Zabijáci DOKONČENO

Sebestředný zabiják

,,No tak soustřeď se Marco!" zakřičel Malik, který mě buzeroval s poza plotu, jenž ohraničuje bojový kruh. Ten sloužil k výcviku mladých Assassínů.

,,Hele to je meč ne párátko! ,, ozval se opět Malik znovu. Hodila jsem na něj vražedný pohled a úplně jsem zapomněla, že jsem bojovala s Malikovým žákem a ten mi podrazil nohu. Dostala jsem pořádnou ránu do hlavy od země.

,,Končíme dej si pauzu. "řekl Malik a namířil si to k budově kde sídlil Al Mualim. Akorát jsem vstávala když z mistrovi sídla vyšel voják.

,,Marco? Pojď shání tě mistr." odvětil.

,,Jo už jdu.". Šla jsem za vojákem, který mě dovedl k Al Mualimu a... Ne byl tam taky Altaïr. Namyšlený parchant, který pro slávu udělá všechno. Upřímně mu lezl do prdele. ¨

,,Co si přeješ mistře?" řekla jsem Al Mualimovi.  Altaïr se na mě podíval a pak se znovu soustředil na mistra. 

,,Vydrž Marco jen něco dořešíme." řekl mistr a šel pro nějakou knihu.

,,Zde je to co máš přinést." ukázal na knihu a Altaïr přikývl. Najednou přiběhl Malik a Kadar.
,,Vy se nikam chystáte?" zeptala jsem se. 

 ,,Ano ale tebe se to netýká." řekl přísným hlasem Altaïr. 

,,Proč?".

,,Protože si žena." nechápavě jsem se na něj podívala.

,,No ty jsi žena a já zkušený chlap. Já zvládnu bojovat s pěti vojáky a pochybuji, že to taky zvládneš." dokončil větu s úšklebem na tváři. 

,,Hele Altaïre to, že mám reprodukční orgány vevnitř a ne z venku neznamená že jsem jiná!" odpověděla jsem naštvaně. Kadar, Malik a dokonce Al Mualim se začali smát. Myslím si, že kdyby to šlo tak mi Altaïr propálí díru do hlavy.

,,Na tebe jsem slyšel samou chválu. Malik říkal že se lepšíš." přerušil smích mistr. 

,, Ale myslím, že na takovou misi máš ještě čas." dodal. Jen jsem přikývla. 

,,A vy můžete jít." řekl naposled mistr a zmizel ve své knihovně. Altaïr šel první jako " pán všeho tvorstva". Hned za ním šel Kadar a pak Malik. ¨

,,Maliku?" oslovila jsem ho. Malik se zastavil a hleděl mi do očí. Objala jsem ho a zašeptala mu do ucha. 

,, Dávej na sebe pozor....prosím.". Málem jsem se rozbrečela. Kdo by taky ne když váš nejlepší kamarád může umřít. 

,,To já bych se měl bát. Budeš tu sama." odpověděl s úsměvem. 

,,Neboj nebudu tu sama. Ještě mě pronásleduje mých milion myšlenek.". Jakmile jsem to dořekla Malik mě objal znovu. Dal mi pusu do vlasů a odešel.

O pár hodin později...

Seděla jsem na lavičce a četla si knížku a rostlinách od Malika. Už jsem chtěla, aby přišel a znovu mě poučoval a dával ty jeho děsné rady. Seděla jsem blízko brány takže jsem měla dobrý výhled a už se těšila na jejich příchod. Kniha už mě omrzela a tak jsem si házela s kameny. Najednou jsem spatřila Altaïra. Bohužel jen jeho. Rychle jsem za ním seběhla.

,,Kde je Malik a Kadar. Altaïre!" začala jsem na něj ječet. Ale Altaïr šel pořád dál zřejmě za mistrem. Akorát zašel, ale já chtěla vědět co se s nimi stalo. Vyšplhala jsem na budovu a vlezla do mistrovy knihovny otevřeným oknem. Stála jsem ve stínu a nikdo mě neviděl.

,, A kde jsou ostatní?" zeptal se rozzuřeně mistr.

,,Umřeli.". Jakmile jsem uslyšela Altaïrovo odpověď hned jsem chtěla brečet.

,,Ty zrádče!" vykřikla jsem. Vyběhla jsem ze stínu, vytasila skrytou čepel a chtěla jsem skočit na Altaïra jenže mě zastavily vojáci.

,,Ty seš takovej parchant! Určitě umřeli kvůli tobě! " ječela jsem znovu tentokrát se slzami v očích.

,,Klid Marco. Hněv je zlý rádce." řekl s klidem Al Mualim.

,,Klid? Malik a Kadár jsou mrtví a vy říkáte klid?" odpověděla jsem mistrovi naštvaně.

,,Já neumřel.". Ohlédla jsem a přede mnou stál Malik a držel se za krvácející ruku. ,,Ma...Maliku...ty žiješ?" vykoktala jsem ze sebe.

,,No pokud se stavu ve kterém se teď nacházím dá říkat žití." odpověděl s bolestivou grimasou v obličeji. Vyvlíkla jsem se vojákům a pevně jsem Malika objala. Samozřejmě jsem dávala pozor na jeho zranění.

,,Bála jsem se o tebe. " zašeptala jsem.

,, A kde je tvůj bratr?" přerušil nás Al Mualim.

,,Mrtví .To kvůli tobě!" ukázal na Altaïra, u kterého bylo vidět, že ho to mrzí.

,,Robert mě hodil do druhé místnosti. Nemohl jsem nic dělat." začal se bránit.

,,Kdyby jsi respektoval kodex mohl být můj bratr na živu! Tvá sebestřednost nás málem připravila o vítězství!" řekl naštvaně Malik.

,,Málem?" zeptal se tázavě mistr.

,,Mám to co tvůj oblíbenec nezískal." řekl a ukázal na vojáka, který nesl zlaté jablko.

,, Na vezmi si ho.". Al Mualim si jablko vzal tak opatrně jako by to bylo jeho srdce.

Podívala jsem se Malikovy do očí a naše pohledy se střetly.

,,Měl by jsi jít na ošetřovnu." začala jsem se starostlivým pohledem.

,,A nechceš tam jít se mnou?" řekl a lehce se usmál. Najednou přiběhl voják

,,Pane, pane na vesnici útočí templáři v čele s Robertem de Sablem.".

,,Jak vidíš Maliku nemůžu jít s tebou. "odpověděla jsem mu. Na jeho obličeji se objevil smutný výraz. Nemohla jsem odolat a tak jsem mu dala dlouhou pusu na tvář.

,,Altaïre, Marco pojďte sem ." řekl Al Mualim.

,,Mám plán." oznámil nám mistr. Pošeptal mi do ucha rozkazy. Vše jsem pochopila a jakmile Al Mualim zmizel, aby vše přichystal se svými muži, šla jsem splnit všechny úkoly.

,,Altaïre ty půjdeš do vesnice a zabiješ templáře, kteří ohrožují obyvatele. Tvé prohřešky vyřídíme později. Jasné?" řekla jsem velitelsky. Hrozně mě bavilo rozkazovat a obzvlášť takovému zmetkovi.

,, Ano. Spoléhni se." odpověděl podřízeně, což mě dost překvapilo.

Na nikoho se nespoléhám, protože ve tmě mě opustí i můj vlastní stín.