9. kapitola

130 7 0
                                    

Peeta POV

Uslyším klepání na dveře a dojdu otevřít. Když za nimi uvidím Haytmiche, oddechnu si. Nemám náladu Katniss vysvětlovat ty moje výbuchy vzteku.

,,Pojď dál.'' řeknu a následuji ho do kuchyně. Otvírám ústa abych se zeptal proč přišel, když říka:,, Cetkie přijede.'' Znuděně se posadí a podívá se na mne, jako by čekal na mou reakci.

,,To je fajn.'' říkám s úsměvem. Jsem rád, že přijede. Konečně tu bude nějaké rozptýlení kromě Katniss, které se momentálně nedokážu ani podívat do očí.

Zatváří se, jako by věděl na co myslím a pokračuje.

,,Neboj, ví že se nesnete. Koneckonců, překvapilo by mě, kdybys ji dokázal vystát potom, co ti pozměnili vzpomínky. Aspoň znáš pravou Katniss.'' Mírně se ušklíbne.

Že se nemůžeme vystát? Co si to proboha myslí? Já od ní utíkám kvůli sobě! Ona za to nemůže.

A co když má Haytmich pravdu?
Našeptává mi hlásek v mé hlavě. To ona může za to, že tě mučili... Potřepu hlavou, jako bych tím mohl zaplašit myšlenky, které se mi v ní rodí.

,,Kdy přijede?'' zeptá se. ,,Příští týden.'' odpoví s hraným nezájmem. Už se docela těším na to, až se ti dva po tak dlouhé době setkají. Snad přitom nezničí zbytek Dvanáctého kraje.

,,Chtěl si mi ještě něco?'' otážu se, když si všimnu, že tam Haytmich pořád stojí. Vypadá, jako by se chtěl na něco zeptat.

,,No... ale víš co, nech to být.'' mávne rukou a odchází.

Co by ho mohlo zajímat? Nevím. Doufám, že až přijede Cetkie, tak se od ní něco dozvím. Pak mi to dojde.

Jo. Budu muset celou dobu být s Katniss. Ne že by mi to nějak vadilo ale... bojím se. Mám dojem, jako bychom stále hráli pro diváky a pro Snowa. Jako bychom byli neustále něčí loutky. Snad Plutarch nebude mít tak skvělý nápad a nepozve sem půlku Kapitolu.

Lidé si stále myslí, jak jsme do sebe zamilovaní...

Katniss a Peeta aneb Co se dělo po revoluci.Where stories live. Discover now