,,Scared?" ,,You wish." ✔ | ᵈʳᵃᵐⁱᵒⁿᵉ ¹

•19.Už nebudu tou Hermionou

Uplynulo několik dní od doby, kdy jsem se poprvé po dvou týdnech probudila na ošetřovně. Byl konec října a do oken bubnoval déšť. Čekala jsem na Draca, až za mnou přijde po vyučování, protože madame Pomfreyová stále trvala na tom, že ještě nejsem zdravá. Povzdechla jsem si a přetočila se na pravý bok. Neurčitě jsem kreslila kroužky na povlak polštáře a snažila si vzpomenout, co se tehdy v lese stalo.

Napadly nás akromantule, jedna mě kousla a v mém těle byl jed, který oslabil mé tělo a proto jsem nebyla schopná vykouzlit patrona, když se objevili mozkomorové. Pak si ještě vzpomínám na stříbrného orla s laní. Všechno nasvědčovalo tomu, že Dracův patron je orel a profesorův patron je laň. Nikdy jsem si nezkusila vyčarovat patrona. Nikdy jsem nebyla tak dokonalá, jako slavný Harry Potter, kterého všichni učili, jak se bránit. Stála jsem vždy ve stínu a pro ostatní jsem byla jen ta šprtka, mudlovská šmejdka a pomocnice Harryho Pottera.

Já o vlku a vlk-

,,Ahoj Hermiono," pozdravil mě Harry, který se tu nečekaně objevil. Trhla jsem sebou a lehce zvedla ruku na pozdrav. Nechtělo se mi mluvit. ,,No, víš, už je ti líp?" chtěl vědět a nervózně postával u mé postele. Pokrčila jsem rameny. ,,Našel jsi plášť?" zamumlala jsem. ,,Nenašel," povzdechl si. Nechtěla jsem mu říkat, kdo ho má. Aspoň ne teď. Teď jsem se soustředila na svůj, do puntíku vymyšlený, plán, který se měl uskutečnit už před třemi týdny.

,,No, ehm, jen jsem se chtěl zeptat, jak ti je, tak zase půjdu," řekl váhavě a vytratil se. Když už tu byl Harry, muselo už skončit vyučování, no ne?

,,Ahoj Mio," rozzářila jsem se, když jsem ho uslyšela. ,,Ahoj Draco," usmála jsem se na něj a sledovala ho, jak si přitahuje židli k mé posteli a sedá si na ni. ,,Jak bylo dnes ve škole?" zeptala jsem se ho a on se zamračil. ,,Nebuď na něj pořád naštvaný," vzdychla jsem. Dneska měli dvouhodinovku lektvarů a Draco ze Snapeovi přítomnosti teď není nijak extra nadšen.

,,Cožpak nemá vůbec rozum? Mohla jsi být teď už dávno mrtvá! Já věděl, že tě nikam nemám pouštět," zavrčel vztekle. ,,Musela jsem tam jít. Mám na tom stejný podíl," protočila jsem očima. Draco o tom nic nevěděl. Jenom já a profesor lektvarů. ,,Musela? A řekneš mi už, u Merlinových vousů, proč?" zvedl obočí. Zavrtěla jsem hlavou. Zavřel oči a zhluboka se nadechl.

,,Fajn tak..já asi půjdu. Chci mít volný víkend, takže si úkoly udělám teď. Pak za tebou zajdu," pohladil mě po ruce, ale jeho hlas zněl chladně. Proč to prostě nepochopí? Oči se mi zalily slzami, když jsem ho viděla odcházet v takové náladě. Madame Pomfreyová říkala, že v tomto stavu jsou změny nálad normální. Jak dlouho tu budu muset ještě být?

•••

,,Můžete jít, slečno Grangerová," usmála se madame Pomfreyová a já nadšeně vyskočila z postele. Konečně! Měsíc ležet na lůžku není zrovna úžasné. Běžela jsem ihned do sklepení za profesorem Snapem. Díkybohu byl pátek a já doufala, že tentokrát už vyjde všechno tak, jak by vyjít mělo. Zaťukala jsem na dveře učebny, protože akorát končila poslední hodina a po vyzvání vkročila dovnitř. V místnosti byli mrzimorští a havraspárští druháci, kteří se už měli k odchodu. Snapeův kamenný výraz trochu povolil, když mě uviděl. Přesto na něm bylo vidět, že si stále vyčítá to, co se stalo.

,,Už mě díkybohu pustili, pane profesore!" vypískla jsem nadšeně. Konečně jsem si večer mohla lehnout do své postele s nebesy a neděsila mě představa, že budu muset usínat s myšlenkou na noční můry, které se mi na ošetřovně zdávaly. ,,To vidím," ušklíbl se. ,,Lektvar je hotový," podal mi malou lahvičku s růžově zbarveným obsahem.

,,Děkuji, pane profesore. Tentokrát to už doufám vyjde." teď už nebudu tou Hermionou, za kterou mě všichni mají.

Tak co říkáte na díl?:))
Všichni už určitě víme, o který lektvar půjde a pokud ne, dozvíte se v další kapitole:)
Zítra čekejte díl a já doufám, že budu moct vydávat jak fakty, tak kapitolky, ikdyž budu pryč:)
A hrozně moc děkuji za krásné komentáře, ani nevíte, jakou mi dělají radost!:')
°Neplecha ukončena°
Thx, ILY❤