Between the magic lines

Part III.

,,Avo, nezlob se. Já vím, že máš teď těžké období s rodiči---"
,,Ano to mám." Přisvědčila Ava. Kývla jsem. Chápu to, před pěti lety jsem se cítila stejně. ,,---ale pochop mě. Můžeme kouzlit v utajení ne? Nebo chceš risknout to nejbáječnější co tě v životě potkalo?" Dodala jsem a na to rukama bouchla do postele.

Ava jen sklopila hlavu k zemi na fialkový koberec. Usmála jsem se a v mžiku se ocitla v tureckém sedu na zemi, kam směřoval její pohled.,,Uděláme si Tricoscho?" Zeptala jsem se a svižně zatleskala. Ava přesměrovala pohled na mě a kývavě se usmála.

,,Vzpomínáš, když jsme to udělaly poprvé?" Otázala jsem se a přitom krájela brambory na hranolky a házela je na pánev, rázem se ozvalo prskání oleje.
,,Nebylo to zase tak dávno." Zavzpomínala Ava. ,, Přesně před dvěma týdny, ale od té doby už je to nejspíš po čtvrté, právě dnes." Dodala. Snažila se vytáhnout z dolní skříňky pod dřezem světýlka a lampióny na pověšení. Vydala jsem ze sebe jen takový pohrdavý utlumený smích, Ava se zarazila a zasmála se taky.
,,Prosím, zamíchej rychle tu želatinu, ať se nezcvrkne!" Vykřikla jsem a hodila pohled po bublající růžové hmotě v kastrolu na sporáku. Ava přispěchala k zelené umělohmotné vařečce a míchala. ,,Ještě ty hranolky, džus, želatina, emm a horká čokoláda." Přeříkávala si Ava, oblizovala lžíci od čokolády a "dokonale" gestikulovala rukama.
,,--- a ze spíže, jak je vzadu ta velká černá bedna, tak z ní vezmi ty obří svícny a fialové svíčky." Podotkla jsem a všechny hranolky osolila a pokládala na velký bílý talíř.
,,Zase vzadu v altánku, za vašim domem to uděláme." Vyslovila Ava vše jedním dechem a nadšeně sebou otřásla.
,,Moment." Tleskla rukama a zmizela, zdálo se jakoby zůstala na schodech a něco hledala ve své tašce, kterou si tam nechává. Nepraktické no.
Mezitím co jsem želatinu aranžovala do mističek a nalévala džus do sklenic, na schodech se objevil stín Avy.
Na sobě měla takové lehké černé dlouhé šaty na ramínkách a přitom měla ruce za zády.
,,Panebože Avo, vypadáš---skvěle!" Přisvědčila jsem.
,,Ty taky budeš." Řekla a já jen nadzvedla obočí. Z Aviných zad nahoru, před Avu vzlétly úplně stejné šaty. ,,Ty jsou pro mě?"
V mém hlase bylo znát zaváhání. Ne že by mi Ava nikdy nic nedala, ale tohle se popsat nedalo.
Nechala jsem džus džusem a na vzpřímených pažích mi přistály lehoučké šaty, obmotané zlatavými vlákny jako obvykle.

,,Děkuju moc." Špitla jsem a už jsem byla v jejím náručí. Byl to krásný pocit, jejím tělem proudilo teplo až se mi chtělo spát- to i hodiny ukazovaly teprve osm hodin večer, ale myšlenky mi pracovaly na plné obrátky, takže spát mi opravdu nedovolily.