Nebudu lhát. Děsíš mě. Nebála jsem se, že mi ublížíš, i když tvůj výraz nasvědčoval tomu, že máš chuť do něčeho praštit. Vzdálila jsem se. Sice jenom o pár kroků, ale vzdálila.
Bylo ticho. Jediný zvuk v místnosti bylo tvé hlasité dýchání. Dívala jsem se na tebe, ale ty ses nedíval na mě. Doslova jsi hypnotizoval parkety před sebou a mnul si prsty.
„Dnes už nic nevyřešíme," povzdechla jsem si. Zvedl si ke mně hlavu a čekal, jak budu pokračovat.
Mám tě poslat pryč nebo tě tady nechat? To byla otázka, na kterou jsem si sama neuměla odpovědět.
ČTEŠ
Geoffrey ✔
Short StoryKaždý mu říkal Frey. Měl smrtící úsměv a ty nejúžasnější oči, jaké jsem kdy viděla. Měl francouzský přízvuk a vždy z něj šla cítit jeho ranní cigareta. Ale co je nejdůležitější, vlastnil mé srdce, které rozdrtil na prach. @2022 | SHORT STORY
