vůbec možné, že budu mít tak skvělé Vánoce?

Přešla jsem ke skříni a hleděla na obsah docela zděšeně. Jelikož musím strávit Vánoce u dalších lidí, měla bych si vzít nějaké slavnostnější oblečení. Přece jenom,

Vánoce jsem trávila na kolejích s pizzou nebo čínou. Sáhla jsem po svých jediných šatech a podezřele je prohlížela. Šaty tvaru A v černé barvě. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli bych si je měla vzít. Na šaty moc nejsem. Odložila jsem je zpátky. Potřebovala jsem radu. Popadla jsem mobil a vytočila číslo Lili. Chvíli to zvonilo.

"Ahoj Lili! Potřebuju radu. Na ty Vánoce, mám si vzít šaty nebo...?" zeptala jsem se hned, jak to zvedla.

"Já bych tě rád viděl v šatech." Nebyla to Lili, ale Brian. Okamžitě jsem zrudla.

"Ehm, ahoj Briane," vyhrkla jsem.

"No, ahoj. Doufám, že si je vezmeš. Byla by změna, tě vidět v něčem jiném než v kalhotách."

"Vážně? No, dobře, že jsi ty to," řekla jsem a natáhla se opět pro ony šaty, "já, už musím končit, do hodiny u vás budu jo?" Spíše jsem mu oznamovala, kdy dorazím.

"Jasně, měj se!"

"Ahoj."