7 - "Nedotýkej se toho!"

7 1 0
                                    

Ráno bylo naštěstí docela příjemné a vypadalo to že se "hostům" spalo dobře.
,,Ohayo" popřála jsem po vylezení z auta, protáhla jsem se a šla si dát něco k jídlu. Chňapla jsem konzervu s fazolema. Nějak mi zachutnaly.
Za chvíly se už najedli všichni.
,,Tak jo! Rozdělení!" zavelela přísně Aoi: ,,ChiChi, Yuki, Akihoto, na jih, a já, Akemi a Katsumi na sever." Ještě rozdala všem vysílačky a zařvala: ,,Rozchod!"
Popravdě jsem byla z jejího rozhodnutí docela zklamaná, ale Aoi se nesmí odporovat jinak je zle.
Vyrazily jsme proto s batůžky, kompasem a mapou vstříc všemu.
Cesta nebyla tak hrozná a víceméně se nemusela prosekávat.
Až najednou jsme narazili na husté houští: ,,Stačí jen projít. Pusťte mne k tomu" pyšně si vykročil Akihiko. *Bum!*
,,Argh! Co tu dělá stěna?!"
Podívali jsme se nahoru a z houští se vyklubal zarostlej domek.
Cestu do domu jsme si perně vysekali, ale v domě moc překvapení nebylo.

YUKIIN POHLED

Začla jsem prohrabovat šuplíky, ale za jednim vzadu mne zaujal svítivý červený kámen. Nátahla jsem se pro něj. Chi se na mne otočila: ,,Nedotýkej se toho!" Ale bylo pozdě.

POHLED CHI

Yuki se rázem stala malá. Měla jsem chuť vyprsknout smíchy, ale když mi došlo že nevim jak to vrátit zpět, smích mě přešel.
Nechtěla jsem dotknutí kamene znova riskovat.

Za dveřma se ozval řev. ,,Co se to děje?" sotva jsem dýchala. Neznělo to hezky, spíše jako.. O ne.. ,,Tygr!" vykřikl Akihito a probourával okno. Domek byl moc malý. Musim ochránit Yuki.
Cítila jsem že se mi objevily ouška a ocas. Jo!
Tygr stál přede mnou a chtěl zaútočit, ale majzla jsem ho do hlavy starou lopatou co tam ležela.
Po chvilce se vzpamatoval a šel zase po mně a po Yuki. Vpálila jsem na něj: ,,Žer Foxfire!" Nevim odkud ten název mám, ale mi říkalo že to tak má být.
Akihotovi se konečně povedlo probourat dostatečně velkou únikovou cestu. Popadla jsem Yuki do náruče a utíkala jak jsem jen mohla.
Zapla jsem vysílačku: ,,Haló?! Naskytl problém! Setkáme se v "táboře".

Když jsme už viděli tábor, všichni už tam byli. ,,Co se děje?" postavila se Akemi.
,,Yuki!" křikla jsem a běžela směrem tam, ale přede mnou se objevilo oslnivě zářící světlo a ocitla jsem se v bílém nezámu kde stál.. ,,Tomoe?"
,,Co jsi tak překvapená?" usmál se: ,,Yuki ti nic neřekla?"
To mne seklo: ,,Co, neřekla?"
,,Sarayeva" zasmál se.
Ten jeho zákeřný úsměv mi leze na mozek.
Ustoupila jsem: ,,Jaká Sarayeva?"
,,Heh, Copak si nepamatuješ kam máte namířeno?" bavil se, ale mně moc do smíchu nebylo.
,,Jaká Sarayeva?!" okřikla jsem ho. Sklopil uši: ,,Dobrá, dobrá jen už tak nekřič!"
Přikývla jsem. Ukázal za mně a já se otočila: ,,Sarayeva.." vyšlo ze mne. Byla to opravdu Sarayeva.
Vešla jsem dovnitř. Nemůžu uvěřit že jsem tu.
Tomoe si mě hodil přes rameno. ,,H-Hej! Co to děláš?!" křikla jsem a začervenala se.
Tomoe však nic nevnímal a odnesl mne po schodech dolu kde mně pustil: ,,Woow.." přede mnou stála plná místnost všeho.
,,Můžeš si vybrat jednu věc" řekl a já vyšla. Samé zlaté vázy, diamanty, náhrdelníky.. Ale mně spíš zaujala malá duhová lahvička.
Zvedla jsem ji a otočila se na Tomoeho. Zase udělal ten svůj zákeřnej úsměv a já jsem zase prolétla oslnivou září. Nečekala jsem že se ocitnu uprostřed běhu, takže jsem s mojí šikovností zakopla. Naštěstí se Yuki postavila na nohy, ale já jsem se naplácla jako kdyby mne přejel bagr. ,,Argh" zamumlala jsem.
,,Není ti nic?" přiběhla za mnou Akemi. ,,Vše v poho" vstala jsem a z kapsy vyhrábla duhovou lahvičku. Musím jí věřit.
Otevřela jsem jí a podala jí Yuki. Ta se na mně podívala a začla pít. Okolo se objevila záře a z ní vystoupila Yuki jako dříve až na.. ,,Co to máš s vlasama?!" Měla je až po zem. ,,Uuú It" pískla Yuki.
Sice na to nebyla dobrá chvíle ale.. ,,Yuki? Proč jsi mi neřekla o Sarayevě?"

The Secret Of SarayevaWhere stories live. Discover now