Because I care (Jessica Jones ff/CZ)

You are a Monster...but I'm not scared of you / Part III.

Vešli do KilGraveova "pronajmutého" bytu. 

Jayden zůstal stát mezi dveřmi a snažil se svou poslušnost zlomit, ale nedařilo se mu to. A právě proto měl takový strach. Díval se na toho muže a hlavou mu létalo snad tisíc myšlenek.

Co mu udělá? Kdo to je? Je to ten, co o něm mluvila Trish? A neměl by tedy být mrtvý? A co máma? Pane bože máma.

Jayden se zhrozil ještě víc. Co udělá máma až zjistí, že ho "unesli"? 

"To se stydíš?" Přerušil ho v přemýšlení mužův hlas. 

"Pojď sem" Pokynul mu rukou a Jayden až moc ochotně vykročil. Očima přitom zabloudil na blízký stůl, který byl celý zaházený fotkami. Lidi na všech z nich poznal. On, máma a Trish. Na kterých taky Malcolm.

"Posaď se" Jayden si sedl na nabízenou židli a nespouštěl z muže oči. 

On si sedl jemu naproti a pobaveně si ho prohlížel. Ale určitě v tom bylo víc než pobavení. V tom pohledu byla zvědavost a jakási touha, která se vyznačovala podivnou svítivostí, kterou jinak tmavým očím dodávala.

"Gerarde?!" Křikl najednou muž. Do místnosti se přihnal jiný, jako by ho honili všichni čerti. Jayden si okamžitě uvědomil, že toho o pomoc požádat nemůže, protože je taky pod kontrolou.

"Ano pane?!" Vyhrkl Gerard nedočkavě.

"Zajdi si do města, dělej si co chceš, ale máš několik podmínek. Něco sněz, nevzdaluj se moc daleko od bytu, nekontaktuj nikoho známého a nikomu se o mě nezmiňuj, jasné?" 

"A-Ano" Vykoktal Gerard.

"Tak jdi! Šup! Ať už tě nevidím!" 

Gerard vyrazil ze dveří bytu tak rychle, že málem zakopl o svoje vlastní nohy.

"Tak..." Vydechl muž, šibalsky se pousmál, byl to vlastně spíš úšklebek, a podložil si bradu svými složenými dlaněmi. Svoji pozornost teď věnoval už jen Jaydenovi.

"Nebudeš křičet, ani utíkat. Ale máš možnost říkat co chceš"

Jayden překvapeně otevřel pusu.

"Co jste kruci zač?" Vydechl.

"Copak se ti o mě Jessica nezmiňovala?" Pozvedl muž obočí.

"Jste ten muž...ten co jí ovládl mysl, že? KilGrave..." 

To už Jaydenovi začalo docházet cestou sem.

"No tak vidíš, že víš kdo jsem" 

"Máte být mrtvý!!" Vyhrkl Jayden zoufale.

"Ano. Ale zdá se, že mám nejen schopnost lidi přesvědčovat, aby dělali co chci, ale dokážu se hojit tak rychle, že vlastně...ani nemůžu umřít. Rozhodně tedy ne na jednoduché zlomení vazu. Smůla, že to tvá matka nečekala" To že ani on, raději vynechal.

Jayden mlčel. A nenáviděl se za to.

" Sedmnáct let" Povzdechl si KilGrave a opřel se v židli pohodlněji.

"Sedmnáct let ji nevidím a co tu pak najdu? Tebe. Jako bys jí z oka vypadl. Jsi tak nádherný..."

Jayden ucukl očima, jako by ho KilGraveova slova spálila.

"Jen by mě zajímalo...kdopak je tvůj otec chlapče? Podívej se na mě a odpověz"  Jayden na něj znovu pohlédl.

"Já nevím"

"Opravdu?"

"Ano" 

KilGrave naklonil hlavu a zářivě se usmál. Bylo to ale jedovaté.

"To je zajímavé! Asi si to budu muset zjistit. Chceš to pak také vědět?"

"Ne" Jayden k jeho i svému překvapení ani nezaváhal s odpovědí. Opravdu to nechtěl vědět. 

"Řekni mi své jméno"

"Jayden"

"Jayden" Zopakoval KilGrave a zatvářil se, jako by ta písmena chutnal na jazyku. "No...mohlo to být horší, například George" Pokrčil nakonec pobaveně rameny.

"Tak mi pověz Jaydene...bojíš se mě?" 

Tahle odpověď trvala Jaydenovi trochu déle.

"Nevím" 

"Prosím?"

"Nevím" Zopakoval Jayden a zároveň si sám uvědomil, že je to vlastně pravda. Tam na střeše a cestou sem měl šílený strach, to nepopíral, ale teď to nějak opadlo. Nemyslel si, že mu ten muž ublíží, ale nebyl si tím zase tak jistý. Byl rozpolcený.

KilGrave se jemně zamračil.

" Nechci aby ses mě bál, jasné?"

"Ano"

"Nemusíš mi to potvrzovat, protože to říkám. Řekni to za sebe. Přesvědč se sám, že ti nehodlám nijak ublížit"

Jayden se mu díval do očí. Hledal lež. Ale ty oči byly tak hluboké a hypnotizující, že raději rychle odvrátil hlavu a přikývl.

"Dobrá...pojď ke mně" Jayden vykulil oči, ale vstal a přešel až úplně k muži.  KilGrave se lehce odsunul od stolu a široce se ušklíbl.

"Posaď se"

Jayden zmateně zamrkal. Kam?

"Na klín. No tak sedej" Jayden se zatvářil naprosto zděšeně, ale usadil se na KilGraveových nohou. Muž si ho přitiskl k hrudi a kolem ramen mu položil své paže. Jayden se napjal, když ucítil jeho rty na svém uchu.

"Podívej. Dotýkám se tě a neubližuju ti, ne? Uvolni se, zkus to" Jayden zavřel oči a uvolnil ramena. Jen pomalu, ale uvolnil.

"No vidíš že to jde..." Pousmál se KilGrave.

"Máš hlad? Co kdybychom objednali pizzu, co?" 

Jayden se už teď bál, co se stane poslíčkovi, co pizzu přinese.

...

Trish rychle přišla k velkému oknu vedoucímu na terasu a otevřela ho.

"No konečně. Nechci být hysterická, ale už jsem čekala, že bude zpátky" Řekla až moc rychle a to jen potvrdilo, jak moc je nervózní. 

Jessica kolem ní prošla do jejího bytu.

"Nechal si tu věci?"

"Jo, asi se neplánoval vrátit domů" Odvětila Trish.

Jessia zavřela oči, zhluboka se nadechla a zavrtěla hlavou.

"Jdu ho hledat"

"Řekla bych, že už je skoro dospělej, ale tobě je to stejně jedno, co?" 

"To si piš. Pořád je to můj syn" Jessica se znovu otočila směrem k balkónu.

"Jess!" Otočila se přes rameno, když na ni Trish zavolala.

"Jestli se zlobíš, kvůli tomu, že jsem mu to řekla...tak promiň, ale vypadal, že už to nesnese"

Jessica jen pokývala hlavou. "Nezlobím se na tebe Trish. Zlobím se na sebe, protože jsem se k tomu nedokázala odhodlat" Seskočila z balkónu dolů, do tmavnoucích ulic Hell's Kitchen. Nebe se barvilo do ruda, jak zapadalo slunce a ona zase nemyslela na nic jiného, než na ten úlisně upřímný úsměv. Trvalo jí tak dlouho sejmout ho. A trvalo jí moc dlouho rozhodnout se, zda to Jaydenovi řekne. A zase selhala a ublížila tím někomu, kdo jí byl nejblíž. 

Musí Jaydena najít a nějak mu to vynahradit...