Žárlivý Altaïr

345 28 4
                                    

Marco

Probudila jsem se na měkkých polštářcích v ústředně. Spatřila jsem slunce na obloze. Musela jsem spát asi hodně dlouho. Vstal jsem a šla směrem k Rafikově místnosti. Rafik byl mistrův zástupce v Damašku.

,,Ah Marco nám vstala. Mír a pokoj s tebou." řekl Rafik a odložil štětec.

,,I s tebou příteli. Kde je Altaïr?"zeptala jsem se a vzala jsem si ze zlaté misky meruňku.

,,Šel zahájit vyšetřování.".

,,Beze mě?".

,,Ano. Prý to bude moc nebezpečné pro někoho jako jsi ty." řekl s úsměvem.

,,Hm to je milý. Moc vám děkuji za podporu." zavrčela jsem podrážděně a sedla jsem si do modrého křesílka pošitého zlatou nití.

,,Marco co se stalo mezi tebou a Altaïrem včera večer?"zeptal se po chvíli Rafik.

,,Co by se mělo dít?".

,,Ne já nemyslím nějakou hádku jenom mě zajímá proč byl Altaïr tak spokojený. Celou noc byl u tebe a stále měl úsměv na tváři.". Jeho slova mě zahřáli u srdce.

,, No my jsme jen tak vyváděli. To je vše.". Rafik se usmál. Moc dobře věděl co se stalo na střeše.

,,Jdu ho najít." chtěla jsem ukončit náš rozhovor, jenže to by nebyl Rafik, aby nepřidal nějaké moudro.

,,A Marco pamatuj...život je jako kniha. Hlupáci ji rychle prolistují, ale modří vědí, že ji jde otevřít jen jednou." řekl Rafik.

,,Rafiku to je na mě moc dlouhý. Ale možná Altaïr by to potřeboval." odpověděla jsem a vycházela jsem z Rafikova pokoje. Najednou do mě u vchodu narazil nějaký mladý assassín. Bylo vidět že má černé vlasy a zelené oči.

,,Ach omlouvám se slečno. Nechtěl jsem do vás narazit." začal se hned omlouvat.

,,V pořádku." odpověděla jsem a když už jsem chtěla vyjít znovu opět do mě někdo vrazil. Tentokrát to byl Altaïr. Byl velmi naštvaný, ale jakmile mě spatřil trochu se usmál, ale poté znovu nasadil kamennou tvář a vzal si Rafika vedle do místnosti. Asi se hádali. Chtěla jsem poslouchat, ale vyrušil mě ten mladý assassín.

,,Nezdvořák ani se neomluvil." řekl naštvaně.

,,A jinak já jsem Asad.".

,,Já jsem Marco." odpověděla jsem. Po chvíli vyšel Altaïr a Rafik zůstal v bezpečné vzdálenosti od Altaïra, který byl rudý zlostí.

,,Marco Asad tě bude teď ochraňovat mezitím co bude Altaïr na misi.". Jakmile to dořekl pochopila jsem proč tak zuřil.

Altaïr

Byl jsem tak naštvanej. Myslel jsem, že se neudržím a půjdu tomu Asadovy podříznout krk.

,,No já jdu na trh mám tam s někým schůzku." promluvila do ticha Marco.

,,Půjdu s tebou." přihlásil se hned Asad.

,,Tohle je osobní." řekla a odešla.

Viděl jsem jak jí Aasad kouká na ten její krásný zadek na který nemá právo! Život nám z ničeho nic dá do cesty překážku, které se musíme zbavit. Proč zrovna teď když nám to s Marco tak krásně vycházelo? Spatřil jsem jak se Asad chystá k odchodu. Rychle jsem mu zablokoval cestu.

,,Kam si myslíš že jdeš?" zeptal jsem se ho naštvaně.

,,Co ti je do toho ubožáku." odpověděl drze Asad.

,,Ptám se tě znovu. Kam jdeš ty pse.".

,,Za tou kráskou přece. Tak uhni.".

,,Vypadá to, že si to musíme vysvětlit. Ta kráska je moje a to, že jí máš hlídat neznamená, že s ní budeš v noci." oznámil jsem mu.

,,A ještě ti musím říct pár pravidel Asade. Za prvé, věř mi, nemám tě rád. Za druhé, nedotýkej se jí přede mnou. Za třetí, jsem všude takže mi nezkoušej lhát a za čtvrté přísahám Alláhovi, že pokud ji ublížíš ublížím já tobě." dodal jsem tajemně. Poté jsem se otočil a vydal se k odchodu.


Marco

Šla jsem na tržiště, kde jsem se měla sejít se svou sestrou Jasmínou, která byla taky Asáj a měla mě informovat o dění v Káhiře odkud jsme. Ještě něž jsem vlezla do budovy, kde se tržiště nacházelo, kontrolovala jsem jestli mě někdo nepronásleduje například ten nový Asad. Jakmile jsem se ujistila, že nikdo takový za mnou není, vešla jsem dovnitř. Sedla jsem si na lavičku vedle obchodníka s koberci. Zde jsme se měli sejít. Po asi deseti minutách si ke mě přisedla osoba v černém. Byla to Jasmína.

,,Hej Marco. To jsem já." zašeptala. Já si k ní přisunula.

,,Ráda tě vidím Jasmíno.".

,,Já tebe taky sestřičko. Teď poslouchej. Otec tuší, že jsi v Damašku. Neví že jsi mezi assassíny, ale rozhodně tě bude hledat všude." vyklopila ze sebe Jasmína.

,,A proč mě hledá?" zeptala jsem se nechápavě.

,,Víš...Marco...náš bratr...Lee...on je mrtví." odpověděla a jedna slza jí unikla. Já na ni jen nevěřícně koukala a v hlavě se mi zobrazovali vzpomínky jak mě můj starší bráška Lee učí šermovat, lézt po stromech, krást na trhu. Cítila jsem, jak mi pár slz utíká po tvářích.

,,Stále jsi mi neřekla proč po mě jde." dostala jsem ze sebe po chvíli.

,,No z našeho hodného otce se vyklubal zlý člověk a jeho smrt hází na tvůj krk.".

,,Co?" vydala jsem ze sebe.

,,Bohužel je to tak. Hledají tě všichni z Káhiry. Někdy chceš, aby sen byla skutečnost a někdy aby skutečnost byla sen, ale s tímhle nic neuděláme." řekla a já svěsila hlavu k zemi. Měla pravdu s tímhle nic neuděláme.

,,Neboj." řekla povzbudivě a objala mě. Měla jsem ještě tolik otázek proč to můj otec dělá, ale vyrušil nás křik davu. Rychle jsem vyletěla a spatřila jsem obchodníka Tamira, který měl v krku Altaïrovo skrytou čepel. Nasadila jsem si bílou kápi a Jasmína zase svou černou.

,,Jeden z vás?" zeptala se. Já jen přikývla. A vytasila jsem meč. Altaïr akorát otíral bílé pírko o Tamirovu krev. Náhle se nad ním zjevil voják, který ho chtěl probodnout, ale já si toho stačila rychle všimnout a tak byl po chvíli voják bez hlavy. Když mě Altaïr zpozoroval rychle ke mě přiběhl.

,,Uteč Marco!" začal ječet a vrazil meč jednomu z vojáků do žeber, jenž na něj útočil.

,,Já tě tu nenechám!" odpověděla jsem mu. Altaïr si mě přitáhl k sobě a políbil mě. Jeho rty byly tak sladké, ale rychle mě od nich odtáhl.

,,Běž. Zvládnu to." řekl poté.

Přikývla jsem a běžela jsem k Jasmíně, která nám pomáhala. Rychle jsme s Jasmínou vyšplhali na nejbližší budovu a schovali se v zahradě bohatých na lavičce. Jakmile okolí vypadalo čistě, vyšplhali jsme na rozhlednu a hledali jsme Altaïra. Akorát zalezl do ústředny. Když jsme seskočily dolu rozloučila jsem se sestrou a odcházela jsem.


Zabijáci DOKONČENODove le storie prendono vita. Scoprilo ora