Zabijáci DOKONČENO

Robert de Sable

Plán už byl připraven a Altaïr byl zpět z vesnice. Já a Al Mualim jsme stáli na hradbách. 

,,Vraťte mi to, co jste mi vzaly." začal rozhovor Robert. Je to náš nepřítel číslo 1. Templář. 

,,Na to zapomeň Roberte. Poklad patří mě! " ječel mistr. 

,,Vy špinavý krysy." řekl Robert. 

,,Tohle odvolej!" okřikla jsem ho. 

,,Ach Marco, Marco. Co ty děláš u toho starýho dědka? Měla by jsi bojovat za nás Marco." odpověděl se slizkým úsměvem.

,,To ani náhodou! Jsem tady ráda a v bezpečí! Nic mi tady nehrozí.". Ten chlap mi vážně leze na nervy, obzvlášť jeho holá a zjizvená hlava.

,, V bezpečí? Ach Marco je mi tě líto." procedil mezi zuby.

,,Co tím myslíš Roberte." řekla jsem naštvaně. 

,,Ten člověk, pro kterého bys byla schopná schytat šíp bude držet luk.". Znělo to tajemně.

,,Přiveďte rukojní!"poručil Robert. Vojáci přivedli mladého assassína, kterého následně probodli.

,,Tak co? Pořád si nezměnil názor Al Mualime?".

,, A proč bych měl? Moji muži se nebojí smrti! " řekl a ukázal na Altaïra, který seskočil z dřevěné klády, která trčela z naší pevnosti. Dobře jsem věděla, že se nemusím o něj bát, protože dole byla kupka sena.

,,No dobrá aspoň o jednoho zabijáka míň." řekl se smíchem Robert.

,,Víš co mi teď došlo Marco? Řekla jsi vůbec Al Mualimovy, kdo vlastně jsi?" procedil mezi zuby opět Robert. Chtěl ještě něco dodat, ale já ho nenechala.

,,Co? Kým?". Hrála jsem si na blbou. 

,, No přece...Agh!". Větu nedokončil, protože Altaïr přesekl lano jenž otevřelo velkou dřevěnou desku, po které se skutálely veliké klády. Robert stihl utéct, ale polovina jeho vojáků byla zničena. Podívala jsem se na Altaïra, který mě právě zachránil. Kdyby Al Mualim přišel na to, že jsem měla být Asáj, zabil by mě.

Altaïr

Stáli jsme před sídlem mého mistra a zrovna rozhodovali o tom, co se mnou bude. Vedle Al Mualima stála Marco. Konečně jsem ji viděl bez kápi. Byla pěkná. Měla rezavé vlnité vlasy přehozené na pravou stranu a ty krásné modré oči, ale mě to mohlo být jedno. Za prvé se k ní lepil Malik a za druhé mě asi zabijou takže smůla.

,,Altaïre. Dnes si uspěl a víš proč?" zeptal se mě Al Mualim. Koukal jsem do země.

,,Poslouchal si. Malik mi vše řekl." ukázal na Malika. Až teď jsem si všiml, že nemá ruku. Stále se na Marco lepil jako by to byla věc, která mu patří. Jenže Marco mu nevěnovala pozornost. Věnovala ji mě.

,,Altaïre!" okřikl mě mistr.

,,Malik mi řekl co se stalo. Nerespektoval jsi kodex! Proto ti to zopakuji." řekl mistr a začal.

,,Za prvé a především nepošpiníš čepel...".

,,Krví nevinného." dořekl jsem za něj. Schytal jsem facku.

,,Když to tak dobře víš tak proč si zabil toho starce. Byl nevinný! Tvá bezohlednost nás málem o ten poklad připravila a dokonce přivedla nepřítele až k nám! Každého muže, kterého jsme dnes ztratili jsme ztratili kvůli tobě!"řval na mě mistr a já pocítil pocit vinny.

,,Je mi to líto Altaïre. Teď to bude na Marco, která bude rozhodovat o tvém životě." ukázal mistr na Marco. Byla stejně překvapena jako já. Chytili mě dva vojáci a já se nemohl hýbat. Viděl jsem jak na mě kouká se smutkem, ale i vážností ve tváři. Slyšel jsem jak jí něco Malik šeptá do ucha. No ty vole tak to jsem mrtvý. Po chvíli přemýšlení si Marco k sobě na poradu zavolala mistra a něco mu říkala. Mistrovi se zřejmě nápad zbavit se mě zalíbil.

,,Dobrá...Marco rozhodla moudře." řekl Al Mualim a bodl mě nožem přímo do srdce. Podíval jsem se na Malika, který se lehce smál. Údajně paní moudrá byla otočena zády a zřejmě se nemohla dívat jak umírám. Strašně to bolelo. Po chvíli jsem už viděl jen tmu.