Listen to Your Heart [Starkid Fanfikce]

VI. The Way I Do

Probudila mě hlasitá rána. Pane bože, to je on! Zašmátrala jsem okolo sebe. V kapse mě něco tížilo. Málem jsem zapomněla na mou obranou zbraň. Vytáhla jsem vystřelovací nůž a očekávala útok. Někdo rozsvítil. Trhnutím jsem se napřímila a namířila nůž na osobu. Brian se leknul a zařval. Mozek mi začal fungovat. Byla jsem u Lili na gauči, tentokrát přikrytá dekou. Brian vypadal jako by měl brzy dostat infarkt. Po schodech se přihnali Joey s Lili.

„Briane! Co proboha vyvádíš? " zeptal se rozespale Joey a důstojně si zívl.

„Já? Ještě chvíli a sama by mě propíchla," ukázal na mě, „a navíc jsem neměl tušení, že tady Andy spí."

„Nechala jsem ji tady, protože měla slabou chvilku." Brian zvážněl. Otočil se na mě. Já jsem zdrceně seděla a pozorovala podlahu. Pomalu ke mně přišel. Lili dotlačila Joeyho zpátky nahoru. „Nech mě být, " zanaříkal.

„Hni sebou!"

Brian si ke mně přisedl. A dal mi dlaň na koleno. „Jsi v pohodě? " Zbytečná otázka. Ne, vážně nejsem.

„Možná." Na nic víc jsem se nezmohla. Jeho ruka se posunula výš a ovinula se mi kolem pasu. Bylo to poprvé, co jsem neucukla.

„Klid, jsem u tebe," zašeptal a moje svaly se pomalu uvolnily.

„Promiň mi to, " řekla jsem.

„Není co. Přece se nic nestalo," utěšoval mě.

„Já myslím i svoje chování."

„Mám tě rád, Andy, takovou jaká jsi." Už jsem si nemohla pomoct. Přitiskla jsem se k němu a objala ho. Sám se usmál a položil nás na pohovku. Jenom jsme takhle leželi, objímajíc se. Slyšela jsem jeho tlukot srdce, bilo divoce.

„Nikdy jsem neměla tak skvělého kamaráda jako jsi ty."

 ***

Bylo pozdě ráno, když jsem se probudila. Brian u mě nebyl. Nikdo nebyl vzhůru. Vydala jsem se do kuchyně pro snídani. V lednici jsem zahlédla vejce a máslo. Po dvou minutách hledání jsem našla i pánev.

Netrvalo ani deset minut a celá kuchyň voněla. Rychle jsem si vzala porci míchaných vajíček a kvapně je snědla. Tak jo, kde mají papír a nějakou propisku? Na ledničce byl připevněný magnetický bloček s tužkou. Utrhla jsem jeden a napsala vzkaz.

„Promiňte lidi za narušení nočního klidu. Už se to nebude opakovat! Doufám, že přijmete moji snídani jako dostatečnou omluvu.

A přáním hezkých Vánoc,

Andy."

Lísteček jsem položila na stůl. V kapse mikiny jsem nahmatala klíčky od auta. Potichu jsem vyklouzla ze dveří a rychlou chůzí jsem šla k autu, které bylo pokryté vrstvou čerstvého sněhu. Dlaní jsem odmetla sníh z čelního skla a nasedla dovnitř. Nechápu, proč s ním Steph odmítá jezdit. Kůže všude kam se jenom podíváš. Dotykový displej a další všelijaké vymoženosti. Strčila jsem klíč do zapalování a nastartovala. Automaticky jsem šáhlo po řadící páce, ale nic tam nebylo. Včera jsem si asi nevšimla, že je to automatika. Vyjela jsem na cestu, směr koleje.

Na pokoji jsem si uvědomila, něco strašného! Ještě jsem nedodělala tu anketu, ale tohle to nebylo. Vůbec jsem neuklízela! Ach, ta prokrastinace. Utřela jsem prach. Ustlala obě postele a přitom poslouchala písničky. Někdo zaklepal na dveře. S dobrou náladou jsem je otevřela. Žena s brýlemi na nose. Černé vlasy sestříhané do mikáda. Nemohlo ji být ani třicet let. Na rtech úsměv.

„Nesu vzkaz pro Stephanie," řekla.

„Ta tady není. Odjela domů."

„Díky bohu," řekla s úlevou.

„Proč?"

„Já jsem Katie, Katie Eddowes." Představila se. Měla stejné příjmení jako můj profesor ekonomie.

„Já jsem Andy Baskerville," řekla jsem na oplátku.

„Pěkné příjmení," zasmála se, „no, nic. Tady máš ten vzkaz." Podala mi úhledně složený papír. S úšklebkem jsem se na něj podívala.

„Ne, raději ho nečti. Pozvracíš se, jak moc je to zaláskované," naznačila, že se začne dávit. Rozesmála jsem se. Ta holka se mi líbí.

„A ty, jsi...?" načala jsem.

„Jo, jeho sestra. Moc si nejsme podobní, že?" opět se usmála.

„To vážně nejste, nechceš jít dál?" zeptala jsem se.

„A proč ne?" vešla a zpozornila když uslyšela píseň, která zrovna hrála z mobilu. Bylo to ze Starshipu "The Way I Do". „Ty-znáš-Starkidy?" vykřikla. Zněla jako pubertální holka.

„Jasné, jsou totiž naprosto úžasní!" řekla jsem stejně nadšeně. Nová kamarádka?

S Katie jsme se daly do řeči. Byla to herečka, a hrála v místním divadlu. Stejně jak já byla magor do Harryho. Rozhodla jsem se prokrastinovat uklízení a společně jsme šly do knihovny. Bavily jsme se o Harrym a dalších věcech. Když ze mne vylezlo, že znám Starkidy málem mi urvala obličej. Neustále po mě chtěla, abych ji s nima seznámila. Hlavně s Dylanem. Když jsem se jí zeptala proč hlavně s ním, tak trochu zrudla a řekla, že hezky zpívá. Nevěděla jsem, jestli bych vůbec mohla. Slíbila jsem, že se to pokusím domluvit.