Long way up 3 |book 3|

Chapter 17

Vyjeli jsme z města a frčeli jsme si to -mě neznámo kam- po dálnici. Slunce už zapadalo ale stále bylo ještě dostatečně světlo. ,,Takže.." začala jsem. ,,Když jsem byla malá. Spala jsem u babičky na chatě." Při posledním slovu jsem se podívala na Evena, jestli vnímá. Vypadalo to, že ne. ,,A babička řekla, že jí mám skončit na zahradu pro dřevo, že zatopíme. Tak jsem se oblékla a šla ven. Všude už byla tma a já začínala mít strach, protože tmu já prostě nenávidím. No a tak jsem šla pomalu a potichu až na konec zahrady, kde máme špalek a dřevo." Opět následoval pohled směřovaný k Evenovi. Stále stejný kamenný výraz ve tváři. ,,No a tak jsem vzala pár těch dřívek do náruče a chtěla jít zpátky. Jenže se mi něco otřelo o nohu a já upustila ta dřívka s tím, že jsem vylezla na strom. Myslela jsem si, že to je něco co mě chce sežrat." Pokrčila jsem rameny a podívala se z okna. Tentokrát už Even zareagoval. ,,A?" Zamumlal. S otevřenou pusou jsem se na něj podívala. Naše pohledy se střetly, ale jen co se tak stalo jsme se zase podívali každý někam jinam. ,,Strávila jsem tam hodinu, dokud pro mě babička nepřišla." Odpověděla jsem s malým a krátkým úsměvem.

,,Byla jsi vždycky takhle ukecaná?" Zeptal se sarkasticky s lehkým úsměvem, který jsem zřejmě neměla vidět. Byl malý, ale já to poznala. Poznala jsem, že to v něm zbudilo nějaké pocity. Povytáhla jsem jeden koutek nahoru a nahlas vydechla.

,,Byl jsi vždycky takhle veselej?" Pošťuchovala jsem ho ironicky. Snad si nemyslel, že jsem si za ten den nevšimla toho, jak mlčí. To je takový to
"Ahoj Evene"
"..."
"Jak ses dneska měl?"
"..."
"Sluší mi to triko?"
"..."
"Nejsem v něm moc tlustá?"
"..."
"Tak dík no."

Víte co myslím. V tomhle dneska vyhrál na to tata, když to srovnám s tím, jak jsme se vždycky normálně bavili.

Neodpověděl. Říkala jsem si, že ho nechám být, ať se nad tím zamyslí a že raději zapnu rádio. Bohužel jsem asi nebyla jediná koho to napadlo a při mačkání jednoho z tlačítek, jsem na sobě ucítila něčí dotyk. Bingo! Byl to dotek Evena. Koho jiného že, když jsme sami v autě. Omluvně jsem se na něj podívala, ale ten si mě nevšímal. Zkusil to znovu a zapnul rádio. Z rádia se ozvala moje oblíbená písnička. Wonderwall..

Today is gonna be the day

That they're gonna throw it back to you

By now you should've somehow

Realized what you gotta do

I don't believe that anybody

Feels the way I do about you now

Backbeat the word was on the street

That the fire in your heart is out

I'm sure you've heard it all before

But you never really had a doubt

I don't believe that anybody

Feels the way I do about you now

And all the roads we have to walk are winding

And all the lights that lead us there are blinding

There are many things that I would

Like to say to you

But I don't know how

Ze začátku jsem si myslela, že je to jen náhoda, ale potom jsem si všimla zasunutého cédéčka v rádiu v autě a došlo mi to. Proč chtěl abych to slyšela?