,,Scared?" ,,You wish." ✔ | ᵈʳᵃᵐⁱᵒⁿᵉ ¹

•40.Potíže kvůli rostlině

,,Harry, celou dobu říkáš, že si s tím vejcem nějak poradíš. Druhý úkol už je ale za tři dny!" procházela jsem s Harrym po bradavických pozemcích. Odcházeli jsme od Hagrida, který nás pozval na čaj. ,,Já vím, Hermiono," přikývl zamyšleně Harry. ,,S drakem sis poradil díky odvaze. Nevím, jestli to teď bude stačit. Jsi můj kamarád....já..bojím se o tebe," sledovala jsem ho nejistě a stiskla mu rameno. ,,Nevím, jak to mám rozluštit. Pokaždé, když to vejce otevřu, vydává hrozný rámus," povzdechl si. ,,Hej, Pottere! Harry!" oba jsme se otočili. Za námi běžel Cedric Diggory. ,,Cedricu?" podivil se Harry. ,,Víš, vlastně jsem ti nepoděkoval. Kdybys mě neupozornil na ty draky..-" ,,O nic nejde Cedricu, vždyť ty by jsi to udělal taky," mávl nad tím rukou Harry a pokusil se usmát. Stal se z toho spíš úšklebek. ,,No právě," rozzářil se Cedric. ,,Znáš koupelnu prefektů v pátým patře? Není to špatný místo na koupel. Vezmi to vejce a..popřemýšlej nad ním v horký vodě," mrkl na něj a otočil se. Odcházel a já se nechápavě dívala na Harryho.

,,Co tím myslel?" zeptala jsem se ho, když jsme kráčeli k hradu. ,,Myslím, že tomu začínám rozumět..."

•••

,,Ještě jednou Harry, prosím," já, Harry a Draco jsme byli v knihovně. Draco se ležérně opíral o police a já přecházela sem a tam. Harry nám vyprávěl o včerejším zážitku. Jak šel s vejcem do koupelny prefektů a ponořil ho do vody, že začalo zpívat. Pak že ho nachytal Filch, Snape a Moody. Harry měl po tom incidentu něco s nohou. ,,Přijď za námi v ten modrý svět-" ,,Černé jezero, to je jasné," ,,Máš hodinu jen krátký čas-" ,,Opět jasná odpověď," ,,Ztracené abys získal zas," ,,Takže zřejmě bude v jezeře něco jako poklad a ty ho budeš muset najít. Ovšem, máme malý problém-" ,,Malý? Hermiono malý? Kdy jsi naposledy zadržovala hodinu dech pod vodou?" Harry byl značně nervózní. Vždyť už za dva dny se měl účastnit druhého úkolu!

,,Škoda, že jsme na to přišli tak pozdě," povzdechl si Draco. V tom mě něco napadlo. ,,Možná vím, jak bych ti mohla pomoct. Budu to ale muset provést sama," řekla jsem tajemně a od obou kluků schytala vyděšené pohledy. Dnes večer...

•••

Vynechala jsem večeři. Byla jsem sama na pokoji a dívala se do Pobertova plánku. Všichni studenti i profesoři byli ve Velké síni a já tak měla prostor na svůj úkol. Nikdo mě nesměl vidět a to také zařídil Harryho neviditelný plášť. Byla jsem ráda, že mu Ron ten plášť vrátil a taky jsem byla vděčná za Pobertův plánek. Nastal čas.

V jedné ruce jsem svírala hůlku a v té druhé držela plánek. Plášť jsem měla přehozený přes sebe a zamířila do prvního patra. Potřebovala jsem něco ze Severusových zásob a kdybych ho o to požádala, jen by se mi vysmál. A navíc by dobrovolně Harrymu nepomáhal. O všechno jsem se tedy musela postarat sama. Jediná chybička a mohla jsem se s plánem rozloučit.

Přede mnou už bylo poslední schodiště a já zahlédla Severusův kabinet. ,,Alohomora," zašeptala jsem a dveře se otevřely. Bylo tam tolik sklenic s přísadami do lektvarů...podívala jsem se do plánku. Stále byli všichni na večeři. Oddechla jsem si a začala sklenice zkoumat. Ne....ne...ne..ne.

Pak mě napadlo něco jiného. ,,Accio žaberník!" nevěřila jsem tomu, že to bude fungovat a tak jsem se zatvářila překvapeně i potěšeně zároveň, když mi do ruky přistála sklenička s žaberníkem. Vyndala jsem ho ze sklenice. Byl nechutně slizký a já se otřásla odporem. Uslyšela jsem kroky. Vždyť je brzy na to, aby se studenti vraceli z večeře! Vyděšeně jsem se podívala do plánku. Tečka ukazovala jméno Neville Longbottom, který už byl kousek od kabinetu. Podívala jsem se na tečku se Severusovým jménem. Právě byl na cestě z Velké síně!

Rychle jsem vykoukla z kabinetu  ,,Neville!" křikla jsem na kluka z Nebelvíru, který často na něco zapomínal. Vyděšeně se otočil ným směrem a vypadal, že se mu ulevilo, že vidí právě mě. ,,Hermiono! Co to tam děláš?" přiběhl ke mně. ,,Neville, teď mě musíš dobře poslouchat. Tohle je žaberník," dala jsem mu do ruky tu slizkou věc, ,,musíš ho dát Harrymu ještě dřív, než bude druhý úkol a musíš mu ří-" přerušil mě s rozzářeným úsměvem. ,,O žaberníku vím spoustu věcí! Bavil jsem se o něm tehdy s profesorkou Prýtovou. Vím, jak ho má Harry použít," ujišťoval mě. Letmo jsem koukla do plánku. Severus se rychle blížil. ,,Výborně, tak na to prosím nezapomeň. A teď honem běž, neztrať ho. Jde sem Snape!" varovala jsem ho. Jeho tvář byla najednou popelavá a tak rychle utekl. Byl už jen kousek odtud. Pár schodů. ,,Neplecha ukončena!" dotkla jsem se hůlkou plánku a kresba zmizela. Sebrala jsem neviditelný plášť, plánek si dala do hábitu a prázdnou sklenici od žaberníku nechala na jiné poličce, než byla. Nestihla jsem to však dostatečně rychle.

Bylo pozdě. Stál ve dveřích a překvapeně, ba i dokonce zklamaně, mě přejížděl pohledem.

Aloha! Tohle je zřejmě ta nejdelší kapitola. Má 800 slov!:D
Původně jsem to chtěla udělat tak, že by Mia zaslechla kroky a Nevilla bych dala až do další kapitoly, ale to bych ten den členila na hodně částí:D
Tak co na to říkáte?:)
Dostali jsme se pod #10 v Fanfiction!:0
Thx, ILY❤