Vendetta [J.B.]

14.Chapter

Nazdár mrožíci:3 Strašně moc vám děkuju za 2000 reads!:)) Jste vážně úplně super draci:3 Jinak teda.. Už zbývá jenom tenhle díl před tím, než to všechno vypukne muhaha:D:D  A já se na to sakra těšim!:D Fakt že jo:D Jo, ještě vám chci říct, že k tomu dalšímu dílu pro vás mám nachystanej takovej malej trailer, nebo spíš něco jako promo:) A mě se to úplně mrtě líbí:D:D No, takže tak:D Užijte si část:P -Car☠

Dlouze jsem vydechl před tím, než jsem se rozhodl zaklepat na dveře. Věděl jsem, že dnes je to naposledy. Přišel jsem se rozloučit. Cítím se trochu provinile za to, že tu Sam takhle nechám. Začalo mi na ní záležet, ať už si to chci přiznat nebo ne.. Což rozhodně nebylo součástí plánu, tudíž  z toho nemám zrovna radost.

Měl jsem uvnitř sebe takový nepříjemný hlodavý pocit kvůli tomu co se chystám udělat. A není to jenom teď, je to pořád. Pořád na to musím myslet, protože vím, že to není správný. Tisíckrát jsem sám sebe zapřísáhl, že už to nechám bejt a prostě to udělám. Ale nejde to, nejde o tom přestat pochybovat. Jenomže on si to kurva zaslouží! 

"Ahoj!" Zářivě se na mě usmála Sam, která stála ve dveřích.

"Ahoj," Vydechl jsem tiše a úsměv jí opětoval. Přišla ke mě a vtiskla mi polibek na rty. Spokojeně jsem zamručel, když mě za triko tahala k sobě dovnitř.

"Něco pro tebe mám," Zamrmlal jsem a zalovil ve své kapse u kalhot, odkud jsem vytáhl malou krabičku. Vložil jsem ji Sam do dlaně při čemž jsem jí palci lehce po ruce pohladil.

Zvědavě po mě koukla já se musel pousmát. "Neboj, tohle není žádost o ruku." Nedokázal jsem si odpustit tuhle poznámku a pobaveně si u toho odfrkl.

"Já už se lekla." Uchechtla se a věnovala mi jeden šibalský pohled. S úsměvem jsem nad tím potřepal hlavou.

"Jasone.." Vydechla s úžasem, když ji otevřela. Uvnitř byl stříbrný přívěšek ve tvaru půlměsíce.

"Líbí?" Usmál jsem se, když se její pohled setkal s mým.

"Je perfektní," Zakoukala se mi do očí a bylo na ní poznat, že jí to opravdu udělalo radost. Objala mě kolem krku a já si ji držel u sebe.

"Děkuju." Šeptla mi do ucha a hned na to mi vtiskla pusu na tvář. "Není zač," Vydechl jsem a dlaní jí párkrát přejel po zádech.

"Víš který tři věci nemůžou zůstat dlouho skrytý?" Zeptal jsem se, hledíc jí hluboko do očí, když se ode mě odtáhla. Nechápavě nakrčila obočí a váhavě zakroutila hlavou.

"Slunce," Tiše jsem šeptl. "Měsíc," Pokynul jsem hlavou směrem k jejímu přívěsku. "A pravda." Hlesl jsem a pohladil jí po tváři.

"Sam," Zamrmlal jsem a chytil její tvář do dlaní. Okamžitě ke mě zvedla pohled a pozorně poslouchala. 

"Chci abys věděla, že bych ti nikdy neublížil." Zachraptěl jsem a ona se na mě zmateně podívala.

"Proč mi to říkáš?" Zeptala se potichu a já pokroutil hlavou. "Já nevím,"

"Prostě mi jenom slib, že si to budeš pamatovat." Řekl jsem a pokusil se o úsměv.

"Dobře," Stále na mě ještě koukala zmateným pohledem, ale nakonec přikývla. Věděl jsem, že ničemu z toho co jsem jí právě řekl nerozuměla, ani nechápala proč to dělám, ale potřeboval jsem jí to říct.

"Slibuju." Šeptla tiše a zadívala se na mě těma svýma dokonalýma kukadlama.

Usmál jsem se, hladíc jí po tváři a čelo si opřel o to její. Zavřel jsem oči a naklonil se k jejím rtům, na které jsem se přitiskl. Rukou jsem jí přejel přes pas až na záda, kde jsem ji k sobě více přitáhl. Sam se mi rukami zapřela o hruď a já vdechl její krásnou vůni. Začal jsem ji pomalu líbat a užíval si každý pohyb. Nechtěl jsem myslet na nic jiného než na to, že jsem tady teď s ní a chtěl si užít každou chvíli, protože vím, že je to naposledy.