Because I care (Jessica Jones ff/CZ)

She didn't care for you, she didn't love you, but.../ Part I.

"Nehádej se se mnou!"

"Už je mi šestnáct mami! Jsem dost starej na to, abych mohl pomáhat lidem!"

"Tohle už jsme přece probírali Jayi!"

"To že ty nechceš být hrdinka se mě netýká!"

Stáli naproti sobě, oba naštvaní a oba unavení věčnými spory, ale přesto znovu a znovu bránící  si vlastní názor.

"Nikdy jsem neřekla, že jo"

"Ale no tak mami...oba víme že si to myslíš. A stejně mi nikdy neřekneš důvod. Nikdy mi neřekneš, co se ti tehdy stalo, že jsi přestala zachraňovat normální lidi, že ses začala starat jen sama o sebe a o těch pár lidí, co jsou nám nejblíž, ale nikdy o nikoho jiného. Vážně nikdy"

"To není tvoje věc, mám zkušenosti..."

"Ale já ne mami a o to jde! Nech mě mít vlastní zkušenost, nebo už mi sakra řekni proč přesně nechceš, abych se motal kolem ostatních hrdinů a sám se jedním stal!"

A Jessica mlčela. S nakrčeným obočím se dívala na svého šestnáctiletého syna a v krku cítila hořkost z toho, jak ho shazuje. Ale on nevěděl, netušil, co se může stát, když si nedá pozor. A nechtěla, aby ho potkalo něco podobného, jako potkalo ji. Né jeho. Né jejího syna, který byl tak celý po ní, že tu byla velká pravděpodobnost.

Jayden si zhluboka povzdechl a promnul si oči. Snad si myslel, že to zakryje, že v nich má slzy.

"No tak fajn...beru to jako konečný souhlas k tomu, zjisti si to sám" Otočil se ke dveřím. Jessica něco chtěla říct, moc chtěla, chápala, že by určitě měla, ale...nakonec neřekla nic. Jen ho sledovala, jak zvedá batoh, co si předtím položil na zem a vychází pryč z jejího bytu/kanceláře. 

Měla by ho zastavit...ale to by pak musela znovu myslet na svou minulost. Na to, kolik lidí zklamala svou neschopností zastavit jediného muže...

"Smile..." 

Jediná vzpomínka jí probleskla před očima, ale rychle ji zahnala. Když znovu zvedla hlavu ke dveřím, Jayden už byl pryč. 

Jessica se otočila a došla k baru, odkud vzala flašku whiskey. Odzátkovala hrdlo a lokla si přímo z ní. Od té doby před sedmnácti lety, kdy to skončilo, už alkohol neměla zastrkaný na všelijakých místech u sebe po bytě, ale nikdy se ho nevzdala úplně. Jak by taky mohla, se svým životním stylem?

"Jaydene..." Zašeptala do ticha. Tak moc by si přála, aby mu to dokázala říct. Ale pochopil by to? Zná super-hrdiny jako ty, kteří se nebojí skrývat svou tvář. Nikdy neviděl tu temnotu, co se skrývá v jejich duši.

Vzala mobil a posadila se na stůl.

...

Jay procházel rušnými ulicemi Hell's kitchen a byl zklamaný. Myslel si, že se konečně, po tolika letech, dozví, co jeho matku po takové době stále děsí. Co ji nutí držet sebe a jeho mimo skutečné dění, jen ve svém vlastním světě malé detektivní kanceláře.

Své uhlově černé vlasy měl pohozené ve tváři a batoh na jeho ramenou ho nepříjemně tížil. Věděl kam jít. Kde zjistí pravdu. Protože tahle pravda mu byla zatajována celý jeho život a on už nemohl dál.Chtěl vědět, co tak strašného Jessicu mohlo zlomit. Co donutilo jeho otce odejít pryč, ještě dřív než se narodil. 

Zjistí pravdu od jediné osoby, kterou od dětství vídal a znal. Podíval se nahoru, k vrcholkům drahých mrakodrapů a semknul rty. Pak pevně rozhodnutý znovu vykročil vpřed.

...

Od té doby, co udělala chybu se Simpsonem se Trish raději dvakrát ujistila, že ví a zná toho, kdo jí zvoní u dveří. Jaydena, ale pustila okamžitě dál, zvlášť s výrazem, co měl ve tváři.

"Ahoj" Pozdravil ji tiše a odložil si batoh u botníku, kde se taky zul.

"Ahoj...buď tu jako doma" Řekla Trish a odešla k lince.

"Chceš něco k pití?" Zeptala se ho, když se posadil na gauč.

"Vodu, dík" 

Trish vzala skleničku a napustila mu vodu. Pak k němu přišla, dala mu ji a sedla si k němu.

"Tak spusť, co se zase stalo?" 

Jay se napil a podíval se na ni svýma temně modrýma očima. Nic neřekl, ale Trish to stejně pochopila.

"Už zase jste se pohádali" Zkonstatovala s povzdechem a opětovala mu pohled. Jayden jemně kývl. 

"Zase kvůli hrdinství?" Pozvedla Trish obočí a Jay odložil skleničku.

"O hrdinství mi nikdy nešlo Trish. To je cesta jednotlivce a kdybych fakt chtěl být viditelnej hrdina, její názor bych prostě odignoroval, ale...ona mi pořád nechce říct o tom, co se tehdy stalo. Co zruinovalo její život...tvůj život...život všech kolem nás a já už to nevědomí nesnesu Trish" Řekl Jay.

"Tak mi to řekni ty, prosím"

"Jayi..."

"Trish prosím...já už to fakt nemůžu snášet. A nesnáším, když ji najdu v tom jejím stavu a nedokážu jí pomoct" Jayden zněl klidně, soustředěně, ale přesto tam šlo slyšet to zoufalství, co cítil.

Trish na něj tiše koukala, nejistá, co má udělat. Věděla, že Jessica mu to nechce říct. O tom jak se nechala ovládnout a zabila kvůli tomu. Kolik lidí si ublížilo  a přišlo o život kvůli ní a tomu, že se tehdy nepřesvědčila, že autobus vykonal svou práci dobře. 

Ale zároveň věděla, že Jay má pravdu. Jessica někdy upadala do apatických stavů, když ji dohnaly staré vzpomínky. Pak nejedla, nespala, téměř ani nepila a jen Jaydenova, její a někdy i Lukeova a Malcomova přítomnost ji dokázaly z apatie vytrhnout. 

Měl by to vědět. Možná už je vážně čas.

Trish hluboce vydechla a rozhodla se.

"Kdysi žil jeden muž, který si říkal KilGrave" Začala zvolna. Jay se nejdřív zatvářil překvapeně, že začala mluvit, ale pak ji začal napjatě poslouchat, aby mu neunikl jediný detail.

"Jako dítě měl mentální nemoc a jeho rodiče vynalezli látku, která tuto nemoc měla odstranit, ale vakcína měla vedlejší trvalé účinky, o kterých nevěděli. Dala mu schopnost ovládat lidi svým hlasem. Už od dětství všichni dělali, co řekl, proto se nikdy nenaučil, co je dobré  a co špatné, co lidi dělají z vlastní vůle a co je nutí dělat on. 

Potkal tvou matku a ovládl ji. Začal na ní být závislý a prohlašoval, že ji miluje, což svým vlastním zvrhlým způsobem mohla být pravda. Pak ji donutil zabít jednu ženu a ta vražda Jessicu dostala z jeho nadvlády, navždycky, nikdy jsme nepřišli na to, jak, KilGravea pak srazil autobus, mysleli jsme, že to nepřežil, ale šeredně jsme se mýlili. Dva roky předtím, než ses narodil KilGrave Jessicu vyhledal. Zabil lidi, na kterých nám záleželo, ublížil jí, mě...a ona si dává za vinu, že jí trvalo tak dlouho, než se odhodlala k tomu ho zabít. Že ti lidé umřeli kvůli ní.." Trish se odmlčela.

"I když to skončilo už před sedmnácti lety, pro ni to neskončí asi nikdy, pořád jí to bude strašit. Nechtěla ti to říct, kvůli tvé bezpečnosti a taky kvůli tomu, abys ji nezačal vinit za to, jak dlouho jí trvalo, než srazila jednoho, jediného muže, vůči kterému měla ještě výhodu, k zemi" 

Dívala se na Jaydena, který měl nakrčené obočí a díval se někam do prázdna, ruce měl složené ve svém klíně. "Já...to jsem...nečekal..." Zašeptal po chvíli a vstal. "P-Potřebuju chviličku..." Vstal a zamířil si to ke dveřím. Trish se ho ani nepokoušela zastavit, jen, jakmile za ním klaply dveře, sáhla po telefonu a vyťukala sms.

Je u mě, ví to. Myslím, že bude v pohodě.

Pak ji odeslala a podepřela si zmoženě hlavu. Byl to dobrý nápad? Jessica ji asi zabije...