Between the magic lines

Part IV. Obě v krásných šatech

Vše bylo hotovo.
Teda aspoň doufám, moje příprava trvala dlouho a já slyšela, že Ava chodila ven a zase zpátky. Bylo to trochu stresující, protože já nedělala nic.

Pomocí mých dlaní jsem šaty udržela 5 cm nad podlahou abych hned všechno nevydrhla a seběhla dolů...
,,Avo! Avo!" Volala jsem a rozhlížela se. Bylo to tu uklizené, ale nějak jinak. Prostě jinak. Mamka fakt uklízí... jinak. Tady bylo vše až moc na svém místě a za deset minut by to Ava nestihla. Teda myslím.
Spíš....jako kdyby přišla Hermiona, svým dlouhým hábitem vydrhla podlahu a při jednom nevinném mávnutí hůlkou vše bylo na správném ale až moc správném místě.

Zavrtěla jsem hlavou a pochybovačně jsem se zasmála, ale přece jenom moje oči postřehly jedinou vadu. Na stole byla skvrna, bílá kapka čehosi nejspíš mléka, nebo smetany a hned vedle byl zrzavý chloupek srsti. Okamžitě jsem přestala zkoumat srst a hrát si na Sherlocka Holmese. Z předklonu jsem se hbitě narovnala a přemýšlela, jestli mě děsí spíš to, že by tu mohla být Hermiona a její kocour a nebo to, že to je pravda.
Já vím, Já vím. Ale čarodějka uklízela mou kuchyni. Ani jsem ji neviděla!
Srst jsem vyhodila s dostatečným odstupem a smetanu jsem zlikvidovala utěrkou sotva jsem to postřehla a rychle za sebou práskla domovními dveřmi a vydechla.
,,Uf. To není skutečné. Ale čemu se divit..." Vrtila jsem hlavou, když jsem si vzpomněla co jsem vlastně já zač.