Peeta POV
Probudím se a podívám se na hodinky. Je deset hodin. Mám dojem, jako bych měl něco udělat, ale nemohu si vzpomenout co. Po ránu mi to nikdy nemyslí.
Sejdu dolů do kuchyně a připravím si šálek kávy a makový koláč. Moc se mi sice nepovedl, ale vyhazovat jej nebudu.
Otevřu okno a posadím se na parapet. Venku je hezky. Zahledím se na Katnissin dům. Kde asi je? Šla do lesa, nebo je stále v posteli? Už je to týden, co jsem ji neviděl.
Odněkud z dálky uslyším klapot a pisklavý hlásek, který pronáší nadávky všeho druhu. Vytočím hlavu co nejvíce abych viděl, o koho jde.
,,Do háje! Cetkie!'' zakleji a běžím nahoru do ložnice, kde se obléknu do bílého trička a modrých kalhot.
Jakto že je tady už dnes? Měla přijet až zítra. Nebo že bych zase ztratil pojem o čase?
Pak opět pádím dolů, kde někdo klepe na dveře. Udýchaně otevřu.
Stojí za nimi naštvaná Cetkie s kufrem v ruce. Mlaskne rty a nakráčí dovnitř. Vypadá stejně jako vždy. Kapitolané zůstanou stejní.
,,Cetkie já, moc se omlouvám. Myslel jsem, že...'' říkám, ale ona mne ublíženě přerušuje.
,,To je v pořádku Peeto. Haytmich říkal, že jste trochu dezorientivaní.'' No, vyjímečně měl pravdu.
,,Tak, kde je Katniss?'' zeptá se, jako by se nikdy nic nestalo. ,,No doma. Kde by byla?'' odpovídám. Cetkie stiskne rty do úzké linky a jde ke vstupním dveřím.
,,Pojď Peeto. Nebudeme tady sedět jen tak samy!'' řekne rázně svým pisklavm hlasem. Musím se usmát.
Vyjdeme ven a zamíříme ke Katniss. Když nám přijde otevřít, poklesne mi brada.
Je nádherná.
,,Ahoj!'' zapiští Cetkie a obejme Katniss. Ta jí kupodivu objetí oplácí a dokonce se usměje. Pak nás vpustí dovnitř.
Sedne si v obývacím pokoji na pohovku a Cetkie se usadí do křesla naproti ní, takže mi nezbývá ni jiného, než se posadit vedla Katniss. Prosím, ať to vydržím...
,,Tak děti, jak se máte?'' ptá se rozřázeně Cetkie. Všimnu si, jak Katniss nevědomky uhýbá pohled a tak začínám mluvit.
,,No, jde to. A co ty?'' Cetkie zasvítí oči když zjistí, že se o ni zajímáme a Katniss mi věnuje děkovný pohled.
,,Naprosto úžasně! Vennie si otevřela vlastní salon a já jim tam dělám veškerou administrativu. No to byste nevěřili, kolik času to zabere...'' štěbetá něco o nové práci a o lidech, které vůbec neznám.
Asi po dvaceti minutách si všimnu, že Katniss je z Cetkie na prášky. Pousměju se, ale nechávám to plavat. Cetkie stejně nic neutiší...
,,Zdravím!'' ozve se Haytmichovo hulákání a Cetkie zmlkne. Nevím, jak se mu to povedlo, ale jsem za to velmi vděčný, protože mě začínala bolet hlava.
,,Hytmichi, kde si byl. Sedíme tu už dobrých 40 minut.'' vynadá mu. Haytmich si něco zabručí pod vousy. Nejspíš něco ve smyslu- to byl účel.
I Katniss úlevou vydechne, když jej uvidí. A to se moc často nestává.
,,Tak, už jim stihla povyprávět všechny historky z Kapitolu?'' zeptá se.
,,Ano! Ale ti dva mi o sobě řekli tak dvě věty.'' Otočí se na nás. ,,Proč jste takoví zamlklí? Měli byste být šťastní a užívat si!''
To už Katniss nevydrží a osopí se na ni. ,,Šťastní? Cetkie, možná ti to ještě nedošlo, ale my už si nikdy nebudeme moct bezstarostně užívat!''
Cetki semkne rty, ale výstřelek nijak nekomentuje. Ihned se otočí na Haytmiche. Abych se přiznal, za tohle ji obdivuji.
,,No, co bude k obědu? Mám hlad jako vlk. Jen ať to nejsou nějací červy, protože ve středu...'' blábolí Cetkie a Haytmich na mě vrhne zubožený pohled. Jako by se ji po všech těch letech nenaučil nevnímat...
