Vendetta [J.B.]

28.Chapter

Jason

Zaslechl jsem zvuk tekoucí vody, který přicházel z koupelny. Podle toho jsem usoudil, že se Hope sprchuje. Sedl jsem si k ní na postel a nepřítomně koukal na dveře. Pousmál jsem se při vzpomínce na naši chvilku uprostřed deště. Konečně jsem dokázal nahlas vyslovit že mi na ní záleží. To beru jako pokrok.

Nevím co se bude dít až sem přijde.. Jediné co vím je, že ji nechci ztratit. Nedokážu si představit co bych bez ní dělal. Ona si to možná ani neuvědomuje, ale pravdou je, že mi pomáhá. Hodně. Díky ní se cítím na živu. A moje zamrzlé srdce roztává.

Těžko říct jestli cítí ona něco ke mě, ale kdyby tam nic nebylo, tak už by dávno utekla a vykašlala se na mě. Měla tu možnost a neudělala to. Zůstala. I přes to že ví, jak na to jsem.

Jsem vrah, který bez soucitu zabil pět kluků a psychopat, co v noci nemůže spát. Ale ona se mě stejně nebojí. Je to zvláštní. Mířil jsem jí pistolí na hlavu, vyhrožoval že ji zabiju.. A dokonce mě i slyšela vyřknout to přímo. I tak ze mě nemá strach a věří mi. A já bych to vážně nechtěl nějak pokazit. Ať už je tím myšleno cokoliv.

Dveře se otevřeli a vyšla z nich Hope, která si ručníkem sušila vlasy. Ty mé byly ještě stále částečně mokré, jen tak mimochodem.

Byla pouze v kalhotkách a mém dlouhém, černém tričku. Počkat, mém? Zase ho štípla, mrška. Pousmál jsem se nad tím. Moje sladká Hope.

"Ahoj," Zachraptěl jsem a prohlédl si jí. Nezdálo se, že by byla překvapená z toho, že mě tu vidí. Vypadala spíš jako kdyby to čekala. A ani mi nepřipadalo, že by se přede mnou styděla. Proč taky, už jsem ji takhle viděl.

"Ahoj," Pousmála se a pomalu popošla ke mě. Natáhl jsem k ní ruku a ona se jí chytila. Stáhl jsem si ji do klína a ruce položil na její boky, když si na mě s trochou nejistoty sedala obkročmo. Líbí se mi, jak je nezkušená. Takhle bude totiž jenom moje. Však já jí všechno naučím.

"Zůstaneš tu?" Zeptala se a položila si hlavu na mou hruď.

"Chceš abych tu zůstal?" Zamrmlal jsem a hladil ji po vnitřní straně stehen. Zpozorněla, ale nic nenamítala. Takže jsem usoudil, že jí to nevadí a tak v tom pokračoval. Musí si na moje dotyky zvykat.

Odpovědí na mou otázku mi bylo její přikývnutí. "Dobře," Vydechl jsem, když jsem se k ní natahoval pro polibek. Přiložil jsem své rty na ty její a užíval si jejich chuť. Byly tak perfektní. Udělal jsem pár pohybů a Hope je po mě zopakovala. Bože, už teď se jí nemůžu nabažit.

Odtáhli jsme se a já zandal Hope za ucho pramen vlasů, který jí padal do tváře. "Jsi krásná, víš to?" Usmál jsem se a ona se roztomile začervenala.

"Děkuju," Šeptla a rozpačitě se culila. Úsměv jsem jí opětoval a dál v dlaních masíroval její stehna.

S trochou obavy jsem zamručel, když si začala hrát s mými vlasy. Nesnášel jsem to.

"Co se děje?" Zeptala se a zatvářila se nechápavě. Stále se v nich ale prohrabovala.

"Nemám rád když mi někdo sahá na vlasy.." Zamrmlal jsem a ona přizvedla obočí. Pořád to dělala. Sice už né tolik, ale ještě pořád to zkoušela.  

"Proč?" Zachichotala se a já už to nevydržel a dal její ruce pryč od mojí hlavy.

"Nevím, prostě se mi to nelíbí." Řekl jsem, nehodlajíc o tom smlouvat. "Ale noták," Zasmála se Hope a pohodlněji se uvelebila na mém klíně.